Článek
Podíváte-li se na téměř jakékoli plnotučné MPV zvenčí, zjistíte, že designově nejde o nijak zajímavou záležitost. Tyto vozy jsou obvykle navrženy jak v osobní, tak v užitkové variantě, proto se jejich volbou chtě nechtě přidáváte k cejchu dodávkářů, kteří vozí lidi, náklad, případně oboje.
A kritikou nebudeme šetřit, ani co se týče ergonomie, ta je totiž více méně dodávkářská, a tudíž plná specifických kompromisů. Stále se totiž na auto díváme jako na rodinný osobák, nikoli pohledem dělníka, takže třeba onen posez à la židle moc nadšení na první dojmem nevyvolává.
Je to však částečně o zvyku a o vhodném nastavení opěradla, bederní opěrky či stehenní podpěry, díky čemuž se za občasného vrtění budete za volantem cítit překvapivě komfortně. Jde zkrátka o trochu jiné sezení, než jaké poskytne nějaké lepší SUV či „kulaté“ MPV.
Další věc, na níž vývojáři z Daimleru patrně zapomněli, jsou zpětná zrcátka. Tím nemyslíme, že by je nenamontovali, ovšem použili typ vhodný spíše pro osobní vozy. Výsledek? Při jízdě, těsnější manipulaci, parkování i couvání prostě kloudně nevidíte na zadní kola vozu a musíte se spoléhat jen na 360stupňový kamerový pohled a ultrazvukové senzory – v podání Mercedesu však na špičkové, svižné a k pochválení hodné systémy.
Na druhou stranu někomu ta „dodávkovější“ zrcátka přece jen budou chybět, nicméně ten se musí poohlédnout třeba po Fordu Tourneo Custom nebo po rodině technicky totožných minivanů od PSA a Toyoty (SpaceTourer, Traveller, Zafira Life, ProAce).
Odkládací prostory třídy V jsou v rámci pracoviště řidiče poněkud daleko. Ve dveřích sice najdete kdejaké držáky, nosiče a přihrádky, dokonce uprostřed má své místo i centrální schránka s krycí roletou, ale ke všemu se musíte tak nějak natahovat, takřka nic není takzvaně po ruce (zde by se Daimler mohl opět učit od Fordu).
Výjimku tvoří volitelná středová konzole s lednicí i nápojáky, která se pyšní ještě víceúčelovým multimediálním boxem. A to se nám líbí, vytáhnout v létě studený nápoj nebo nanuk z integrované chladničky je prostě k nezaplacení.
Pokud byste článek dočetli jen sem, patrně dospějete k názoru, že jsou tahle plnotučná MPV v lecčem nepoužitelná, jenže to ještě neznáte jejich hlavní přednosti, začínající od konce první řady sedadel směrem dozadu.
Komfort jako v limuzíně
Tak prvně jde o posuvné boční dveře (mnohdy el. ovládané), které jsou obvykle součástí jen dospělejších MPV nebo minivanů, tedy když nepočítáme například Peugeot 1007. Mezi jejich přednosti patří nesmírná skladnost – otevřené kopírují bok karoserie, tím pádem zaberou minimum místa navíc a vytvoří královský nástupní prostor.
Plnotučné rodinné krabice se dají koupit v až devítimístném provedení, takže se bavíme o plnohodnotném sezení v jednom autě pro dvě rodiny nebo pro partu dospělých razící za dobrodružstvím. Cestovat úplně vzadu tedy není za trest nebo výsadou/nutností pro dětské pasažéry. Opěradla sedadel lze navíc sklopit, a tudíž při jízdě v neobsazeném voze řidiči zbytečně nebrání ve výhledu dozadu.
Nakousli jsme téma variabilita, což se u těchto typů vozidel projevuje asi nejvíce. Sedadla v salonu pro cestující lze posouvat, měnit, případně je všechny demontovat, což je ovšem náročná fyzická práce. Přece jen plnohodnotná sedačka plnící požadavky na bezpečnost i komfort má svou hmotnost.
