Článek
Mazda vlastně vždy na závodní tratě prosazovala své sporťáky s rotačními motory Wankelova typu. Pokud to pravidla umožňovala, zkoušela to Mazda s tímto typem pohonu mezi cesťáky, v šampionátu IMSA nebo mezi prototypy. Závodění s rotačním motorem začalo hned u prvního typu Cosmo Sport. S typem Chevron B16 to navíc Mazda poprvé zkusila v Le Mans a Belgičané Deprez a Vernaeve se statečně prali se závodem. Po čtyřech hodinách ale museli odstoupit kvůli problémům s chlazením.
Automobilka založila sekci Mazdaspeed a pustila se do stavby vlastních závodních speciálů. Prvním byl typ 717 C, který v roce 1983 s posádkou Yorijo Terada, Takahashi Yorino a Yoshimi Katayama dojel na 12. pozici a vyhrál třídu C Junior. Tým pak nastupoval každý rok s novým typem, od roku 1988 se jednalo ale o dotažený model 787 a jeho jednotlivé evoluční verze.
Nás bude nejvíce zajímat Mazda 787B se čtyřrotorovým rotačním motorem (4x654 ccm) a výkonem 700 koní v 9000 otáčkách. Zapalování TPIS nepotřebovalo rozdělovač, do každé rotorové komory se daly 3 svíčky. Motor byl dále vybaven elektronickým vstřikováním paliva PPI a systémem proměnné délky sání. Přes pětikvalt Porsche šla všechna síla na zadní osmnáctipalcová kola obutá do gum Sumitomo Dunlop.
Mazda 787B měla sice menší výkon než konkurence, spolehlivostí ale všechny soupeře rozdrtila. Navíc i spotřeba byla nižší a auto tak nemuselo tankovat v boxech tak často, jako jiné žíznivé benzínové motory. Posádka Weidler, Gachot a Herbert ujela 362 okruhů průměrnou rychlostí 205,3 km/h, čímž pokořila favorizované Mercedesy, Jaguary, Porsche a Peugeoty. Francouzské vozy odpadly hned na začátku a vedení se ujal Sauber Mercedes C11. Tři hodiny před koncem závodu však strávil Jochen Mass v depu hodně času a do čela poskočila oranžovo-zelená Mazda. A udržela se tam až do cíle, byť Johnnyho Herberta to stálo tolik sil, že kvůli vyčerpání organismu musel být z auta vynesen a nemohl absolvovat ani slavnostní ceremoniál na stupních vítězů.
Mazda měla řádný důvod k oslavě vítězství, stále byla jen malou automobilkou s menším rozpočtem na závody, než dobová konkurence. Jak je vidět, rozpočet není všechno. Navíc všechny tři nasazené speciály dojely do cíle, zbylá auta na šestém a osmém místě, což byl krásný důkaz spolehlivosti a nestávalo se to ani Toyotě a Nissanu. O rok později ale vstoupily v platnost nové předpisy, které účast rotačních motorů zakázaly. Mazda to zkusila s konvenčním desetiválcem v typu MX-R01, ale byla až čtvrtá. Navždy však zůstane jedinou automobilkou, která vyhrála s rotačním motorem nejslavnější závod na světě.
