Last Overland – neuvěřitelná expedice s úžasným autem

„Cítili jsme silnou touhu po dobrodružství, i když jsme tak úplně netušili, do čeho se to vlastně vrháme,“ popisuje pozadí vzniku expedice First Overland jeden z jejích členů, kameraman a kuchař výpravy Antony Barrington Brown.

Víte, svět v 50. letech minulého století byl o hodně jiný než dnes. Evropa se ještě vzpamatovávala z hrůz druhé světové války a mladí lidé si chtěli užívat života, zažívat dobrodružství a poznávat krásy světa, o němž si ještě nemohli číst ve Wikipedii a zkoumat fotky na internetu. Museli prostě sebrat odvahu a vyrazit do neznáma.

Právě tak to udělala skupina šesti studentů z věhlasných univerzit Oxford a Cambridge v roce 1955. Vymysleli si trasu z Londýna až do Singapuru, 18 tisíc kilometrů dlouhou štreku napříč dvěma kontinenty, kterou nikdo nikdy předtím nedokázal projet. „V té době se běžně jezdilo z Londýna do Kalkaty, tehdejší rekord byl dokonce pouhé dva týdny,“ vysvětluje tehdejší situaci Pat Murphy, navigátor expedice. „Problém byla Barma – před válkou tu nebyla žádná silnice, za války vznikly dvě, ale postupně si je brala zpátky džungle.“

To znamenalo, že potřebovali opravdu schopné auto, a tím se stal nezastavitelný a kouzelně jednoduchý Land Rover Series I, který od automobilky získali ve dvou exemplářích (jeden příhodně pojmenovali „Oxford“ a druhý „Cambridge“). Land Rover se inspiroval u válečného Jeepu Willys a postavil vlastní interpretaci terénního auta s pohonem všech kol, lehkého, jednoduchého a nezastavitelného, které mohlo sloužit u armády i lesníků, na poli i na poušti, a proto bylo ideálním dopravním prostředkem pro všechny dobrodruhy.

A pro expedici First Overland se ukázal být naprosto neocenitelným členem výpravy. Dokázali s ním přejet Evropu a skrz brány Istanbulu vstoupit do Asie, přes Sýrii, Irák, Írán (tehdy se mu ještě říkalo Persie), Afghánistán a Pákistán dojeli až do Indie a pak dál přes Bangladéš, Barmu, Bangkok až do Malajsie. A zažili přitom naprosto neuvěřitelné věci. Všechno začalo leteckou cestou při překonávání kanálu La Manche, tam po dlouhých přípravách skutečně uvěřili, že jsou na cestě. Pak pokračovali pitím čaje pod Eiffelovou věží pro kamery francouzské televize, místo do Československa směřovali do Jugoslávie a po cestě přes Balkán rozdali spoustu balíčku cigaret ve formě úplatků.

Pravé dobrodružství ale začalo až na druhé straně Bosporské úžiny. V Bejrútu si užívali dovolené jako v Nice, perské armádě předváděli schopnosti Land Roverů (které generály natolik nadchly, že okamžitě objednali 500 kusů), Gangu přepluli na bambusových pramičkách, kam se auta sotva vešla, v Darjeelingu překonávali údolí po visutém mostě určeném pouze pro pěší a naložené poníky, a do Barmy vjeli jako první cizinci po válce, aby se tu pak museli obávat přepadení místními bandity.

„Rozhodně to byla větší výzva, než jakou jsme očekávali. Asi jsme byli přehnaně sebejistí, možná až na hraně arogance typické pro mládí. Ale věřili jsme, že to prostě dokážeme,“ popisuje to zpětně Tim Slessor, hlavní dokumentarista výpravy. A skutečně to dokázali, do Singapuru dorazili po šesti měsících jen s půlhodinovým zpožděním. Svým nevídaným úspěchem tak inspirovali několik generací dobrodruhů.

Celý dokument pak u BBC produkoval další nadějný mladík, jistý David Attenborough – možná jste o něm už slyšeli. „Lidé v Anglii tehdy neměli tušení, jak vypadá svět mimo Evropu, takže záběry z Bangkoku nebo Singapuru pro ně byly jako z odvrácené strany Měsíce,“ vysvětluje jeden z nejslavnějších dokumentaristů historie. Tim Slessor také sepsal knihu, kterou můžete sehnat i v Česku (byť v anglickém originále) pod titulem „First Overland“.

