Když rychlá auta pomáhají k rychlostním rekordům jiným

Pokořování rychlostních rekordů je bláznivým dobrodružstvím, které mnoho odvážlivců zaplatilo svým životem. Proto musíte být tak trochu šílenec, abyste se do něčeho podobného pustili. Třeba se nechali zavřít do přídě rakety na kolech a nechali se vystřelit rychlostí zvuku po solné pláni. Anebo nasedli na bicykl, šlapali na plný plyn a viseli na zadním nárazníku auta v rychlosti 280 km/h.

Ano, právě takhle vznikají cyklistické rychlostní rekordy – za autem. To má při rekordním pokusu hned dvojí úkol: nejdřív roztáhnout cyklistu z nuly na určitou rychlost (kvůli velkému zpřevodování přizpůsobenému pro vysoké rychlosti by to vlastní silou nedokázal), poté mu poskytovat aerodynamický úkryt, ve kterém se může vézt (odpor větru je v takových rychlostech už vážně masivní).

Právě takhle vznikl nový evropský rychlostní cyklistický rekord s hodnotou 174 mph, tedy 280,55 km/h. Neil Campbell, 45letý architekt, naskočil na své speciální kolo s komponenty vytvořenými 3D tiskem a v závěsu za Porsche Cayenne Turbo dokázal pokořit svůj předchozí rekord 167 mph (268,83 km/h). Své vodicí auto si nevybral náhodou – Cayenne Turbo má totiž masivní výkon 550 koní, takže na stovku vystřelí za rovné 4 sekundy a uhání až 286 km/h, přitom jako velké SUV má taky dostatečný aerodynamický profil, který může cyklista využít jako úkryt před zpomalujícím protivětrem.

Není to poprvé, co se cyklista snažící se o rekord obrátil s prosbou o pomoc na Porsche. První byl Jean-Claude Rude na konci 70. let, když snil o tom, že pokoří limit 240 km/h (150 mph). Rude kvůli tomu tvrdě trénoval a postavil si také kolo se speciálním převodem, které na jednu obrátku pedálů ujelo vzdálenost 27 metrů. Jediné, co mu chybělo, bylo dostatečně rychlé vodicí auto.

Naštěstí závodní tým Porsche Martini Racing rád pomohl. Vzali svůj vavříny ověnčený, 800koňový závodní speciál Porsche 935, místo zadního křídla postavili malou aerodynamickou korbu a na zadní nárazník připevnili otočný válec pro případ, kdyby se cyklista dostal předním kolem do kontaktu s autem před sebou. Za volant pak posadili vítěze Le Mans Henriho Pescarola, který měl nelehký úkol – dovézt svého cyklistu k rekordu.

On takový rekordní pokus není jednoduchý ani z pohledu řidiče auta. I když si sedí pohodlně na sedadle a není to on, kdo šlape jako o život, musí předvést opravdu precizní řízení, protože na něm závisí cyklistův život. Nejdříve musí opatrně akcelerovat, aby s ním cyklista dokázal držet tempo (při zrychlování na plný plyn by se cyklista nechytal), pak držet rychlost a směr (kdyby vypadl z aerodynamického pytle, turbulence by ho smetla z kola), a na konci opatrně zpomalovat až do bezpečného zastavení. Vážně hodně se toho může pokazit, což by skončilo ošklivou havárií cyklisty.

A tou i přes všechnu opatrnost málem skončil rekordní pokus Jean-Clauda Rudeho v roce 1979 na testovací trati Volkswagenu Ehra-Lessien – v rychlosti 170 km/h mu totiž praskla zadní pneumatika. On naštěstí předvedl heroický výkon a udržel se na kole až do jeho zastavení. Rudemu se nepovedl ani druhý pokus a k dalším už nedošlo, protože se o rok později zabil při vysokorychlostním tréninku. I když to ho nejspíš moc neutěší, díky jeho snaze však vzniklo to nejzvláštnější Porsche v dějinách.

Měli byste ještě vědět, že absolutní rekord v této disciplíně drží cyklistka Denise Mueller-Korenek, která v závěsu za dragsterem řízeným závodní pilotkou jménem Shea Holbrook dokázala loni na solné pláni v Bonneville šlapat rychlostí 184 mph (296 km/h). Auto ji urychlilo na 160 km/h, pak zrychlovala už jen vlastní silou po dobu více než jedné minuty a urazila přitom vzdálenost 5,6 km. Podívejte se na video, je to vážně neuvěřitelné!

Zapomeňte tedy na představu, že cyklista se pohodlně nechá táhnout za autem do šílených rychlostí, pak dvakrát šlápne do pedálu a má hned rekord. Kdepak, musí to opravdu odmakat a jde mu přitom o život – jako při každém rychlostním rekordu. Smekáme před těmi odvážlivci závislými na rychlosti, a smekáme i před řidiči jejich vodicích vozů, kteří ze slávy rekordů mají jen zajímavou vzpomínku.