Článek
Má titul mistra světa z roku 2007. V roce 2003 a 2005 stal vicemistrem světa. V letech 2008, 2012 a 2018 skončil v celkovém pořadí třetí. K dnešnímu dni stál na startu 341 závodů, nikdo jich nemá víc. Vekou cenu vyhrál naposledy v roce 2018. Iceman, což je přezdívka, kterou mu dal jeho bývalý šéf Ron Dennis, má těch rekordů ale podstatně víc.
20 let a pořád tady. Vzkaz na kartonu nemůže být výstižnější
Věděli jste třeba, že je to jediný jezdec, který vyhrál F1 s desetiválcovým, osmiválcovým i hybridním motorem? Když v roce 2001 začal ve Formuli 1 závodit, jezdily monoposty s motory V10 a měly je až do konce roku 2005. Za tu dobu Kimi vyhrál devět závodů. Motory V8 je vystřídaly v letech 2006 až 2013 a to vyhrál jedenáctkrát. Od té doby se jezdí hybridní V6 a po dlouhém čekání Kimi nakonec vyhrál závod i s ním v roce 2018 v Austinu. Je to úspěch, který ukazuje, jak dlouho už tu Kimi je a jak se po celou dobu svojí kariéry drží na vrcholu tohoto sportu.
Jistě, možná to tak při studování tabulek nevypadá, ale vzpomeňte si, jak nespolehlivé byly McLareny a pak i Ferrari. A když už jsme naťukli italskou stáj, tak jedna bolestná připomínka pro všechny tifosi – Räikkönen je poslední jezdec, který pro Ferrari vyhrál titul. Připomínáme, že se psal rok 2007.
Proč fotka Kimiho na rybách? To se dozvíte na konci článku
Jenže u Kimiho nikdy nešlo jen o rekordy. Je to člověk, který bude chybět celé Formuli 1. „Kimi je neuvěřitelnou součástí našeho sportu, přítel a skutečný šampion,“ napsal šéf Ferrari Stefano Domenicali poté, co Iceman oznámil ukončení kariéry na konci letošní sezony prostřednictvím stručného postu na Instagramu. „Měl jsem tu čest pracovat s ním ve Ferrari a poznat fantastického člověka, jakým je. Bude nám všem chybět, stejně jako jeho jedinečný styl.“ A bezpochyby tím myslel i na všechny ty legendární hlášky, které Kimi v průběhu svojí kariéry trousil.
„Formule 1 by byla fakt skvělá, kdyby tady nebyli novináři, věčně se opakující tiskovky a akce pro sponzory,“ netajil se Räikkönen nikdy. A spousta pilotů si myslí to samé, jen to nedávají tak najevo. Není pochyb o tom, že mezi stájemi není moc oblíbenějších jezdců bez rozdílů na barvy, ve kterých závodí.
Jen Kimi se s tím nikdy moc nepáral, stejně jako s celým svým životem. „Formule 1 pro mě není tou nejdůležitější věcí v životě. Na prvním místě jsou moje děti a moje rodina. Ničí mě ty neustálé odjezdy, ale ještě víc mě štve všechen ten zbytečný čas strávený kolem nezávodění. Chápu to, respektuju to, ale nebaví mě to.“ A zcela evidentně ho to nebavilo od malinka, nemusíte ani muset umět finsky, abyste viděli, s jakou „radostí“ odpovídá na otázky.
Přijde vám to divné? Když se vás novináři ptají dvacet let na ty samé věci? „Jaké to je startovat z pátého místa?“ „Je to jako startovat z pátého místa…“ „A jaké to je jet 300 km/h?“ „No… Je to normální.“
Kimi taky nenávidí zbytečné telefonáty. „Když mi někdo volá, že něco potřebuje nebo aby mi něco řekl, pak je to v pořádku. Když mi ale někdo zavolá a zeptá se mě, jak se mám, tak to je ten nejzbytečněji strávený čas v mém životě.“ Pak se snad nikdo nemůže ani moc divit tomu, že když Räikkönenovi v roce 2014 zavolal jeho manažer, že bude v příštím roce opět závodit za Ferrari, tak poděkoval, zavěsil a zahodil telefon do moře. Určitě mu to udělalo radost, není pochyb, ale pak si nejspíš představil všechny ty gratulace a dotazy, a tak to vyřešil po svém.
