Článek
Lada už měla zkušenosti s přípravou soutěžních sedanů, tehdy ostatně ve velkém spolupracovala i s českou firmou Metalex. Pro skupinu B padla volba na tehdy moderní hranatý sedan 2105. Vývoj dostala na starost sovětská soutěžácká legenda, Litevec Stasys Brundza a jím vedená firma VFTS. Výsledkem byl výrazně upravený závodní speciál VAZ 2105 VFTS, který byl homologován v roce 1982.
Hned od prvního roku nastupoval na soutěžích ve východním bloku, ale i na slavné RAC rally. Tam tehdy Vučkovič dojel na 25. místě, za ním pak dojely i další dva speciály a Lada si získala pověst spolehlivého auta. V Mistrovství světa pak startovala Lada ještě v Řecku a Finsku, kde Nikolaj Bolšich vybojoval 21. pozici a získal tak pro auto nejlepší výsledek. Ve třídě jej porazily jen Citroëny Visa 1000 Pistes s pohonem všech kol. Dva kusy se dostaly i k nám – do Metalexu a k Agroteamu JZD Slušovice.
Čtyřválec OHC pocházel ze sedanu 2106, měl ale navíc dva dvojité karburátory Weber 45 DCOE, nové sací potrubí, kované písty Schmidt a ostrou vačku. Díky tomu se Lada dostala na výkon 160 koní a točivý moment 165 Nm. Upraveno bylo i chlazení a mazací soustava. Olejová vana s čerpadlem byla z terénního modelu Niva, rally speciál měl ale i chladič oleje. Tuhá zadní náprava však byla velkým handicapem, ještě horší bylo použití sériových brzd a čtyřstupňové převodovky. Alespoň že byl speciál homologován se závodními tlumiči Bilstein, samosvorným diferenciálem a jednokotoučovou spojkou Sachs. Zvenku auto přišlo o nárazníky, na oplátku ale dostalo mohutně rozšířené plastové blatníky, přední spojler a střešní i zadní křídlo. Auto je vlastně hodně podobné Fiatu 131 Abarth. Hmotnost klesla na 920 kg, stále tu ale byla celokovová karoserie a všechna okna skleněná.
Když ale v roce 1985 nastoupily do závodu české Škody 130 LR, začala Lada dostávat na frak. Sověti si to nechtěli nechat líbit a začali pracovat na druhé verzi, která prošla homologací o rok později. Lada dostala vyšší výkon a lehčí karoserii. Hodně se používaly hliníkové díly karoserie a boční okna z plexiskla, ochranný rám byl nově z duralu. Novinkou byla i pětistupňová převodovka.
Do přímého měření sil se západními konkurenty jí ale tým Avtoexport příliš často neposílal. Stejně by se mohl utkat snad jen s Citroënem Visa, nebo výjimečně s japonskými speciály. Bolšich ale vylepšil výsledek, když ve Finsku 1986 obsadil 18. pozici. O rok později byl Jevgenius Tumalevičijus dokonce ještě o místo lepší. Pro svou jednoduchost a odolnost byla ale Lada oblíbená v zemích východního bloku, kde navíc pravidla o zákazu startů speciálů skupiny B neplatila. V Maďarsku s nimi titul získal Hideg a Ranga, v Bulharsku Velikov a v Sovětském svazu Raide a dvakrát Tumalevičijus.
U nás Lady 2105 VFTS původně nahradily dosluhující Škody 130 RS. Navíc tady byla velmi kvalitní firma Metalex, která Lady už od roku 1983 upravovala. MTX vyladil šestnáctistovku až na 155 koní, autu navíc dodal samosvorný diferenciál a vlastní soutěžní lehká hliníková kola. S tímto autem vyhrál Miroslav Lank pro Barum team první dvě soutěže sezony 1984 a na konci roku i titul Mistra republiky. Pro VFTS se po fiasku s bastardem MTX 160 RS rozhodl i Agroteam JZD Slušovice. Ten spolupracoval přímo s konstrukčním týmem Stasyse Brundzy a motorářem Vodseďálkem, který z auta vydoloval 158 koní. Speciály pilotoval Blahna, Kašpárek, Malý a Valoušek, původní verze ale na Škody 130 LR opravdu nestačila. V roce 1985 byl Blahna druhý, v roce 1986 dokonce třetí, titul získal až v roce 1987. Poslední vítězství získal ještě na Rally Příbram 1988, ale to už byl jen dílčí výsledek. Lada nemohla konkurovat nastupujícím předokolkám Favoritu a Samaře. Auto ovšem fungovalo dobře i na okruzích, kde mělo patnáctipalcová kola místo třináctek.
