Koupě ojetiny za 50 a za 500 tisíc. Jak k nim přistupovat?

I když se může zdát, že je jedno, jaká ojetina se kupuje a za kolik, tak opak je pravdou. Mezi nákupem ojetého auta v té nejnižší cenové relaci a naopak v té nejvyšší jsou zcela zásadní rozdíly a postup je do značné míry jiný. Kupující se musí v obou případech zaměřit na odlišné kontrolní body, pokud chce mít auto, se kterým nebudou téměř žádné starosti.

Vynechme teď veterány v zuboženém stavu, které čeká zdlouhavý a nákladný proces renovace. Věnujme se obyčejným autům. Za padesát tisíc se provozuschopné a solidní ojeté auto koupit s trochou trpělivosti dá, jen to nebude žádná hitparáda. Spíše by se dalo říci, že za padesát tisíc si člověk nekupuje auto jako takové, ale privilegium svobodné individuální dopravy.

Preference značky a modelu by měly jít stranou a zájemce by se měl rozhodovat hlavně podle toho, které auto je technicky v pořádku. Rozhodujte se tedy hlavně podle celkového stavu základní mechaniky. Pokud z auta nic neteče, nápravy drží, koroze ještě nenapadla důležité nosné části a hlavně motor s převodovkou šlapou, bude to pravděpodobně dobrá volba.

Údaj na tachometru vůbec neberte jako nosný pilíř celého auta za padesát tisíc. Za prvé je velice pravděpodobné, že už s tachometrem v minulosti někdo mnohokrát manipuloval. A za druhé s vysokým nájezdem vůbec na kilometrech nezáleží. Udržované a servisované auto s nájezdem přes 300 000 km může být ve výrazně lepším stavu než zanedbaný služebák po rozvozu pizzy s třetinovou porcí kilometrů. Kompletní servisní historie a seznam provedených oprav jsou příjemným bonusem, ale ne vždy se dá údajům v servisní knížce věřit a berte je s rezervou.

Obecně platí, že čím méně toho na autě je, tím méně se toho může rozbít. A platí to jak u výbavy, tak rovněž u pohonu. Za padesát tisíc koupíte první generaci Fabie s motorem 1.4 MPI, ale také třeba BMW 320i E46. Z pohledu nadšeného řidiče se zdá bavorák jako jasná volba, ale z pohledu peněženky už to tak nebude.

Nikomu nechceme bavoráka zakazovat, ale v takové cenové relaci bude prémiovka teprve počátkem investičního kolotoče do oprav, aby se vůbec auto dožilo další návštěvy STK. Na druhou stranu zmíněná Fabia bez klimatizace a se „švihadly“ vpředu pravděpodobně jen s minimem oprav a základní údržbou ještě pár let vydrží. Nejrizikovější jsou pak auta prolezlá technickými vymoženostmi, jako jsou různé adaptivní světlomety, natáčecí zadní nápravy, nastavitelné podvozky, automatické dovírání dveří... To jsou věci, které u starých aut levně v provozu neudržíte. Nechte taková auta v inzerátech odvážlivcům a kupte si primitivního žebráka, na kterém se nemá co rozbít.

A tím se dostáváme k tomu, že za 50 000 Kč sice koupíte auto, ale do prvního servisu se můžete vysypat klidně za dalších padesát a je úplně jedno, o jakou značku se jedná. Proto především v této cenové relaci vybírejte auta podle toho, co budou ještě potřebovat. Ono stačí, že vás budou čekat rozvody, brzdy, spojka, tlumiče... A jste v tom za pětatřicet, ani nevíte jak. Snažte se tedy najít kus, který toho bude potřebovat minimum a skutečně vydrží jen se základním servisem s výměnami oleje, svíček a takových těch běžných drobností, které si uděláte svépomocí.

Opět vynecháme příklady koupě veteránů a vzácných aut před renovací a zaměříme se na poměrně běžná nebo prémiová auta. Ten postup se od nákupu auta za desetinu ceny dost liší a zatímco v některých případech nebude nutné se tolik zaměřovat na techniku a mechaniku, bude mnohem důležitější ověřit tzv. „právní čistotu“ celého auta. Především je ale nezbytné se smířit s jednou podstatnou věcí, a to tím, že kupované auto bude pravděpodobně mladé a pokles jeho hodnoty tedy ještě poměrně rychlý. Procentuálně sice bude amortizace podobná, ale nominálně za dva roky tohle auto ztratí klidně dvě stě tisíc na hodnotě.

