Lamborghini představuje novou verzi závodního Huracánu

Lamborghini Huracán jako takové je tu s námi už od roku 2014, a je tak nabíledni, že od té doby přibyly do výběru různé více či méně specifické verze – přičemž vývojem nevyhnutelně prošla i ta „standardní“ verze, která je od roku 2019 nahrazena současným Huracánem EVO. Krom toho vznikly za ta léta verze jako Spyder, Huracán RWD se zadním pohonem nebo Huracán Performante vyladěný na okruh. U modernizovaného Huracánu EVO platí v podstatě totéž, s tím rozdílem, že nejostřejší verze se teď jmenuje Huracán STO, což je de facto závodní verze Super Trofeo, homologovaná i pro silniční provoz.

Jistě tedy nepřekvapí, že zdánlivě tajemná zkratka STO znamená Super Trofeo Omologato. A když je řeč o závodní verzi, ta pravověrná, čistokrevná verze Huracánu teď doznala také řady změn. Tento závoďák má i svůj vlastní závodní seriál, nepřekvapivě nazvaný Super Trofeo. Obrovským plusem budiž, že závodní Huracán si stále ponechává famózní 5,2l atmosférický desetiválec, který i nadále produkuje výkon 620 koní.

Karbonové sací potrubí a nový výfuk slibují naprosto fantastický zvukový zážitek – dokonce i samotné Lamborghini na svých stránkách v oddělení věnovaném Huracánu Super Trofeo před spuštěním promo videa varuje před nadměrným hlukem. Jak už v minulosti bylo zvykem, tak se i nadále řadí šestistupňovou sekvenční převodovkou s řazením pádly.

Ti z nás, kteří jsou již obeznámeni s čistě okruhovými Huracánem Super Trofeo (či jeho až na pár detailů identickým dvojčetem, Huracánem GT3), si na Super Trofeu EVO2 jistě všimnou podstatně agresivnější aerodynamiky. Na první pohled to vypadá, že prioritou bylo vzbudit co největší vizuální drama, což záměrem ve skutečnosti i bylo, je to koneckonců Lamborghini. Ale bližší pohled odhalí, že každý nový záhyb a každá hrana mají svůj účel, a sice udělat auto rychlejší.

Již tak dost špičatý čumák je teď tak ostře řezaný, že by se o něj jeden pořezal – zkrátka tak, aby co nejlépe protínal vzduch. Přední splitter je po stranách jen doslova pár centimetrů nad zemí, aby vzduch šel nahoru přes auto – ovšem uprostřed se mírně zvedá, aby se něco málo vzduchu dostalo také pod auto, a mohlo tak díky němu generovat tolik kýženou přítlačnou sílu.

Zbytek přední poloviny auta zůstává stejný – stále jsou tu výdechy v blatnících, které pomáhají odvádět přebytečný vysokotlaký vzduch, který za jízdy vytvářejí rotující kola. Na střeše je i nadále velké náporové sání, které opět kromě efektnosti zajišťuje rovněž efektivitu, neboť se motoru lépe „dýchá“. Když se však podíváme na boky, je hezky vidět, že oproti předchozímu Huracánu Super Trofeo EVO má teď verze EVO2 ony výše zmíněné průduchy i na zadních blatnících – asi se to na předku osvědčilo, tak proč to nezkusit i na zadní nápravě.

I nadále je tu masivní zadní křídlo, od minulé verze EVO přichycené karbonovými pilíři shora, což pomáhá zvyšovat přítlak oproti tradičnímu uchycení zespoda. Když je řeč o křídle – kromě jedné velké „ploutve“ jsou tu nově také dvě malé ploutvičky přímo pod křídlem, které optimalizují obtékání vzduchu okolo zádě. Ta by jinak způsobovala zbytečné turbulence a auto brzdila. V tomto má Super Trofeo mírnou výhodu oproti svému bratrovi, Huracánu GT3. Super Trofeo má svůj vlastní šampionát, a tak se nové vymoženosti mohou aplikovat, aniž by musela splňovat regulace automobilové federace FIA.

Na zádi pak je jeden velmi poutavý a povědomý prvek – kromě ještě agresivněji „vykrojeného“ difuzoru jsou tu nově tvarovaná zadní světla, nápadně připomínající starý model Countach. Není to nic závratného, ale je příjemné vědět, že Lambo ctí svou historii i na čistě závodních modelech.

Lamborghini už závodních Huracánů vyrobilo přes 400 kusů – mimochodem slušný výsledek na striktně okruhové auto – a se zbrusu novým Huracánem Super Trofeo se očekává, že tato číslovka vystoupá až k pěti stovkám. Což vzhledem k pořizovací ceně 250 tisíc eur (zhruba 6,4 milionu korun) znamená poměrně slušný kšeft.