Článek
Lada 1300 je vlastně nejlepší verzí základního modelu 2101 a nese označení 21011. Pořád je ale v jejích tvarech patrný původní Fiat 124. Výroba původní Lady byla v Togliatti zahájena v roce 1970. Byla ale upravená na drsnější ruské podmínky, takže dostala zadní bubnové brzdy, vyšší podvozek, tlustší plechy karoserie a jiný karburátor. Ruská Lada byla o 90 kilogramů těžší než italský originál.
Provedené úpravy znamenaly, že vůz nabízel pohodlnější jízdu. V roce 1974 se objevila silnější verze 1300 označovaná interně jako VAZ 21011. O dva roky později byla vyrobena tato konkrétní. Od základního modelu 1200 ji na pohled poznáte třeba podle jiných nárazníků s gumovým proužkem, nové masky, upravených zadních světlometů nebo mřížek na C-sloupku. Podobné úpravy měl i model 1200S. Nám navíc auto zdobí originální dobová zahrádka z východního Německa a přídavné světlomety.
Světla, zahrádka a starý loďák a hned jste před sámoškou za frajera
Uvnitř si připadám jako doma a vše poznávám. Jen ostřikovač už tu není řešen stisknutím gumového balónku, ale spínačem u nohy. Pár drobných změn ale znalec ruských sedanů zachytí – například trochu jiný dekor s imitací dřeva nebo pohodlněji tvarovaná sedadla v obou řadách. Boční oporu od nich však čekat nemůžete a v ostřeji projetých zatáčkách budete klouzat po kožence do stran. Klakson je nově na volantu a za zadním oknem nechybí tradiční pejsek s kývací hlavou – nezbytný dobový doplněk správného frajera. Zbývá jen nahmatat vlevo pod velkým volantem klíček a nastartovat.
Zatímco původní dvanáctistovka si musela vystačit s výkonem 60 koní, tento silnější model nabízí s motorem OHC díky většímu objemu 1 294 ccm dokonce 67 koní v 5 600 otáčkách. Maximálních 94 Nm točivého momentu najdete v 3 500 otáčkách. Sice to vypadá jako minimální číslo, ale dřív byl zkrátka znát každý kůň. Zvlášť, když Lada neváží ani tunu. Maximální rychlost se zvýšila na 145 km/h a zrychlení na stovku při plném zatížení trvalo 20 sekund (o dvě méně v běžném zatížení).
Jednoduché, ale přesto elegantní
Klasická koncepce motoru vpředu a pohonu zadních kol v kombinaci s rozumnou cenou a dobrou pověstí táhnou k Ladě dodnes řadu fanoušků. Čtyřválcový motor je spojený se čtyřstupňovou převodovkou a celkové sladění je velmi příjemné, i když kdysi testovaná dvanáctistovka řadila ještě snadněji. Dynamika není vůbec špatná a necelou tunu těžký sedan není žádnou brzdou provozu. Nezávislé zavěšení předních kol a tuhá náprava vzadu sice nezní nijak převratně, ale jízdní vlastnosti jsou dobré.
Lada totiž kromě dynamiky vyniká, alespoň ve srovnání s jinými auty východního bloku, v komunikativnosti. Zatímco v jiných výrobcích ze Sovětského svazu si připadáte úplně odtržení od jakýchkoliv informací, v Ladě cítíte, co se s autem děje. Třináctipalcová kola dobře zvládají i nerovnosti, a Lada tak působí dost pohodlně. Také spotřeba se pohybuje na rozumných 8,2 litru.
První modely Lady se loučily v roce 1988 a nástupcem byly jejich modernizované hranatější verze. Do té doby se ovšem stihly stát hitem nejen na domácím trhu, ale i v zahraničí, kam se dostala značná část z 2,7 milionu vyrobených kusů. Vyvážet se ovšem směly až od roku 1974, kdy Fiat přestal nabízet model 124 a nahradil jej typem 131.
Kdo měl u nás Ladu, ten se měl a hned o něm šly řeči, že má známosti, protože to bylo považováno za jedno z nejkvalitnějších aut. Na západě zase ruský sedan platil za spolehlivé a odolné, přitom ale levné auto. Kvůli exportu si tak nakonec na auto nejdéle počkali právě Rusové. Majitelé lepší třináctistovky si pak mohli přímo gratulovat, jak dobré a pohledné auto mají. Za krásné bych jej označil dodnes a základní model předčil tento silnější v každém ohledu.