Land Rover Discovery 4 TDV6: Třicátiny velkého cestovatele

V Británii v lednu letošního roku představili na počest výročí „objevitele“ speciální čtyřsetkusovou edici. Ta je bohužel k mání jen v pravostranném provedení pro domácí trh a jak asi tušíte, na regulérní test ji pro nás kvůli tomu zastoupení Land Rover Jaguar nemohlo mít k dispozici. Ve výčtu výbavy výročního modelu nechybí špičková audioaparatura Meridian a 22“ kola. A já jsem chtěl svůj Land Rover v trochu vhodnější konfiguraci do bláta než ve smokingu do Národního divadla.

Vybral jsem si proto pětiletý exemplář Discovery 4. Tenhle model je z nich nejoblíbenější – minimálně já to tak vidím. A řídil jsem už větší množství různých terénních automobilů, z nichž mám rád zejména ty praktické a nesmírně schopné Toyota Land Cruisery. Když se podíváte na Discovery 4, vidíte klasickou „krabici“, vidíte jednoduché auto, které bude pevné, trvanlivé a kamení napadaného do cest se jen tak nezalekne. V AAA auto jsem dokonce nalezl variantu „S“, která je ochuzena o většinu luxusní výbavy. Má látkové čalounění, prostor infotainmentu na velkém dotykovém displeji zaplňuje plast, zkrátka není tu nic navíc. Přitom klimatizace nechybí, ani nezávislé topení, ani vyhřívání sedadel, ani audio, které nehraje náhodou vůbec zle. Gumové rohože i celková strohost stejně říká, že z kapitánského můstku Discovery budeme kormidlovat pouze „off the road“.

Pohodlí na silnici a polykání dálničních kilometrů, i to je doména Land Roveru Discovery. Můj první výlet s Discovery byl ryze silniční. Jel jsem na oslavu do svého rodného města a cesta po dálnici ubíhala jako nic. Mezi jednotlivými generacemi Land Roveru Discovery nastal obrovský skok kupředu právě ve schopnosti neslyšně plynout krajinou. Vsadím se, že ten nejnovější je ten nejlepší, protože má „čtyřka“ jede ještě o poznání klidněji a tišeji než předchozí „trojka“. Přitom silniční jízdní komfort trojky se se „zemědělským“ charakterem prvních dvou generací zdaleka nemohl rovnat. První dvě generace jsou totiž opravdu pravé offroady, technicky jednoduchá auta, která v divočině opravíte.

Čtyřka dostala osmistupňový automat, používaný např. i v jaguarech s otočným řadicím mechanismem. Její třílitr má dvě turba a je utlumenější, než bývala stará 2.7 TDV6. Hlavně ten automat je vynikající. Jestli se mu něco nedaří, tak je to rychlý rozjezd z klidu. Chvilku váhal, jestli se rozjede jako obvykle na dvojku nebo podřadí za jedna. To není ideální, když potřebujete rychle mizet z křižovatky, ale dá se s tím žít. Jinak řadí fantasticky a lze přepínat mezi jednotlivými rychlostmi i manuálně pádly pod volantem.

Z oslavy jsem se vracel pozdě. Hodně pozdě. Onen večer jsem pil netradičně pouze colu, rozvezl veselé kamarády domů, ale vůbec jsem „promarněné“ pařby nelitoval. Těšil jsem se na „landyho“. Jeli jsme v klidu a uvolněně noční krajinou. Z dálnice jsem sjel a kraloval prázdným okreskám po desítky dlouhých kilometrů.

Šestiválec decentně bručí a já prostě jen tak zlehka krotím ty dvě a půl tuny železa. Z reproduktorů hraje „One for the road“ od mých oblíbených Arctic Monkeys a připadám si fakt právě tak cool jako Alex Turner na traktoru v klipu téhle pohodové písničky. Je mi hezky. Je už hodně pozdě, možná vlastně příliš brzy. Obloha se z černě noci barví do tmavomodra a na obzoru začíná pomaloučku svítat. A já bych chtěl jet dál, plná nádrž nafty mi vystačí na dobrých osm set kilometrů.

Přiznám se vám, že mě v tom týdnu s Land Roverem napadlo mnohokrát, že bych chtěl vyzkoušet různé polňačky, které vedou od silnice kamsi k lesu, někam do neznáma. Vlastně ty běžné trasy, co zdoláváme na horském kole, bych si býval rád projel i s Discovery. Jenže naše země prostě není Austrálie, nemáme „outback“. Naopak je na začátku drtivé většiny cest u silnice výmluvné červeně lemované bílé kolečko – zákaz vjezdu. A člověk by to měl respektovat, i když má Land Rover Discovery. Krásnou přírodu v naší malé zemi zkrátka chránit musíme.

Kromě offroad center se tedy u nás moc mimo asfalt nesvezeme. Já našel aspoň pár zajímavých cest v mém okolí – patří k chatovým osadám a vjezd zde zakázán není. Vyzkoušeli jsme jeden mělčí brod, vyloženě jen na efekt, trochu bahna a pár větších nerovností, kam už bych se skoro bál vydat s libovolným „esúvéčkem“. Jenomže na konci té „náročné“ cesty stál zaparkovaný Duster. S Discovery bychom prostě dali daleko víc, stačilo by najít správné místo.

