Článek
Vincenzo Lancia musel mít se Sergiem Marchionnem v záhrobí hodně dlouhý pohovor, protože to, co Fiat provedl s Lancií, jejíž historie se píše již od roku 1906, je naprosto neodpustitelné. Jenže Marchionne jen dokončil to, co koncern dlouhé roky úspěšně prováděl – zabíjel úžasnou značku s velkým potenciálem produkcí nudných kopií nezajímavých přeznačkovaných Fiatů. V roce 1990 vyráběla Lancia ještě 300 tisíc aut ročně, o dekádu později už to byla jen polovina, v roce 2010 kolem sto tisíc a poslední údaj z roku 2017 ukazuje číslo 60 tisíc. Smutné. Přitom má Lancia na kontě tolik úžasných aut – třeba tuhle nádhernou Aurelii kupé.
Splývající záď je prostě nádherná, zvlášť v tomto decentním laku
Lancia Aurelia byl elegantní čtyřdveřový sedan zrozený v roce 1950. Kromě inovativní transaxle koncepce (motor vpředu, převodovka u poháněné zadní nápravy) se mohl pochlubit skutečně výjimečným srdcem – prvním produkčním V6 (s hemisférickými spalovacími komorami a jednou vačkovou hřídelí vedenou mezi válci). Aurelia měla také jako první v základní výbavě přelomové radiální pneumatiky, které skýtaly daleko lepší vlastnosti než do té doby používané diagonální gumy.
Lancia Aurelia byla nejen krásná, ale na svou dobu i velmi inovativní
Vedle sedanu navrhlo designové studio Ghia také dvoudveřové kupé (kabriolet měl na svědomí Pininfarina) s kratším rozvorem a silnějšími motory. První generace kupé (1951) byla poháněná dvoulitrovým V6 s výkonem 75 koní, v roce 1953 dostala 2,5litrovou verzi s výkonem až 120 koní! Díky tomu slavila úspěchy v závodech – v silničních rallye i na okruzích. Z celkového počtu 18 tisíc Aurelií jich necelé čtyři tisíce připadly na karoserii kupé, a dokonce pouhých 760 na otevřený kabriolet. Do dnešních dní jich přežilo ještě mnohem méně, což je pochopitelně pro sběratele jako červený hadr na býka.
Například za tento konkrétní kousek, který je momentálně na prodej, majitel požaduje 5,5 milionu korun. Jde o jeden ze 720 vyrobených kusů modelu třetí generace – první verze s 2,5 V6. Současný britský majitel si ji pořídil v roce 2009, nechal ji projít kompletní renovací, která spolkla 1 200 člověkohodin práce, přitom ale zachoval původní vzhled vozu včetně továrního laku Amaranto a krémových disků kol (renovace někdy dopadnou docela jinak!). Vypadá prostě dokonale, možná ještě lépe, než když v roce 1953 sjela z výrobní linky. Hned po renovaci s ní pak podnikl více než 3 000 kilometrů dlouhý výlet do Alp, kterou Aurelia zvládla se ctí a jen s drobným únikem oleje. To musela být paráda…
Nyní ale majitel nejspíš cítí, že je čas posunout se dál a svou krásnou Aurelii rád přenechá jinému nadšenci. Takže pokud máte volných 5,5 milionu, určitě neváhejte. Ale raději nepřemýšlejte, jaká úžasná moderní auta byste si za ty peníze mohli koupit, protože takhle to na trhu veteránů nefunguje. Tady se kupuje srdcem. A vlastně i trochu hlavou, protože – na rozdíl od novinek s rapidně padající hodnotou –, na téhle Lancii vážně neproděláte!