Bujaré oslavy a nadšené hopkání na stupních vítězů? To Kimi nechával vždycky jiným
Tyto řádky si ani náhodou nekladou za cíl popsat Räikkönenovu osobnost, ani nemají být jeho životopisem, to by muselo být čtení na pokračování. Jeho začátky na motokárách jsou ale strhující. Závodil i jeho bratr a rodiče závodění svých dvou dětí podřídili úplně všechno. Závodili na dluh, spali v dodávce nebo ve stanu, techniku připravovali za pomoci přátel. Rodina, to je to slovo, které formovalo Kimiho kariéru na samém začátku. Přitom chybělo málo a za volantem káry neseděl. Stejně jako spousta dalších Finů, tak i Kimi se narodil s láskou k hokeji. A proč si nakonec vybral motorsport? Měl pro to vynikající a snadno pochopitelný důvod: „Nemusel jsem vstávat tak brzo ráno.“
Na motokáře jezdil společně se svým o dva roky starším bráchou Ramim. Střídali se o jeden stroj, táta jim každých deset minut jinak nastavoval pedály
Závodil od svých deseti let a po přestupu do monopostů skončil druhý v evropském šampionátu Formule Super A. Následně vyhrál britskou Formuli Renault, když dojel první hned první čtyři závody sezony. O rok později to zopakoval, vyhrál sedm z deseti závodů šampionátu. Jeho bilance v sérii Formule Renault byla obdivuhodná – Räikkönen vyhrál 13 z 23 závodů!
Nepřekvapí, že mu Sauber nabídl napřed testování (neuvedl jméno jezdce, napsali na startovní listinu přezdívku Eskymák, protože se báli, aby jim talentovaného pilota nikdo nevyfoukl) a pak i angažmá pro rok 2001. Jenže chybělo málo a Kimi nedostal superlicenci nutnou pro řízení Formule 1. Tehdejší šéf FIA měl problém, že Kimi má za sebou právě jen třiadvacet závodů, jakkoliv úspěšné byly, a považoval ho za velmi nezkušeného. Räikkönen na to odpověděl po svém – hned v prvním závodění v Austrálii dojel na šestém místě. V sezoně pak dojel osmkrát do osmého místa… Nic moc? Nemyslím si.
Hned v první sezoně totiž zaujal ve Ferrari, ale to mělo stabilní sestavu, a tak po něm sáhl Ron Dennis z McLarenu, když hledal náhradu za jiného finského jezdce, Miku Häkkinena.
Kimi rád spí. Před závodem, po závodě, kdekoliv. Klidně usnul i v autě.
Už v roce 2003 se mohl stát mistrem světa, pamětníci si jistě vzpomenou na nezaviněné nehody, problémy s motorem i trable v kvalifikacích. V roce 2005 druhé místo zopakoval, ale pro spoustu lidí byl vítěz, ne nadarmo se stal v několika prestižních anketách Jezdcem roku. Zvlášť předposlední závod v Japonsku je považován za jeden z nejlepších – Kimi startoval kvůli výměně motoru ze 17. místa, ale dokázal se probít celým startovním polem a vyhrát po sedmé v sezoně.
Hned v prvním závodě v roce 2007 bylo jasné, že Ferrari udělalo terno, když získalo Kimiho na další dva roky. A to i přes sto, že mnoho tifosi mohlo být rozladěno, když se Kimi odmítl učit italsky: „Nenastoupil jsem do Ferrari, abych začal navštěvovat jazykovou školu, ale abych závodil,“ jenže nejrychlejší v kvalifikaci, nejrychlejší kolo závodu a následně i vítězství bylo tou nejlepší odpovědí. A když na konci roku slavilo Ferrari titul, bylo už všechno úplně jinak. O to víc překvapila (nejen Kimiho) výpověď na konci roku 2009.