Je hodně těžké. Rámová konstrukce a k ní přišroubovaná, prakticky plnohodnotná samonosná karoserie si svoji daň vybrala. Auto váží přes 2.5 tuny, a to ještě není ani naložené. Vzduchové pérování je skvělé, ale například zvednutá „offroad“ výška funguje do 50 km/h, pak se auto přepne automaticky do silniční výškové polohy podvozku. V Česku s tím problém nebude, ale na rychlých pistách s vyjetými kolejemi někde v Zimbabwe to může vadit nejednomu objeviteli. Kola jsou devatenácti palcová, ale pneumatika profilu „55“ není úplně tou nejlepší volbou pro nejtvrdší kamenitý terén.

Jestli má Discovery 4 nějaké problémy co se týká jím navozených jízdních zážitků, tak věřte, že jsou to jen malichernosti. Rozhodně mi ale u Discovery nechybí to hlavní – charakter. A řeknu to naplno, taky láska k tomu autu. Discovery je přívětivé a řídím ho zkrátka pokaždé neobyčejně rád.

Každá mince má zkrátka svůj rub a líc. Spolehlivost Land Roveru a špatná pověst nezvládnutého zákaznického servisu donutila mnoho rozlícených majitelů těchto jinak skvělých křižníků po celém světě vytvářet webové stránky s názvy „neverbuyalandrover“ nebo „landroverhell“ a podobné. Špatnou pověst si totiž vysloužila generace Discovery 3, načež ji následoval ne zrovna povedený Range Rover Sport, který je postavený na stejném základu.

Jistě to není tak zlé, ale zejména u starších Discovery 3 2.7 TDV6 je potřeba se mít na pozoru. Jde o to, že tahle auta lze bez potíží koupit i za méně než čtvrt milionu a ona vypadají, přičemž kolikrát taky i jsou, v dobrém stavu. Jenže jednoho dne přijde problém… Každá značka nějaké notorické problémy má a je to vlastně normální. U ojetiny je i normální čekat další výdaje. Jde o to, že u „levných“ trojek bývá poměr mezi cenou stroje a cenou některých oprav dosti krutý. Motory 2.7 TDV6 mívaly problémy s klikovou hřídelí a ani generální opravy motorů nebývají často trvalým řešením. A nákup polomotoru za další čtvrtmilion včetně instalace se zkrátka nevyplatí – nebo minimálně to tak nevypadá.

Discovery 4 má motor Ford „Lion“ diesel výrazně vylepšený. V podstatě čím novější, tím méně pravděpodobnosti, že vás potká fatální závada. Třílitr má už dvě turbodmychadla a common rail vstřikování paliva s piezokrystaly. Má taky podstatně více točivého momentu a motor plynule táhne už od prakticky nejnižších otáček. O efektivitu využití všech 520 Nm se navíc hravě postará osmistupňový automat. Jen se nesmím zapomenout a před zatáčkou si přiměřeně přibrzdit, protože jsem příliš zvyklý na sportovní auta s nízkým těžištěm – hmotnost v zatáčkách je to jediné, co mně u Discovery kazí radost z řízení.

S tím souvisí otázka brzd. Počítejme s tím, že jsou to extra namáhané komponenty a bude je zapotřebí pečlivě a poctivě servisovat. Stejně tak pneumatiky, byť náklady na výměnu tohoto spotřebního materiálu nejsou nic závratného. Co se už může trochu prodražit, to je závada na vzduchovém odpružení (méně častá) nebo odstraňování vůli v podvozku. Rozvodové řemeny (jsou tam dva, jeden zpředu bloku a druhý zezadu) se musí vyměnit nejpozději při 180 000 km a servisně je to poměrně náročný úkol.

Navíc na podvozku i karoserii zespodu nejsou zrovna korozi odolné spojovací materiály. A vůbec, dívaje na konkrétní, jinak velmi pěkný exemplář, každé Discovery 4 by si zasloužilo před zimou navoskovat a ochránit exponovaná místa podvozku i karoserie.

Na tomto exempláři ještě žádná koroze není, ale stav některých šroubků, polétavá povrchová rez na spojích, a to zejména zadních podběhů, jsou přesně těmi místy, kam se mezi kov a pryž dostane bahno, sůl i písek. To jsou místa, na která se chce zaměřit a věnovat tak autu před každou zimou hodně péče. Odmění se pak odolností proti opravdové korozi.

Se všemi generacemi jsem nejezdil. Přiznám se, že mi do výčtu chybí svezení s tou úplně první a tou úplně poslední. Mě necelý týden s Discovery 4 přesvědčil o tom, že až mě opravdu popadne touha vlastnit jednoho z velkých „objevitelů“, bude to právě tento model. Po silnici jezdí neskutečně skvěle, ve městě jsem dokonce králem nad vším ostatním provozem. I s řidičem autobusu bych si pomalu potykal. Pravda je, že kupovat si Discovery na ježdění po městě je hloupost. Zbytečně bych zabíral moc drahocenného místa. A do podzemní garáže ve své práci jsem se výškou vešel jen tak tak…

Pokud ale žijete v přírodě, máte koně, máte farmu, bydlíte vysoko v horách nebo jen o dovolené rádi vyrážíte do divoké přírody daleko východně od našich hranic, Discovery 4 bude váš parťák. I jeho cena na trhu s ojetými auty je více než lákavá. Pětiletý kus vás vyjde na třetinu toho, co byste dali za úplně nové auto, a to už za trochu risku s dalšími náklady na opravách stojí. Většina zákazníků s modelem Discovery 4 navíc zásadní potíže nemá, přičemž s nimi nezřídka najíždí stovky tisíc kilometrů.