Článek
Lancii Deltu snad netřeba představovat – nepředpokládáme, že by nějaký čtenář Garáže legendu neblaze proslulé Skupiny B neznal – leda, že byste na naše stránky zavítali omylem. Díky technice převzaté přímo ze světa rallye šlo v reálném světě o velmi schopné auto – výkon sám o sobě sice nebyl nejvyšší, ale díky chytrému pohonu všech kol, nízké hmotnosti a krátkému rozvoru šlo o nesmírně živé auto, které dokázalo vytrestat nejeden pravověrný sporťák své doby.
Hyena Zagato díky vizuálně těžšímu předku a krátké zádi při troše představivosti psovitou šelmu opravdu připomínala
Delta se vyráběla v letech 1987-1994 a ke konci výroby si majitel holandského dealerství Lancie a nadšený sběratel Paul Koot řekl, že by byl dobrý nápad vzít Deltu Evoluzione II a dát ji na „plastiku“ k firmě Zagato. Koot se setkal s Andreou Zagatem osobně, slovo dalo slovo, a tak vznikla vize o dalším projektu aliance Lancia-Zagato, kterým naposledy byla Beta Spyder z roku 1990.
Mělo to však jeden háček – mateřskému koncernu Fiat se Kootova vize o limitované verzi 75 kusů zrovna dvakrát nezamlouvala, a tak Koot byl nucen odkoupit několik kusů Delty Integrale Evoluzione II a přepravit je do Milána, kde už si pořádně pohráli s karoserií a interiérem.
U Zagata pak Delta dostala podstatně zaoblenější karoserii kompletně z hliníku, kde nesmí chybět dvojitě vyboulená střecha, charakteristický znak karosárny Zagato. Došlo však i na karbon – ten bychom našli na palubce, středové konzoli a na vnitřních krytech dveří. Výsledný produkt nakonec ve své době stál stejně jako soudobé Porsche 911.
Jenže jak na tom byla výkonově v porovnání s takovou 911? Budete se možná divit, ale přinejmenším srovnatelně. Běžná Delta vážila nějakých 1 300 kilogramů, Hyena Zagato byla díky rozsáhlému odlehčení o nějakých 190 kilo lehčí než běžná Delta Integrale, takže při výkonu okolo 300 koní na tehdejší dobu šlo o velmi svižné auto.
Hyen v roce 1993 nakonec vzniklo pouze 24, ačkoliv jsou homologované jako rok výroby 1992, kvůli novým (přísnějším) regulím týkajících se katalyzátoru, které vešly v platnost právě od roku 1993.
Tato konkrétní Hyena je zajímavá tím, že jde o úplně poslední kus, který vznikl – a zároveň osobní auto sběratele Paula Koota, jde tedy o raritu mezi raritami. O auto tedy bylo dobře postaráno, a bylo dokonce pravidelně servisováno v jeho vlastní dílně, která se specializuje na Lancie. Jde o jediný kus v barvě Blue Madras a jako jeden z mála kusů má centrálně vyvedený dvojitý výfuk – běžně se Hyena dodávala s jednoduchou, větší koncovkou, vyvedenou vlevo.
Po Kootovi auto poznalo pouze jednoho dalšího majitele, nájezd je 14 tisíc kilometrů, takže je v podstatě tak akorát zajeté. Jedno je však jisté – Lancia Hyena Zagato nechytne za srdce jen tak někoho. Je zejména pro skalní fanoušky Lancie, nebo pro sběratele, kteří hledají opravdu, ale opravdu nevšední a vzácné auto z devadesátek. A vzhledem k tomu, že původní Delta nebyla žádný lenoch, tak tohle jistě bude učiněná střela!