KdF Typ 60L 1941: Příběh nejstaršího sériového VW Brouka

Fascinují mne historky lidí, kteří si jdou za svým snem. Ty cesty bývají složité bez ohledu na to, že vás při jejich hledání třeba ani nelimitují finanční zdroje. Je důležité najít v sobě vytrvalost, trpělivost a pokoru. A vědět, že to nezvládnete sami. Nedávno jsem na příjemné veteránské akci potkal moc fajn člověka. Ondřejův táta kdysi dávno pořídil jednoho modrého, oprýskaného VW Brouka. Věděl, že bude velmi starý, ale jak moc a jaký měl vlastně osud, dlouhá léta nikdo nevěděl. Tohle se událo před třiceti lety. Mezitím získal mnoho přátel, nadšenců do Volkswagenů a pomalu a jistě začal odkrývat historii svého kousku. Bohužel se nedochoval ani výrobní štítek ani původní SPZ či doklady. Bylo tedy velmi obtížné dopátrat se informací.

Až s pomocí Ondřejova známého, policejního vyšetřovatele a technika se pomocí specifických forenzních metod podařilo na karoserii odhalit číslice 2 a 0. Ondřej Brom ty chvíle přibližuje: „Dorazil ke mně do dílny s řadou věcí — s nejrůznějšími zkumavkami a nádobkami plnými tekutin, s kapátky, štětečky — všechno mi to připadalo jako malá chemická laboratoř. Postupně na kapotu nanášel jednotlivé chemikálie a s mojí paní jsme dokola zkoumali a prohlíželi místo, kde se výrobní číslo mělo nacházet.“

Následovalo dlouhé období studování archivních materiálů a fascinace objevem na sebe nenechala dlouho čekat. Vůz byl vyrobený nade vší pochybnost v listopadu 1941 a jako dárek od Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) jej získal hudební skladatel Paul Lincke. Z Berlína se v průběhu válečných let přestěhoval a domovem se mu staly Mariánské Lázně, přičemž vůz už poté československé hranice nepřekročil.

„Osud Linckeho vozu mezi roky 1958 a 1997 není možné doložit žádnými dokumenty. Co vím ze vzpomínek Antonína Tesaře mladšího, je jen to, že k prodeji vozu došlo někdy v roce 1958. Kdo vozidlo koupil, se mi však nepodařilo zjistit. Vše překryl čas a nánosy podivné totalitní doby,“ říká k historii vozu Brom.

A když už jsme narazili na totalitní režimy, neodpustím si krátký komentář. Myšlenka automobilu Volkswagen, čili obecně řečeno „lidového vozu“ má pramálo společného s Hitlerem nebo s NSDAP. Motivem aktivit byla výlučně snaha konstruktérů vytvořit vůz dostupný pro všechny. Ač zajímavý obchodní projekt, do značné míry byl zneužit tehdejším režimem. A jak obvykle platí pro všechny totalitní systémy, nový vůz nabízený přes nacisty ovládanou organizací „Kraft durch Freude“ zůstal pro všechny pouze oním slibem z plakátu za 990 říšských Marek. A mnoha lidem zůstala pouze pečlivě vyplňovaná spořicí knížka a oči pro pláč. Osobních vozů KdF Wagen se v průběhu válečných let vyrobilo pouze minimum a vždy byly dodány výhradně prominentům režimu, mezi které patřil i zmiňovaný hudební skladatel.

Ondřej se rozhodl pro renovaci. Důkladná celková oprava jakéhokoli automobilu by sama o sobě vydala na knihu. Nakonec i v naší domácnosti se pár klasických automobilů se skromnějším rodokmenem renovovalo. Jenže renovujte Brouka, který vyšel z bran nového města, nacisty nazvaného „Stadt des KdF Wagens bei Fallersleben“ (po válce Wolfsburg) lehce potají a bez zřejmé dokumentace, bez propagačních fotografií... K tomu je Ondřej naprostým perfekcionalistou. A právě o posedlosti detaily, o hledání správných dílů, hodinách strávených drobnostmi, jakými je rekonstrukce původního berlínského poznávacího čísla, o tom všem je nová kniha sestavená jeho synem Ondřejem a nabízená jako projekt Kickstarteru.

