Článek
Inženýři motorárny McLaren Engines se rozhodli upravit motor Buick 3.8 V6, z nějž vymáčkli 360 koní v 7000 otáčkách a 540 Nm v 5000 otáčkách. Celek zasadili doprostřed do atraktivní karoserie s pohonem všech kol, připojili čtyřstupňový automat a koncept odvezli na výstavu SEMA 1985.
Vývojáři se však zaměřili také na aerodynamickou karoserii, díky které vypadal koncept dost spektakulárně. A ani moc neváží, jen 1320 kg. To vše díky použití karbonových vláken. Lehké auto zrychlilo na stovku za 8,4 sekundy a maximálka byla omezená na 180 km/h. Kolik by dokázalo jet, kdyby mělo možnost, nikdy nikdo neprozradil.
Interiér byl hodně vymakaný a vybavený na tehdejší dobu špičkovými technologiemi. Dnes je displej na palubce standardem, ale v roce 1985 to bylo opravdu nečekané. Ten řidiči ukazoval přetížení, točivý moment, tlak oleje a kompas. Další vychytávkou byl head-up displej ukazující zařazený rychlostní stupeň, nájezd a aktuální rychlost. Futuristické tvary představily dva tunely pro posádku, z toho řidičového vyrůstal velmi netradiční volant.
Koncept vystavený na výstavě SEMA však nebyl funkční. Smutnit nemusíte, Buick postavil druhý exemplář, který jezdil. Byl používán na testování řady systému, které následně automobilka aplikovala při výrobě sériových aut. K sériové výrobě ale nikdy nedošlo, takže dodnes se jedná jen o příklad úžasného konstruktérského společenství.
