Článek
Samozřejmě, že desetiválcové supersporty již brzy pokoří v prodejích nové SUV Urus, ale faktem je, že až dosud se jednalo v nabídce o největší tahouny. Málokdo však ví, že nápad s desetiválcovým a levnějším modelem je výrazně starší a lze jej datovat přibližně deset let před Gallardo.
Psal se rok 1992, když první magazíny poprvé napsaly o Lamborghini P140. Pořádného názvu se vůz nikdy nedočkal, takže svůj velmi krátký život ukončil právě pod tímto interním kódovým označením. Plány byly takové, že se menší supersport dostane na trh v roce 1993 a nahradí zde starší osmiválcový model Jalpa, který se přestal vyrábět v roce 1988. O design karoserie se postarala Carrozzeria Bertone.
Technika nebyla vzhledem k době ani trochu špatná. V zadní části za dvoumístnou kabinou si vezlo P140 zbrusu nový atmosférický desetiválec o objemu čtyř litrů, jenž disponoval DOHC rozvody se čtyřmi ventily na válec. Inženýři z Itálie prý stvořili motor jen za sedm měsíců a jednalo se o relativně pokrokovou jednotku, mimo jiné i s elektronicky řízeným vstřikováním paliva. Převodovka byla pochopitelně manuální šestistupňová a řazení s otevřenou kulisou se v interiéru vyloženě vyjímalo.
Zdroje se poněkud rozchází v otázce, jaký výkon „malé“ Lambo o hmotnosti 1300 kilogramů vlastně podávalo. Někde se uvádí 330 koní, někde dokonce 370. Jisté ovšem je, že tři prototypy uměly na testovacím okruhu Nardo uhánět rychlostí až 295 kilometrů za hodinu, což byla úctyhodná rychlost.
Už to skoro vypadalo, že nové lambo skutečně přijde na trh, kde bude konkurovat novým levným a rychlým autům z Německa a Japonska. Jenže ve finální přípravné fázi dostal nakonec celý projekt stopku. Tehdejší vlastník Lamborghini – americký koncern Chrysler Corporation nezažíval začátkem devadesátých let právě světlé období, a padlo proto rozhodnutí věnovat se novému Diablu, potažmo Diablu VT a dalším speciálním verzím. P140 tak skončilo jako jediný exemplář v muzeu značky.
Koncepce desetiválcového Lamborghini se potom objevila ještě jednou, roku 1995 v podobě konceptu Cala navrženého studiem ItalDesign. Upravený motor měl výkon rovnou 400 koní a základem bylo celohliníkové šasi nahrazující starší prostorový rám z trubek. I tehdy se zdálo, že Lamborghini zavede nový desetiválec do výroby, ale plány nakonec padly. A tak jsme si na slabší a levnější lambo počkali dalších 8 let.
Až v roce 2003 se totiž Italská značka vytasila s hotovým a produkčním Gallardem, jež nemělo s předešlými koncepty zhola nic společného. A odsud už je historie dobře známá. Gallarda a všech jeho verzí vzniklo dohromady bezmála 12 000 kusů, což je u Lamborghini do té doby zdaleka nejvyšší počet. V patách je mu ovšem skvěle prodávaný Huracán a samozřejmě i nový Urus. Ten sice teprve odstartoval, ale už teď je dopředu jasné, že se bude jednat o naprostý trhák.
