Když hodně výkonu je vlastně málo

Výkon motoru vyjadřuje množství vykonané práce – a té dnešní motory zvládnou poměrně dost. Podívejte se na současné litrové tříválce – sice přišly o čtvrtého kolegu, ale zato dostaly podporu turbodmychadla, takže jsou daleko svižnější než jejich atmosféričtí praotci s daleko větším objemem válců. Malé hatchbacky typu Kia Picanto jsou dnes nadopované klidně na 100 koní, a díky přeplňovaní do rychlosti cca 80 km/h jsou hodně živé. Mrňavými motory se chlubí také americká automobilka Ford – jejich litrový tříválec s označením EcoBoost pravidelně vyhrává významná ocenění.

Stále rostoucí požadavky na emise tak rozdělují cesty předních výrobců – někteří přidělávají do agregátů s přímým vstřikováním filtry pevných částic, zatímco jiní se vrací ke kořenům větších objemů nebo k atmosférickému plnění – tedy osvědčené technice, kterou ovšem podpoří například elektromotorem.

Typický příklad modernizovaného pohonného ústrojí pracuje v průkopnickém plug-in hybridním Mitsubishi Outlander PHEV. Elektrifikované SUV využívá sílu přirozeně dýchajícího 2,4litrového čtyřválce s vícebodovým vstřikováním, tedy technikou hojně využívanou v minulých letech, nicméně podpořenou ještě dvěma elektromotory. S celkovým výkonem 224 elektrobenzinových hřebců a toxicitou 40 gramů na kilometr uspokojí jak požadavky na výkon, tak europoslance.

Úspěšným inovátorem v oblasti elektrifikace je automobilka Toyota – ta víceméně odepsala naftové motory a učí své zákazníky kupovat hybridy. Čerství majitelé moderny z Japonska pak osedlávají atmosférické čtyřválce, které umí pracovat v Atkinsonově cyklu a jezdit ve spolupráci s elektromotorem za pět a méně litrů na sto kilometrů.

Duo pohonných jednotek však může sloužit i ke sportovnímu vyžití – podívejte na sériový technologický vrchol z Mnichova – plug-in hybridní BMW i8. Auto má tříválcovou patnáctistovku s výkonem 231 koní, ale díky elektromotoru se celkový výkon dostane na hranici 374 koňských sil. A co supersporty od Ferrari, Porsche, McLarenu nebo Koenigseggu? Elektrifikované vozy těchto značek mají oslnivé výkony a na svoji třídu relativně nízké emise – v podstatě zachraňují segment hypervýkonných aut. Do popředí se dostává také mikrohybridní pohon – tehdy elektromotor pracuje výhradně ve spojení s pohonnou jednotkou, protože sám auto nerozhýbe. Technologie označovaná jako MHEV slouží hlavně ke snížení spotřeby a emisí – najdete ji třeba v modelu Suzuki Baleno, Kia Sportage nebo Audi Q8.

Za poslední dekádu se nám v automobilismu rozmohl takový rozmar – downsizing. Jde o snižování objemu motoru, ubírání válců a zvyšování výkonu s nasazením moderních (složitých) technologií. Na druhou stranu – proč ve spotřebním (účelovém) autě živit benzinový třílitr, když stejných hodnot lze dosáhnout zástavbou přeplňované šestnáctistovky. Nevěříte? Koukněte na technické parametry avantgardního SUV DS 7 Crossback  – má motor s objemem 1,6 litru, turbo a výkon 225 koní. Honda CR-V s přeplňovaným motorem o objemu 1,5 dosahuje zase nejvyššího výkonu 193 koňských sil. Skupina Volkswagen zase hojně zastavuje pod kapoty svých modelů patnáctistovky s turbem a technikou vypínání válců, takže se reálná spotřeba paliva pohybuje v rozmezí šesti až osmi litrů benzinu na sto kilometrů. Mají pak diesely ještě smysl?

Mají, protože ani benzinové, hybridní nebo čistě elektrické pohony nedokážou plně nahradit naftové agregáty. Stačí se zaměřit na cestovní limuzíny, SUV nebo Gran Turisma – všude kraluje diesel. Jasně, milujeme fastback Kia Stinger GT s 3,3litrovým šestiválcem, výkonem 366 koní a dostupnou cenou 1,4 milionu korun. Každý start splašené Alfy Romeo se čtyřlístkem na blatníku nám vykouzlí úsměv na rtech a při jízdě za volantem BMW M5 křičíme „wow“ – jenže dálniční spotřeba nadupaných „benziňáků“ je klidně nad 15 litrů na sto, takže jste pořád připoutáni k benzinové stanici.

Zatímco klasické turbodiesely jezdí klidně za poloviční spotřebu – skočte do naftového Volkswagenu Arteon, osedlejte otěže Opelu Insignia Country Tourer nebo zažijte sílu čtyřech turbodmychadel u BMW s třílitrovým motorem typu M50d. Se všemi vozy pojedete stejně svižně, ale pod deset litrů ropy na sto kilometrů.

Motory typu boxer od Subaru sice nekypí gigantickými výkony, ale ve spojení s převodovkou CVT, kamerovým systémem EyeSight a pohonem čtyř kol (s jednou výjimkou) jde o úplně jiný styl zábavy za volantem. Prim tu hraje bezpečnost. Lesník Forester sice na dálnici nijak neexceluje, nicméně s ním můžete bez obav třeba do lesa. A co základní Impreza s motorem 1,6 litru – v podstatě líné auto, ale hodně dobré pro začínající řidiče. Hledáte jedno z nejzábavnějších kupé na trhu? Bingo! Je to Subaru BRZ. Jste trochu extrémisté a máte rádi primitivní techniku? Pro vás jsou připraveny nevýkonné, ale neuvěřitelně jednoduché automobily značky UAZ.

Na koníky se přece jen rychle zvyká, jenže nezapomeňte – před pár lety byli majitelé aut s osmiválcovými motory nepřekonatelní borci, ale dnes takový vůz zpráská kdejaké moderní vozítko s přeplňovaným čtyřválcem. Křivky výkonu současných aut středních tříd se hravě dostanou až za hranici 180 koňských sil. Dřív byste díky této hodnotě bouchali šampaňské a byli králem cirkusu, jenže dnes jde o takový běžný standard v daném segmentu.

Auta se zvětšují, roste hmotnost, takže i 200 koní je dnes relativně málo. Jistým zlomovým bodem byla také emisní norma Euro6d-TEMP, která celkem zahýbala s motoristickým světem v rámci homologací. Můžete totiž sedět v novém papírově „nabušeném“ autě, nicméně pocitově oproti postaršímu rivalovi tolik nepojede.

Na rovinu – tyhle dva světy nelze srovnávat. Nová auta jsou čistější, modernější, pohodlnější, a především bezpečnější pro posádku i ostatní účastníky provozu. Ochrana zdraví cestujících, respektive okolí, je zkrátka prioritní. Provozní náklady Felicie na plyn jsou sice nízké, nicméně po závažnější nehodě už o nich nikomu nepovíte. Stojí vám lidský život, potažmo ten váš, za 1,2 koruny na ujetý kilometr a teoreticky vyšší životnost celku? Nestojí, viďte…

Jak se na současné motory a vývoj dívate vy? Napište nám to do komentářů a hlasujte v naší anketě...