Kouzlo tedy tkví v tom, že jste za pár minut schopni z vícemístného „minibusu“ udělat VIP přepravník pro čtyři osoby nebo třeba prázdnou dodávku s obřím nákladovým prostorem. Nabízí se rovněž montáž demontovatelných aftermarketových obytných vestaveb, což znovu podpoří víceúčelovost automobilu.
Nesmíme zapomínat ani na takzvané pojízdné kanceláře. Jde o různé výbavy typu „business“ nabízející sklopný stolek, otočná sedadla a jiné vychytávky, abyste mohli pohodlně cestovat i pracovat.
U třídy V musíme vyzdvihnout volitelná luxusní sedadla zastavěná do řady hned za řidiče a spolujezdce. Hovoříme o individuálně nastavitelných (vlastní ovládací panel) a polohovacích křeslech s masáží, odvětráváním a podpěrou pro nohy. A toho místa všude kolem, a to pohodlí… To nenabídne ani daleko dražší luxusní limuzína Mercedes-Benz třídy S.
Jiná cestovní liga
Kufr má vlastně jedinou nevýhodu, a to příliš velké dveře, což je nepraktické v těsnějších prostorech. Na tuto „nemoc“ však existuje lék, a to možnost otevřít pouze zadní okno, což mimo Mercedesu třídy V nabídnou i velké minivany od Citroënu, Peugeotu, Opelu a Toyoty. Na druhou stranu, když prší, tvoří rozměrná zadní vrata velkých rodinných MPV nouzový deštník. Inu výhoda onoho krabicového tvaru…
V zavazadelníku testované třídy V jsme našli šikovné odnímatelné plato a v něm skládací přepravky pro drobný náklad nebo nákup. V pravé zadní části je pak za čalouněnými dvířky uložen hever i koule tažného zařízení. Stejně jako „kulatá“ MPV se i plnotučné rodinné krabice pyšní nízkou nákladovou hranou, a tudíž možností komfortního posezu.
Sluší se též zmínit, že tyhle minivany koupíte převážně s dieselovým nebo elektrickým motorem, ale k mání je i benzinový plug-in hybrid (např. Ford Tourneo Custom). Lepší verze od Mercedesu, Volkswagenu nebo třeba Dangelu nabídnou také pohon 4x4, případně můžete u vozu s trojcípou hvězdou v logu sáhnout i po vzduchovém odpružení (Airmatic), což už je jiná cestovní liga.
Všechny tyhle výhody jsou schované do různých délek karoserie i rozvorů, nicméně souboji s nejméně pětimetrovou délkou a skoro dvoumetrovou výškou vozu se stejně nevyhnete. Při samotných přesunech a výletech to moc neřešíte, nicméně když dojde na parkování nebo manipulaci například v podzemních garážích, už musíte zapojit do akce nejen zručnost, ale i intelekt.
Rovněž u většiny obchodních domů má smysl zaparkovat někam dále od vchodu a leckdy se nevyhnete ani stání se zásahem do dalšího parkovacího místa. Totiž většina standardních míst je nakreslena s důrazem na kvantitu, nikoli na logiku či uživatelský komfort (čest výjimkám).
V neposlední řadě může být pro řadu lidí překážkou cena – většina plnotučných obýváků na útěku totiž začíná na milionu korun, zatímco menší krabicová MPV vyjdou klidně na půlku, ale zase nenabídnou tolik prostoru a variability.
Velká rodinná vozidla postavená na bázi dodávek však mají perspektivu i do budoucna, což dokazuje například nedávné představení nového Volkswagenu Multivan či Hyundaie Staria. V mnohých ohledech jsou tato auta jednoznačně nenahraditelná, a tak se o jejich pevné místo na trhu a zákaznickou atraktivitu rozhodně nebojíme.