Článek
Deset let poté, co ikonický Countach navěky ovlivnil scénu a trh supersportovních vozů, usoudili inženýři ze Sant'Agata Bolognese, že je čas začít pracovat na nástupci. Diablo se světu poprvé představilo začátkem roku 1990, kdy kritika ocenila zejména čisté tvary karoserie, výkony a vlastně celkový krok vpřed snad ve všech směrech v porovnání s předchůdcem. Za zadními sedadly byl umístěn mohutný 5,7l dvanáctiválec s ventilovým rozvodem DOHC a 48 ventily s elektricky řízeným vstřikováním paliva. To stačilo na výkon 485 koňských sil a hutný točivý moment 580 Nm, díky čemuž bylo Diablo schopné vystartovat na stovku za 4,5 vteřiny. Za patřičného zvukového doprovodu, samozřejmě.
Auto mělo na pohled sice hladší křivky než předchůdce, v jádru však bylo stále ostré jako břitva
Lamborghini pak poměrně dlouho váhalo se zvýšením výkonu. Jenže tehdy existovalo také Ferrari F50 a Bugatti EB110, což byli více než rovnocenní soupeři. Odpovědí mělo být právě Diablo SE30, které vidíte na fotografiích. Vzniklo tehdy jako oslava třicetiletého výročí automobilky Lamborghini a v podstatě šlo v o závodní auto schválené pro silniční provoz.
A sluší se říct, že SE30 prodělalo velký pokrok oproti původní verzi. Bylo surové jako flák tygřího masa, nehledě na to, že oproti takovému Diablu VT mělo pohon pouze zadních kol. Jako by toho bylo málo, prodělalo také mnoho změn v motorovém prostoru. Dostalo nové sací i výfukové potrubí a také nový palivový systém, což zvýšilo výkon na plnotučných 525 koní. SE30 měla také nastavitelné stabilizátory, kde řidič volil mezi nastaveními, jež by se dala laicky nazvat „sportovní“ a „velmi sportovní“, které se nedalo využít nikde jinde než na závodní trati. Karoserie SE30 navíc měla většinu panelů karoserie z karbonu a za lehoučkými magnéziovými koly OZ Racing se skrývaly závodní brzdy.
Stupnice vah se pak zastavily na hodnotě 1 430 kg, což z Diabla stále nedělalo zrovna baletku, ale pořád bylo o podstatných 136 kg lehčí než standardní verze a o celých 181 kg lehčí než verze VT s pohonem všech kol. Aby byla SE30 dostatečně lehká, nestačilo nejsurovější verzi silničního Diabla jen pár karbonových panelů a lehčí kola, ale musela se zbavit všech komfortních prvků výbavy, například klimatizace, posilovače řízení, audiosystému Alpine i nastavitelných kožených sedadel. Místo toho se v interiéru usídlily karbonové „ušaté“ skořepiny se čtyřbodovými pásy. Dokonce i elektrické ovládání oken bylo odstraněno a nahrazeno pouze posuvnou náhradou z plexiskla.
Tato SE30 má najeto jen 403 km, takže technicky vzato je to nové auto – což z něj dělá opravdovou raritu a dokonalý stroj času, který vás přenese do dob, kdy superauta nedokázal řídit každý. Řízení vozů, jako bylo Diablo, a jemu podobných strojů vyžadovalo sílu, odhodlání a pevnou ruku. K autu jsou navíc stále všechny původní dokumenty a nářadí. A přestože je v poměrně decentní stříbrné barvě Titan s kontrastním černým interiérem, bude cokoliv jen ne nenápadné. Jeho cena se nyní odhaduje na 395 až 495 tisíc eur, tedy někde mezi 10 až 12 miliony korun.