Rally vždycky miloval, dokonce závodil tajně pod jménem James Hunt, ale když byl ve WRC oficiálně, nenašlo se na jeho závodění dost peněz
Zklamaný? Ani ne. Okamžitě si začal plnit svoje sny a nastoupil do závodů NASCAR a WRC! Speciálně rally se mu hodně líbilo, ale startoval méně, než by si přál, všechno to bylo o penězích. A v NASCAR mu zase chyběly souboje. „Byla to vlastně docela nuda, jen jsme jezdili rychle.“
Následovaly dva roky v Lotusu a pak návrat do Ferrari. První sezona byla katastrofální, ale pak šly výkony týmu nahoru a s nimi i umístění finského jezdce. Víc než na třetí místo v roce 2017 to ale nebylo a Kimi pak podepsal smlouvu v Alfě Romeo, kde celou dobu neprosil o nic jiného než o rychlejší auto…
Tenhle zmar zažíval Kimi ve svojí kariéře bohužel příliš často…
„Tohle je má poslední sezona ve Formuli 1. Rozhodl jsem se tak už v zimě. Nebylo to jednoduché, ale po téhle sezoně už bude čas dělat něco jiného.“
„Vždy byl tvrdý soupeř, ale ze staré školy, takže byl vždy velmi férový a nebyly v tom žádné triky,“ hodnotí Kimiho jako jezdce druhý nejzkušenější pilot v poli, Fernando Alonso. „Věděli jste, že mu můžete věřit, když jste byli bok po boku, protože on nikdy neudělá žádnou šílenost nebo něco, co by někoho ohrozilo. Byl to férový soupeř. Jako člověka ho ale vlastně moc neznám, i když jsme jednu sezonu byli kolegové. Byl dost plachý, stranil se nejen novinářů, spoustu věcí si dělal po svém. Ale nemyslím si, že by to byla jeho image, to je prostě on.“
Kimi rozhodně nechce přestat závodit, ale pro příští rok si plánuje dát pauzu. „Chci být s rodinou, nechci dělat nic. Chci mít prázdný diář,“ řekl prostě. A ten, kdo si přečte jeho životopis Neznámý Kimi Räikkönen, ten ho jistě lépe pochopí. „Nedávám rozhovory, protože mě nezajímá, co si o mně lidé myslí. Nejsem Schumacher.“
Být dvacet let ve světě špičkového motosportu musí být ohromný psychický tlak. Räikkönen z něj utíkal po svém. Když mu v roce 2006 selhal při závodu v Monaku motor, odstavil auto a místo do boxů šel rovnou na svou loď zaparkovanou v přístavu.
A jeho šestnáctidenní mejdan z roku 2012 je taky legendární. Mezi závody v Bahrajnu a Španělsku prostě pil každý den, jeho velký idol James Hunt by na něj byl jistě hrdý. Po druhém místě v závodě se on a jeho přítel, finský hokejový hráč Kimmo Pikkarainen, ocitli na večírku pořádaném místním princem. Když skončil, začal další. Uletělo mu letadlo, ale princ mu řekl, že poletí jeho soukromým tryskáčem, ať ještě zůstane. Kimi vynechal testování a letěl rovnou do Helsinek na oslavu prvního máje. A kalil dál. Když se objevil na závodech v Barceloně, měl ještě kocovinu. Dojel druhý a na pódium si dal šampaňské. „Není tajemství, že se napiju alkoholu. Myslím si, že současná Formule 1 je příliš akurátní.“
Těch pár lidí, co zná Räikkönena víc, vám řekne, že jeho rodina je pro něj na prvním místě
A teď ty slíbené ryby… Když se Kimiho jednou zeptali, co se dá dělat ve Finsku v létě, tak řekl, že chodit na ryby a souložit. A pak se ho zeptali, co se dá dělat v zimě. Nezaváhal ani vteřinu: „V zimě moc neberou.“
Kimi, nejen já ti přeju víc než jen spoustu pěkných zim. A díky za všechny ty roky. Vím, že to bude znít jako klišé, ale po tvém odchodu už Formule 1 nebude jako dřív.