Článek
Zdá se to být možná trochu povrchní pohled na věc, ale velkou zásluhu na věhlasu Tatry T87 pravděpodobně opravdu má její neobvyklý design. Vtip je v tom, že kdyby některý americký designér dal svému autu takovýto tvar, vedení automobilky by se ho slušně zeptalo, jestli na zahradě čistě náhodou nespadl z jilmu. Avšak duchovní otec Tatry, geniální návrhář Hans Ledwinka, žil v Československu třicátých let, suverénním státě, který zažíval svoje zlatá léta.
Best of Czechoslovakia, tak by se dal jednoduše shrnout design Tatry 87. Estetický a technický
T87 byla představena v roce 1936, a v podstatě byla vrcholnou evolucí designu, se kterým Ledwinka vlastně přišel už někdy ve dvacátých letech. Vlajkonošem aerodynamické automobilové revoluce byl technicky vzato typ T77, ovšem u T87 už byla myšlenka dovedena k dokonalosti. Základní koncepce zůstala stejná, tj. proudnicový tvar ukrývající osmiválec u zadní poháněné nápravy. Ovšem namísto výdřevy tu teď byla tehdy poměrně revoluční polosamonosná ocelová karoserie a auto bylo o kus zkráceno, rozvor ze 3,15 metru na 2,85 metru, celková délka se zmenšila z 5,13 metru na 4,74 metru.
Výsledkem bylo, že auto bylo stabilní, tiché a komfortní, a to v rychlostech až 160 km/h. V roce 1936! V té době takhle auto nikdo jiný udělat neuměl. Dokonce ani Němci. Výroba byla samozřejmě narušena druhou světovou válkou, po jejím skončení však pokračovala až do roku 1950. Potom po celá desetiletí zůstala všechna přeživší auta ukryta pod rouškou železné opony. Teprve několik let po revoluci začala odborná veřejnost doceňovat tento novátorský a avantgardní design, který je poctou inženýrství a designu. Tatru 87 vlastně lze potkat i v některých muzeích umění.
Na řadicí páce se nachází „Z“ jako zpátečka, žádné „R“ jako reverse. Stejně tak na budících stojí nápis Benzin, nikoliv Fuel
T87 vyobrazená na fotografiích aukční síně RM Sotheby’s je model z posledních let výroby, který poháněla 2,5l V8 z modelu Tatra 603. Jak jsme zmínili na začátku, auto má lehce záhadnou minulost – objeveno bylo až v roce 2000 na Slovensku, co se s ním dělo předtím nebo komu patřilo, se dodnes moc dobře neví. Auto pak urazilo ohromnou dálku prakticky přes celý svět, konkrétně do Austrálie do rukou nadšence a milovníka veteránů, kde zároveň prošlo rozsáhlou renovací.
Dokonce i samotná aukční síň na svých stránkách přiznává, že naše Tatra 87 je z jejich sbírky jedním z nejzajímavějších exponátů, a můžeme na ni tak být právem hrdí. Tato T87 je ve vynikajícím stavu a konstrukce vykazuje obdivuhodnou robustnost i po tolika letech. Mnozí tvrdí, že vám pocitově vůbec nepřipadá jako auto, které by konstrukčně mělo být staré osm desetiletí, což jen potvrzuje Ledwinkovu genialitu.
Byť předešlé odstavce zní trochu jako samochvála, tak Tatra 87 opravdu předběhla svou dobu, to je fakt. Není tajemstvím, že sám Ferdinand Porsche se v mnohém od Ledwinky nechal „inspirovat“. Odhadovaná cena pro dražbu je mezi 300 a 400 tisíci dolarů – tedy v rozmezí 7 až 9,3 milionu našich korun. Tomu už se říká slušná „raketa“… Bylo by ale fajn, kdyby se vrátila zpět domů. Nechce si někdo přihodit?