Za půl milionu můžete mít úplně novou Octavii „v holotě“, nebo také poměrně slušně vybavený roční kus a malým nájezdem po operativním leasingu. Každopádně za ty peníze je lepší hledat auto, u kterého máte ještě jistotu, že případné problémy vyřeší právě plná tovární záruka. Tady jsou ve výhodě ta auta, která mají od výrobce delší než standardní dvouletou záruku. Jde spíše o to, že zatímco na řešení problémů u patnáct let starého auta s nájezdem několika set tisíc kilometrů je každý připravený, u skoro nového auta s maximálně pár desítkami tisíc kilometrů na tachometru nechce nikdo vady motoru a převodovky řešit.

Zejména auta z populární kategorie SUV si nyní cenu drží velice dobře a i vozy s nájezdem okolo 100 000 km se pořád prodávají za půl milionu. A to prosím nemusí být žádné prémiovky, ale klidně relativně obyčejné konzumní modely jako Mazda CX-5 nebo VW Tiguan s dvoulitrovým dieselem. Možná by ale bylo lepší hledat kusy, které s nájezdem ještě nepřekročily 30 000 km, takže před sebou budou mít stále slušný potenciál. Auta se stovkou tisíc kilometrů na hrbu už za sebou mají obvykle tři přetáhnuté servisní intervaly a na kondici motoru to bude z dlouhodobého hlediska znát.

Málo jetým autům naopak stačí udělat první základní servis, zkrátit smrtelné servisní intervaly z 30 na 15 000 km nebo jeden rok a nebude důvod, aby se nedožila vysokého věku. Stotisícový nájezd je u konzumní ojetiny za půl milionu prostě vysoký a bez prvních investic do podvozku, brzd a spotřebního materiálu se to neobejde. Když má auto najeto dvacet až třicet tisíc, ještě je šance, že na něj nebudete muset pár let prakticky sáhnout.

Každopádně i skoro nové a málo jeté auto je potřeba prověřit. Ovšem v této cenové relaci se nebojte investovat do nezávislého profíka s diagnostikou, který danému modelu rozumí. Od věci také nebude zaplacení důkladného prověření auta po právní stránce. Klidně se může stát, že je vůz předmětem zástavního práva, exekuce, případně může být kradený. V prověřeném autobazaru by se takové auto objevit nemělo, velký pozor si ale dejte na soukromé inzeráty a různé aukce, v nichž se například luxusní a málo jetá auta za hezké peníze mohou objevit.

Rizikové jsou také dražby v zahraničí a obecně auta od neprověřených překupníků. V téhle cenové relaci je vždy lepší nakupovat pouze prostřednictvím zavedených prodejců ojetin, ať už velkých bazarů nebo značkových prodejců v rámci autosalonů. Ačkoli u více jetých aut je nezávislý zkušený mechanik jako nestranný pozorovatel nutností, zvažte jeho přítomnost i při koupi mladého auta. Mnohdy dokáže i u málo ojetého vozu odhalit drobnosti, které by mohly časem přerůst v drahé komplikace.

Samostatnou kapitolou jsou pak luxusní vozy věhlasných značek. Když totiž člověk projíždí inzeráty dvouletých Superbů, najednou mu za stejné peníze vyskočí sedmiletý Mercedes třídy S s naftovým šestiválcem a masážními sedačkami. I když bude auto právně čisté a technicky v pořádku, luxusní vozy mají ve stejné cenové relaci výrazně vyšší nájezd než běžné a hlavně servisní a provozní náklady budou v úplně jiných sférách. Pokud máte osobního mechanika, který konkrétní značce rozumí a o auto se postará, proč ne, ale pamatujte na to, že i s ojetým mercedesem (nebo jakoukoli jinou prémiovkou) vás v autorizovaném servisu stáhnou z kůže. Pokud tedy máte půl milionu na auto, ale už ne na servis, berte raději nějakou mladou a málo jetou tuctovku. Navíc i pojištění je na obyčejná konzumní auta výrazně levnější.