Tady by ten krásný příběh mohl skončit. Ale nekončí a stává se naprosto fantastickým!

Přetočme kalendář o 62 let dopředu a přesuňme se do Cornwallu. Traduje se, že právě zde do písku pláže Cornish inženýr Maurice Wilks kdysi klackem poprvé vyryl tvar budoucího Land Roveru. Právě proto se tu v roce 2018 konal sraz majitelů vozů Land Rover – a právě zde se setkal Adam Bennett, majitel originálního vozu „Oxford“, a Alex Bescoby, velký Land Rover nadšenec, dokumentarista a cestovatel (příběh expedice First Overland ho nadchl natolik, že vstoupil do řad Royal Geographical Society). A spolu přišli s nápadem přejet s Oxfordem zpátky do jeho vlasti.

Oxford byl totiž po ukončení expedice ponechán svému osudu v Tichomoří (druhý vůz „Cambridge“ bohužel navždy zmizel z povrchu světa při nehodě), dokud ho neobjevil Adam Bennett a nezachránil ho před definitivním rozpadnutím na ostrůvku Svatá Helena. Spolu s Alexem vymysleli expedici ze Singapuru do Londýna, sehnali sponzory, připravili 64 let starý Oxford na cestu a doplnili ho dvěma modernějšími Defendery v rolích podpůrných vozů, které obsadili týmem osmi dobrodruhů.

A jedním z nich byl Tim Slessor, nyní již 87letý účastník původní výpravy. „Vždycky jsem snil o tom dovézt naše auto zpátky do Anglie,“ vysvětloval své pohnutky k účasti na výpravě. „Jak stárnu, pořád silněji slyším neodbytný hlásek, který mi našeptává, že žiju jen jednou a že bych do toho měl jít – než bude příliš pozdě.“ Proto nová expedice dostala název Last Overland – bylo to totiž poslední velké dobrodružství pro Tima a jeho Oxford.

Přestože start a cíl měly obě výpravy stejné, trasa Last Overland vedla trochu severněji. Jedním z Alexových cílů sice bylo ukázat, že dnešní svět není tak nebezpečný, jak ho média prezentují, přesto se však z bezpečnostních důvodů museli vyhnout zemím, jako je Sýrie, Afghánistán, Irák nebo Pákistán. Místo toho zamířili přes Nepál a Čínu, přes všechny možné „-stány“ až do Turecka, odkud dál přibližně kopírovali původní trasu.

Jednou ze zastávek na cestě byla slovenská Nitra (místní továrna Land Roveru tu totiž právě začíná vyrábět nový Defender), kde jsme měli možnost se s expedicí osobně setkat (bohužel ne s Timem Slessorem, který se od výpravy musel ze zdravotních důvodů odpojit; zůstal s nimi však jeho vnuk Nat George z další generace dobrodruhů). Překvapilo mě, jak byli všichni po třech měsících a 18 tisících kilometrech cesty čilí a plní optimismu (domov se již blížil). A ještě víc, že stejné známky projevoval i samotný Oxford.

O umístění nové továrny JLR se ucházelo hned několik zemí včetně ČR, nakonec ale zvítězilo sousední Slovensko. Přesně před rokem se v Nitře otevřela továrna, z níž začaly vyjíždět Discovery pro 128 zemí celého světa. Nově se Nitra stala také domovem pro Defender. Pracuje tu celkem 2 800 zaměstnanců (16 národností) ve dvou směnách, kteří vyrobí jedno auto každé dvě minuty.

Na první pohled vám Oxford možná přijde jako vrak, ale zblízka musíte žasnout nad jeho úžasnou patinou, která mu dodává jedinečnou autenticitu. Oprýskaný lak, původní polepy a technické detaily jako naviják, otvory ventilace nebo původní lišty na stan… tohle je živá historie! Nabídku na svezení na sedadle spolujezdce jsem nemohl odmítnout. Jasně, je v něm málo místa, moc netopí, jízda je uskákaná a řízení fyzicky náročné, ale motor si jen tiše přede a auto působí překvapivě čiperně. Kéž bych se i já cítil takhle plný života, až mi bude taky 64 let!

