Článek
Je až skoro s podivem, že okruhové závody se u nás těší až tak malé popularitě diváků i masmédií. Já osobně v tom vidím jako důvod prostý fakt, že domácí škodovka už do podobných šampionátů nezasahuje (Octavia Cup je sice skvělý, ale je to prostě něco jiného). Kdysi ale na okruzích automobily Škoda a Tatra zářily, na brněnském okruhu se navíc sjížděla ta největší esa závodního světa. A právě v této zlaté éře se odehrával i příběh jednoho auta s, na československé poměry, netradiční značkou.
Tím autem bylo modrobílé BMW 635CSim upravené firmou Hartge, které osedlala dvojice libereckých závodníků Zdeněk Vojtěch a Břetislav Enge. Omezený rozpočet však snahy obou značně limitoval, přesto se jim podařilo dvakrát vystoupat na stupně vítězů. Právě úspěchy za volantem žraloka E24 katapultovaly oba do předních zahraničních týmů. Zatímco Enge dál bojoval s vozy BMW, až se v roce 1986 prosadil do továrního týmu Linder, o Vojtěcha se s mnichovskou značkou musel poprat Jaguar TWR Toma Walkinshawa.
Teoreticky není šestiválcové 635CSi až tak výjimečné. Třiapůllitrový motor OHC se dvanácti ventily nabízel výkon 308 koní. V autě byla manuální pětistupňová převodovka Getrag. Posilovač v autě na doporučení BMW nebyl, takže závodění v 24 hodinových maratonech byla pěkná rozcvička. Celý vůz vážící lehce přes tunu (1185 kg) měl na kolech závodní pneu Pirelli. Zkrátka nic, co by zkušená evropská jezdecká esa přinutilo alespoň zvednout obočí. Oba jezdci byli navíc z Evropy známí již z působení za volanty Škodovek 130 RS a BMW 528i. Když své zázemí vybalili z upravené obytné a transportní Karosy, vypadali vedle profi týmů s kamiony a dodávkami jako exoti. Jenže když přišlo na jízdní výkony a naměřené časy, rázem se tihle východoevropští křováci stali středem pozornosti. Snad jen v Brně nemívali štěstí, jejich BMW 528i na zdejším okruhu shořelo, model 635CSi zase postihl defekt, který způsobil nehodu.
Světová elita prostě nechápala, co Vojtěch s Engem dělají mezi jezdci, jakými byl Tom Walkinshaw, Hans-Joachim Stuck, Johnny Cecotto, Dieter Quester nebo Hans Heyer. Dokud ale technika mnichovského auta fungovala, drželi s nimi Čechoslováci krok. Horší bylo, když se dostavila nějaká závada, protože omezený rozpočet nedovoloval opravit vše a měnit funkční díly preventivně byla úplná utopie. Navíc tu byly i politické komplikace, protože vždy hrozilo, že se na Svazarmu v Praze někdo špatně vyspí a na závod do civilizace vás prostě nepustí. Kolik dalších úžasných jezdců by mohlo vyprávět. A zatímco v zahraničí se na motorech podíleli odborníci z firem Schnitzer a Hartge, československý motor měl během sezóny na starost Ivan Smíšek. A právě ten jej v kočárkárně paneláku v pražské Krči vyladil na 308 koní.
Sezóna přinesla několik úspěchů ale i technických problémů, které zmařily naděje na celkové umístění. Českoslovenští piloti však patřili k elitě, a tak Vojtěchovi dorazila nabídka od Toma Walkinshawa na starty v týmu TWR Jaguar. Vojtěch ale nakonec kývl na nabídku místa v továrním týmu BMW Würth Hartge, který angažoval ještě Surera, Johanssona a Cecotta. Jenže 635CSi už na konkurenci nestačilo a po brněnském závodě tým zanikl. Vojtěch ještě startoval za tým BMW Schnitzer, ale na předchozí úspěchy nenavázal. Enge zamířil do týmu Hartge, kde s kolegou Islerem většinou obsazovali pozice před Vojtěchem. Ten následně zamířil za volant Mercedesu-Benz 190E, ale ani tak to již nebylo ono. A tak se nakonec Vojtěch a Enge opět sešli v jednom týmu s BMW M3. Jenže to již v té době také nestačilo na absolutní špičku. Vojtěch se tedy rozhodl ukončit kariéru.
V současnosti je originál v jedné soukromé sbírce. Ale repliku unikátního BMW si můžete prohlédnout v lánském muzeu sportovních a závodních aut. Automobil byl důkladně renovován a upraven dle fotek a dobových homologací. A dodnes připomíná jednu slavnou kapitolu československých závodů.
