Kia Stonic 1.25 CVVT – moderní crossover v tradičním hávu

My Češi jsme konzervativní národ. Na recepturu plzeňského piva si po staletí nenecháváme sáhnout a ani příliš neexperimentujeme, co se týká automobilů. Nové technologie zkrátka nejsou pro každého. Proto jsem rád, že na trhu stále existuje různorodý výběr.

Chtěli byste jen obyčejné auto, které by vám při jízdě připomínalo váš starý japonský hatchback z devadesátek? Ten, co jste měli rádi, ale zrezl na prach a bylo potřeba ho nahradit něčím novým? Možná jste si v té době koupili šikovný a praktický Ford Fusion s jednoduchým, ale živým šestnáctiventilovým čtyřválcem pod kapotou. A že už i ten po letech pomalu dosluhuje? Domnívám se, že nyní se díváte na jeho nástupce.

Když jsme před časem testovali novinářskou plně vybavenou Konu od sesterské automobilky Hyundai, něco tomu chybělo. Auto mělo sice výbušný litrový turbomotor, ale drnčelo v rytmu tří válců a převodovka měla velmi dlouhé rychlosti. Interiér se tvářil zajímavě, nicméně použité materiály spíš odhalovaly lehkou podprůměrnost v dané třídě. Ani cenovka, která s příplatky atakovala půlmilionovou hranici, moji skepsi nezmírnila. Auto nebylo špatné, ale v reálu bych ho kamarádovi nedoporučil. Kdyby se mě na tuhle třídu automobilů čirou náhodou ptal.

A Kia Stonic je velmi blízká sestřenice Kony. Čekal jsem tudíž opět mírné zklamání. Kompaktní crossovery upřímně řečeno nebývají mojí oblíbenou automobilovou kategorií. Nahrazují malé kombíky, ale tváří se spíš jako módní doplňky bez praktických vychytávek. Pár crossoverů jsem během nedávné doby vyzkoušel.

Občas, musím uznat, příjemně překvapí. Kupříkladu Seat Arona F/R s převodovkou DSG působil jako příjemné auto se skvělými sedačkami a schopností hltat i dálniční kilometry. S Aronou jsem nedávno nacestoval pár stovek kilometrů a přišla mi jako velmi dobré auto. A na trhu se dají koupit skladové vozy za poměrně rozumné ceny. Jak jsem právě zjistil, to samé platí i o korejské Kia Stonic. Jde jen o to, vybrat si nejvhodnější verzi pro vaše předpokládané účely.

Kia Stonic má v základním provedení z programu ročních aut firmy Mototechna k vyšperkovanému novinářskému vozu s plnou výbavou, ale také tučnou výslednou cenovkou pěkně daleko. Je to obyčejné, levné auto, kde není nic navíc, a přesto umí nabídnout hodně přidané hodnoty. Pár dní se základním Stonicem pro mě představovalo myšlenkový návrat do minulosti. Do doby, kdy Ford vyráběl obyčejná auta s atmosférickými motory a brilantně řidičsky nastavenými podvozky (mám na mysli model Focus i Fusion) a řidič byl v centru dění.

Možná je to zčásti nostalgie, protože jsem se na „devadesátkových“ autech naučil řídit. Jenže dost možná se jednoduše řečeno dobře ovládala a nezbývá už příliš co zlepšovat. Nasedl jsem do Stonicu, který byl v základní výbavě s pár volitelnými pakety navíc, rozjel jsem se, a po pár stech metrech jízdy jsem se cítil naprosto jako doma.

V autě si většina postav najde ihned příjemnou ideální pozici za volantem a rychle se zorientuje. Přístrojová deska je jednoduchá a chybí jakékoli hračky pro technokraty. Kruhové přístroje, jednoduchý ukazatel teploty, dojezdu, průměrné i aktuální spotřeby a to je asi tak vše.

