Článek
Vždy, když máme pocit, že už nás nic nemůže překvapit, protože všechny rozpadlé garáže a ztrouchnivělé stodoly už přece dávno vydaly svá tajemství, objeví se další senzační nález. A tentokrát to nebylo nikde v nekonečné Americe, ani někde na vinici ve Francii, ale hned za humny, v Německu.
Modrý interiér je bez poskvrnky, jen původní bezpečnostní pásy nahradily závodní od firmy Schroth
Žluté Lamborghini Miura P400S koupil v roce 1971 jistý Walter Becker, majitel reklamní agentury v Norimberku. Měl ji až do roku 1974, ale jezdil s ní pomálu, a tak ji prodal amatérskému závodníkovi Hans-Peterovi Weberovi, který ji vlastnil až do své smrti v roce 2015. Podle všeho s ní taky jezdil jen příležitostně, protože počítadlo kilometrů se zastavilo na číslovce 29 020 km.
Krátce po Weberově smrti uložil rodinný přítel Miuru k sobě do garáže v Černém lese v Německu. Tam bylo auto až do dnešních dní, kdy se je rodina rozhodla prodat. Oslovila proto aukční síň RM Sotheby's Europe, která vůz v říjnu pustí do světa…
„Je to pro nás samozřejmě čest a potěšení mít v dražbě takové auto,“ řekl Maarten ten Holder, výkonný viceprezident RM Sotheby's Europe, který si osobně bere dražbu na starost. „Jakákoli Miura S je vzácná a žádoucí sama o sobě, ale vůz, který budeme mít na aukci v Londýně, je výjímečnou příležitostí, která se nejspíš nebude dlouho opakovat. Jde o to, že tohle auto nebylo nikdy nabourané, nikdy lakované a je neuvěřitelně zachované. Věřím tomu, že tady budeme mít zájemce z celého světa.“
Všechny Miury jsou drahé, a tak se odhadní cena 28 milionů korun zdá být skoro podhodnocená, protože auto je zcela evidentně v opravdu dobrém originálním stavu. Vůz s číslem podvozku 4245 má barvu Giallo Flay a interiér s označením Sky Blue. Původní nejsou jen čelní světla, která Weber vyměnil za kusy s lepší svítivostí, a společně s nimi vůz dostal i závodní bezpečnostní pásy Schroth. Jinak je originál bez poskvrnky.
Nevím jak vy, ale já v tomhle autě vidím opravdovou příležitost. Takže jestli máte volné prostředky, neváhejte. A jestli ne, zkuste se podívat do stodoly po dědečkovi. Třeba tam taky něco najdete. Ten můj tam měl motocykl Indián, ale vyměnil ho za soustruh…