Nebýt přátel, nikdy by se však tato rekonstrukce nepovedla. Ondřej Brom se spojil s německým znalcem a sběratelem raných Volkswagenů Christianem Grundmannem a renovátorem z Polska Jackem Krajewskim. V průběhu mnoha let se jim podařilo velkolepé dílo. Zejména Jacek se podepsal na opravdu skvělé a profesionálně zrekonstruované karoserii. Byla to pro něj čest pracovat na tak výjimečném voze, který je pro fanoušky ikony VW Brouk bez nadsázky posvátný. Smyslem celé anabáze bylo resuscitovat vůz do opravdu dobového autentického stavu.

Brom si například už při koupi Brouka všiml, že držáky kabelů v motorovém prostoru vypadají jinak a nacházejí se na jiných místech než u všech válečných Brouků, které do té doby viděl. Zajímavé bylo především jejich umístění. Vypadalo to, jako by kabely v motorovém prostoru vycházely z levého horního rohu. Přitom u všech pozdějších KdF Brouků už svazek kabelů vycházel z pravého rohu a pojistková skříňka se objevovala na pravé straně motorové příčky.

„V Linckeho vozu však pro přišroubování této skříňky zcela chyběly otvory. Jak to? Naštěstí se mi do ruky dostala kopie výkresů vedení kabelů v karoserii s datem 15. prosince 1939. Každopádně jsem z výkresu vyčetl, že kabely v roce 1939 vedly z levé strany motorového prostoru. Držáky kabelů na výkrese odpovídaly držákům zachovaným v Linckeho karoserii. Stále ale zbývalo vyřešit, kde se nacházela třípojistková skříňka...“ vypráví Brom v knize.

Podobných překvapení čekala na veteránské nadšence celá řada. Nelehké bylo také shánění originálních dílů do automobilu - ať už šlo třeba o dobový volant či originální tachometr. Ondřej Brom po něm pátral i v zahraničí. Bohužel ne vždy se povedlo koupit opravdový dobový díl. Například narazil na tachometr z válečného KdF Brouka, a přestože podle fotografií nebylo jasné, zda jde o originál, riskl to a koupil jej. Nakonec se ukázalo, že šlo o podvrh, a český majitel vozu proto musel hledat jiné řešení.

Jak praví oblíbené rčení o ďáblovi skrytém v detailu, nadšenci do legendárních vozů se v jedné z kapitol například podrobně seznámí s rozdíly mezi KdF Broukem vyrobeným v roce 1941 a vozem, který opustil továrnu až v roce 1943. Přitom laikům připadá VW Brouk stejný až pomalu do posledního roku své výroby v Mexiku v roce 2003, kdy nejdéle vyráběný vůz světa opravdu končil. Jenže Ondřej je vážně člověk posedlý detaily.

„Sáhl jsem do prostoru mezi motorovou přepážkou a motorem, abych nahmatal, zda má i jiný vůz z roku 1943 na motorové přepážce horizontální prolis, jako mám na své karoserii. Prolis tam sice byl, ale nebyl jsem si jistý, zda je stejný,“ přibližuje v knize Brom, jak zkraje pátral po původu vozu a roku jeho výroby.

Díky celé té až fanatické snaze detailisty vznikl automobil, který se bude pyšnit jako vzácný host na každém veteránském srazu. Jelikož už je pár let hotový a v perfektním pojízdném stavu, k vidění byl v minulosti například na slavném srazu Volkswagenů v Bad Cambergu. A doufám, že bude-li panovat i nadále hezké počasí, nahlédne i naše Garáž do ryze nevšední garáže otce a syna Bromů. Plochý vzduchem chlazený čtyřválec ožije a my budeme při tom.