Přesto si nemůžu odpustit pár zvídavých otázek. Alexi, měli jste na cestě nějaké technické problémy? „Jen pár drobností – každé 2 dny jsme dolévali litr oleje, každých sedm dní jsme měnili svíčky, protože palivo na východě je fakt mizerné. Taky jsme museli vyměnit palivovou pumpu a alternátor, utrpěli jsme jeden defekt a museli jsme znovu přišroubovat střechu, protože chtěla ulétnout. Jo, a upadlo nám kolo,“ vypráví mi s úsměvem hlavní řidič Oxfordu zážitek, kdy se celá zadní levá poloosa vypojila z diferenciálu a vytočila se.

„Ale daleko větší otrava byly hraniční přechody. Strávili jsme tam spoustu času, někde rozebírali auta do posledního šroubku,“ vzpomíná Alex a doplňuje: „Příslušníci hraniční stráže jsou teď mými nejméně oblíbenými lidmi.“ A řízení Oxfordu byla spíš zábava, nebo mučení? „Hodně záleželo na silnici,“ ukazuje zase své zářivě bílé zuby v širokém úsměvu a obratně točí volantem auta.

Čas na střídání, na další část trasy přesedám do jednoho z posledních vyrobených aut značky Defender minulé generace. Ten pokrok je neuvěřitelný – mám tu kromě topení i vyhřívání sedačky a rádio, nikudy sem nefouká a řízení nepřipomíná dřinu v tělocvičně. Přesto je jasné, proč musel Defender v roce 2016 definitivně skončit – nejde ani tak o to, že byl příliš drahý na výrobu, že už nebyl dost bezpečný ani dost zelený. Šlo hlavně o to, jak byl neotesaný – málo místa, vyosené pedály, hlučný motor z dodávky a drsná jízda. Defender je charismatický hrdina, ale tahle doba už patří jiným.

Proto Land Rover letos představil zcela novou generaci Defenderu, skrz naskrz moderní, ale s citlivě zakomponovanými poklonami k milovanému originálu. Jeho výroba právě teď startuje ve slovenské Nitře, proto byl u příjezdu výpravy do továrny (za obdivného okukování střídajících se směn zaměstnanců) přítomen i slovenský premiér Peter Pellegrini. Byla to velká událost pro továrnu, pro Land Rover i pro celé Slovensko.

Druhý den po téhle slávě už byla výprava na cestě dál do Rakouska, Německa, Belgie a Holandska, poté trajektem do Anglie a do Londýna, kam za nadšeného vítání davů fanoušků a majitelů ikonických vozů Land Rover (včetně Tima Slessora), ale i všech ostatních patriotů, dorazili v sobotu 14. prosince. Přejeli 23 zemí a překonali 19 tisíc kilometrů za 115 dní. Přivezli tuny obrazového materiálu i spousty jedinečných zážitků, z nichž vznikne dokumentární film a kniha, které snad pomohou inspirovat další generace odvážných mladíků či dívek – protože svět se možná změnil a cestovat se dá i přes internet, jenže taková úžasná dobrodružství doma v křesle u počítače vážně nezažijete.

Tady by ten krásný příběh mohl skončit. Ale nekončí...

Je tu totiž ještě jeden fantastický poznatek – síla charakteru Land Roveru, který dokáže spojovat nejen kontinenty, ale také lidi. Dokázal spojit šest studentů, kteří dosáhli něčeho významného, co se do té doby nikomu nepodařilo. Dokázal spojit Adama a Alexe, aby se po šesti dekádách pokusili o totéž. Dokázal spojit miliony fanoušků po celém světě, kteří na svého Landieho nedají dopustit – natolik, že se s expedicí chtěli na jejich cestě potkat a ochotně jim pomáhali s logistikou, zásobováním i sháněním náhradních dílů. A za těch úžasných 68 let výroby a věrné služby (přes 70 % vyrobených Land Roverů stále jezdí) pomohl Land Rover svým majitelům napsat mnoho dalších neuvěřitelných příběhů. Že je auto jen stroj? Kdepak, ty nejlepší mají duši.