Článek
Ne, to nebyla fata morgána, ale realita, byť to auto trochu připomínalo Frankensteinův výtvor. Jen jste tenkrát neměli internet, abyste si podobné kreace vyhledali. A vlastně nejen zvláštní auta, ale i běžné zprávy. Kdysi zkrátka bylo získávání informací mnohem složitější a většina lidí je čerpala právě z novin. Aktuální informace jste se dozvěděli se zpožděním několika hodin, ne pár sekund jako dnes. I tak šlo ale médiím o rychlost, protože když jste nějakou událost neotiskli druhý den, měli rázem čtenáři důvod, proč číst konkurenci.
Bylo fuk, zda bylo parno nebo vánice, čtenáři chtěli k ranní kávě svůj čerstvý Financial Times
Celodenní události se tak musely sepsat, nechat vytisknout a přes noc dopravit do trafik a stánků po celé zemi. A nebo i mimo ní, protože například londýnský Financial Times se v 70. letech rozhodl rozšířit svůj náklad i do dalších zemí Evropy, aby i ostatní měli možnost dozvědět se novinky o posilování a bankrotech firem, vývoji na burze a důležitých zprávách z finančního světa. Dnes to je jednoduché, protože noviny pošlete elektronicky do lokální tiskárny a z té se snadno distribuují po okolí, ale tehdy to nebylo možné. Zmíněný Financial Times se pro Evropu tiskl ve Frankfurtu, ale druhý den ráno jej museli najít i zákazníci na stáncích v Římě. Tuny potištěného papíru musely urazit 1 200 kilometrů přes noc a i dnes by vám to podle map trvalo s dodržením maximální povolené rychlosti téměř 12 hodin. Kamiony tedy distribuci zvládnout nemohly.
Citroën CX Tissier pro rozvážku novin Höllander
Řešení nabízela firma Francouze Pierra Tissiera. Ta se již dlouho soustředila na úpravy velkých Citroënů DS, ID a později CX. Z obyčejných modelů dokázala postavit prodloužené verze nebo varianty s vyšší nosností a dokonce i třetí nápravou – odtahovky, dodávky, sanitky a další speciální modely. Jeden třínápravový CX dokonce sloužil jako transportér malého vrtulníku pro televizní štáb na slavné Rally Paříž-Dakar, jiný zase jako pojízdný bar. Skvělé chování velkých Citroënů na silnici tím ale neutrpělo. Auto schopné převézt metráky papíru rychle po dálnici přes půl kontinentu bylo rázem na světě.
Tissier uměl nabídnout zcela individuální přestavbu, na přání klidně i obytný vůz
Redaktorům Petrolicious se podařilo kontaktovat Phila Collinse (jen shoda jmen), jediného známého majitele šestikolky Citroën CX Loadrunner v Británii. Používá ji pro tahání karavanu vlastní výroby, který si vyrobil z trupu letadla Piper Comanche (tento zajímavý příběh si nechme na jindy). Collins také spravuje web o svém autě, a tak byl požádán o pár slov ohledně zajímavých šestikolek: „Samozřejmě nemám žádné zkušenosti s rozvážením novin a mé vědomosti o něm pochází jen z internetu. Před pár lety jsem se ale setkal s jedním Holanďanem, který se takto živil v osmdesátých letech. Noviny nakládal v jedenáct hodin večer v Amsterdamu a jel s nimi až na jih Francie, kde se měly prodávat další ráno. Když je vyložil, vyspal se vzadu na korbě, a pak jel zpět do Amsterdamu. To celé si zopakoval třikrát za týden.“
Vzdálenost mezi Amsterdamem a Marseille je 1 234 kilometrů. I pokud by se trafika otevírala v sedm a byla jen jedna, znamená to osm hodin jízdy průměrnou rychlostí 154 km/h. Je ale otázka, zda nemusel vykládat náklad novin na více místech, to by mu potřebný čas ještě zkrátilo, přitom nesměl mít větší zpoždění než 15 minut. A to celé musel absolvovat v naftové dodávce Citroën s jednou nápravou navíc. Pak se trochu vyspal a o něco déle jel zase domů. Kam se hrabou závodníci Cannonball Runu – holandský rozvážeč novin si dával soukromý závod napříč kontinentem třikrát týdně. Tohle opravdu nebyla práce pro každého, ale její vykonavatelé zosobňovaní „malými velkými hrdiny silnic a dálnic“ alespoň mohli mít unikátní řidičské zážitky.