Článek
Lancia způsobila se Stratosem HF revoluci. Teprve po něm se začaly ve velké míře stavět čistokrevné rally speciály. To celé vedlo ve finále až ke skupině B, kde vznikala absolutní monstra. Právě do této skupiny se po intermezzu Fiatu s modelem 131 Abarth měla vrátit značka Lancia, a to rovnou z gruntu postaveným speciálem, na kterém byl vlastně nejhorší jen jeho název. Číslice 037 není vůbec sexy a auto samotné si jí nezasloužilo, když vedle něj na pásech vznikaly Delty, Bety, Themy a Montecarla.
Abych byl fér, auto vlastně z kupé Beta Monte Carlo vychází, nebo lépe řečeno půjčilo si z něj střední část karoserie. Tu navíc inženýři z firmy Abarth uzpůsobili tak, aby byl ke všem funkčním součástkám co nejlepší přístup. Design a finální kompletaci auta mělo na svědomí studio Pininfarina. Motor byl na základě dobrých zkušeností ze Stratosu umístěn také před zadní nápravu. Původně v Lancii uvažovali, že znovu použijí pohonou jednotku od Ferrari. Zatímco Stratosu stačil šestiválec z Dina, typ 037 měl dostat V8 z Ferrari 308. Enzo ale s použitím svých motorů nesouhlasil, protože italský koncern právě typ 308 GTB na tratích rally porážel a také na okruzích se Betě Montecarlo dařilo až "příliš" dobře. V Lancii tak museli použít šestnáctiventilový dvoulitr z Fiatu 131 Abarth. Jeho potenciál už u Fiatu předtím vyčerpali, proto mu Lancia přidala přeplňování kompresorem - ten se osvědčil více, než turbodmychadlo, protože neměl žádnou prodlevu a byl spolehlivější na prašných šotolinových tratích. Všech 310 koní bylo posíláno pouze na zadní kola, protože Italové i přes úspěchy Audi Quattro nevěřili, že myšlenka pohonu všech kol je správná.
U Audi se nejspíš vehementně smáli tomu aprílovému žertu od Lancie, když 1. Dubna 1982 proběhla homologace speciálu 037. A velký počet technických problému skutečně připomínal spíš špatný vtip než soutěžní speciál. Po třech měsících ale Lancia nahradili karburátory vstřikováním Bosch, laminátové díly kevlarem a odlehčila ochranný rám. Výkon motoru stoupl na 325 koní a další dětské nemoci se postupně podařilo vyléčily i díky nové posile v týmu, fenomenálnímu Walteru Röhrlovi, "Nulatřicetsedmička" si pak dokázala podmanit lednovou Rally Monte Carlo 1983. Týmu Audi v tu chvíli zmrznul úsměv na tváří, protože Walter následně vyhrál Acropolis i Nový Zéland a druhý jezdec Markku Alen zase vybojoval vavříny v San Remu a na Korsice. Nízká střecha Lancie musela být oběma dlouhánům přizvednutá a jejich přilby zase zploštělé na svých vrcholcích, nezdálo se však, že by to oběma výrazně vadilo. Pohár konstruktérů tak měla Lancia v kapse, a to navíc jako poslední automobilka, která vyhrála s pohonem pouze jedné nápravy.
V roce 1984 se s typem 037 stal Miki Biasion Mistrem Evropy, jeho úspěch o rok později se stejným autem obhájil Carlo Capone a do třetice se na stupínek nejvyšší vyšvihl Dario Cerrato. To už jsme ale v době, kdy byl typ 037 za zenitem. Na tratích Mistrovství světa se posledního vítězství dočkal na Korsické rally 1984, kdy jej řídil Markku Alen. V týmu totiž dospěli k názoru, že pohon všech kol je opravdu tou jedinou správnou cestou a připravovali nástupnickou Deltu S4. V roce 1984 se navíc opět na Korsice stal typ 037 smutným hrdinou tragické nehody Attilia Bettegy. Poslední start přišel na Safari rally 1986, kam se křehký typ Delta S4 moc nehodil - africká soutěž totiž vždy svědčila spíše zadokolkám. Ve stejném roce se typ 037 objevil i na Rally Bohemia, kde jej pilotovali Snijers a Pregliasco. Dnes už na našich tratích můžete vídat hlavně kousky ze soukromé sbírky Beppe Volty, který má i jeden prototyp s pohonem všech kol.
Lancia 037 byla pro automobilku nesmírně významným autem. Vlastně by asi měla mnohem ikoničtější status, kdyby…po ní nepřišla Delta.