Středový displej navíc obsahuje parkovací kameru, což bylo vzhledem k očekáváním od základního provedení příjemným bonusem navíc. Jen volant je posetý změtí tlačítek mírně chaoticky. Ale na to, jak se co ovládá, přijdete velmi rychle. Vlevo ovládáte rádio, vpravo tempomat. Přístrojový štít je bez designových výstřelků, je v tmavém provedení a ve středové konzole najdete dvě přihrádky nad sebou, které se ideálně hodí na mobil a peněženku. Je to praktické i obyčejné zároveň.

Stonic se nastartuje klasickým otočením klíčku ve spínačce a čtyřválec se ustálí na neslyšném volnoběhu. Reakce na pedály jsou dobré, vyvážené a spojka se ovládá lehko a snadno. Řízení je také velmi lehké, na můj vkus až příliš.

Ve skutečnosti je elektrický posilovač řízení a jeho možná až přehnaný účinek jedinou podstatnou věcí, kterou se řízení Stonicu odlišuje od svezení třeba s někdejším Nissanem Almera. Tyhle vozy se zkrátka řídily nadmíru dobře. Dnes už jim táhne na dvacet let a povětšinou zrezly a dosloužily. Stonic zůstává přitom podobně lehký, příjemný na svezení po zakroucené okresce a daleko bezpečnější pro případ nehody.

Výsledný skvělý dojem mi kazí jen převodovka. Model s nejslabším motorem 1,25 litru nabídne velmi slušných 62 kilowat výkonu a točivý moment 122 newton metrů. Není nutné ho vyloženě točit, ale cítí se nejlépe mezi třemi až pěti tisíci otáček. K tomu, aby dokázal slušně akcelerovat a nestal se šnekem na dálnici při předjíždění, inženýři instalovali pouze pětistupňovou a nezvykle nakrátko poskládanou převodovku. A není bez zajímavosti, že je naopak šestistupňová převodovka v případě litrového tříválce T-GDi poskládaná zase příliš do „těžka“.

Chtělo by to něco mezi tím. Při dálniční skutečné stotřicítce točí motor už dost přes 4 000 otáček. A to je vážně hodně. Kupodivu není motor příliš slyšet, tyhle otáčky mu pracovně vyhovují, ale vzdálené hučení od motoru není něco, co byste chtěli poslouchat cestou z Plzně až do Frankfurtu. Zkrátka Stonic je v této motorizaci na delší dálniční přesuny naprosto nevhodný.

Přesto by byla škoda tuhle variantu přehlížet. Je určena pro motoristy, kteří nejezdí po dálnicích (anebo jen kratší úseky), potřebují automobil za vyloženě rozumnou cenu a většina jízd se udává v příměstském anebo venkovském prostředí.

Zde umí Stonic dokonale nahradit dosluhující, před časem oblíbené Fordy Fusion a nabídnout o trochu víc prostoru i lepší bezpečnost pro posádku. Design je individuální věc a vyjadřovat se k němu nebudu. Mě vzhled Stonicu neuchvátil, ale ani mi nevadí. Přijde mi příjemný a svěží. Navíc Kia nabízí širokou paletu barev, které nejsou jen různé odstíny šedé. Najdete mezi nimi i vyloženě veselé barevné kombinace.

Stonic se dá aktuálně koupit zbrusu nový i v této motorizaci za 355 tisíc korun a příplatek za silnější (73 kw) jedna-čtyřku činí dalších dvacet tisíc korun. Tento motor, rovněž čtyřválcový atmosférický se už pojí s šestistupňovou převodovkou a můj tip je, že vyloženě stojí za onen příplatek. Všechny vozy Kia mají sedmiletou záruku, omezenou maximem 150 000 kilometrů a rozumný roční servisní interval po 15 000 kilometrech.

Roční ojeté vozy se pohybují jako v případě našeho testovaného kousku kolem cenovky tří set tisíc korun. Mnou testovaný exemplář měl najeto lehce přes 30 tisíc kilometrů a nejevil vůbec žádné známky opotřebení. Interiéry jsou očividně nejen jednoduché, ale odolné a podvozky dostatečně robustní. Kia Stonic nemůže konkurovat prestižnějším nabídkám na trhu malých crossoverů, bojuje však velmi příznivou cenovkou a nenáročnou, tradičně pojatou technikou uvnitř.