Každý čtvrtý řidič spěchá. Patříte mezi ně?

Neznám nikoho, kdo by se po zhlédnutí dokumentu 13 minut od režiséra Víta Klusáka alespoň na chvíli nezastavil a nezamyslel. Podle suchých statistik je čtyřicet procent smrtelných nehod způsobených nepřiměřenou rychlostí, a i když skutečnost je taková, že jde většinou o kombinaci více faktorů, kdy jde vysoká rychlost ruku v ruce s nepozorností, nezkušeností či přeceněním vlastních schopností, tak 179 mrtvých z policejních statistik je ošklivé číslo. V letech 2011 až 2020 zemřelo v důsledku nepřiměřené rychlosti 2 168 lidí. A to už je hodně ošklivé číslo…

Nicméně tento článek tady není kvůli tomu, aby řešil, jestli je horší vysoká rychlost, mobilní telefon nebo třeba obsluha navigace či jízda pod vlivem alkoholu. Česká asociace pojišťoven a Besip si totiž nechaly udělat průzkum, který dělí řidiče do čtyř skupin. Mají jednoduché a výstižné názvy: Ohleduplný, Spěchající, Nezkušený a Závodník. A nás zajímá, do jaké skupiny sami sebe řadíte právě vy!

Podle průzkumu společnosti Behavio patří 36 procent dotázaných do skupiny Ohleduplný řidič. Ten je klidný, opatrný a zkušený. Řídí často a rád, a hlavně má všechno plně pod kontrolou, nejezdí rychle, protože si uvědomuje rizika a zároveň má strach o řidičák. Druhou největší skupinou jsou Spěchající řidiči. Podle statistik je to každý čtvrtý, tedy celých pětadvacet procent dotázaných. Honí za volantem čas, jsou netrpělivý, impulzivní a snadno se naštve.

„Většina z nich si uvědomuje, že dělají něco špatně a že spěchat je v podstatě zbytečné, protože když si pak spočítají, kolik minut svou rychlou jízdou získali, takže je to vlastně nevytrhne, ale v daný okamžik si nemohou pomoci,“ říká dopravní psycholožka Vlasta Rehnová. „Zpětně toho litují, ale za volantem jim prostě chybí málo, aby se z řidiče opatrného a ohleduplného stal právě ten spěchající.“

Zbývají dvě skupiny řidičů, které nemohou být rozdílnější, byť jsou zhruba stejně velké. Průzkum označuje 17 procent řidičů za Nezkušené a spousta ostatních řidičů právě je považuje za ty nejnebezpečnější. „Za volantem zmatkují, jsou roztěkaní a řízení je může stresovat,“ říká Rehnová. „Není to o tom, jak dlouho vlastní řidičský průkaz, ale spíš o nevyježděnosti a strachu. Jsou to začátečníci a sváteční řidiči.“

Z vlastních zkušeností mohu říct, že největším problémem těchto řidičů je jejich nečitelnost. Nereagují standardně a svým počínáním v ostatních účastnících provozu probouzí agresivitu. Když pak dojde na krizovou situaci, tak většinou jen brzdí, a to ještě špatně.

Poslední skupinou jsou pak Závodníci. Do té patří podle průzkumu šestnáct procent řidičů a jejich hodnocení je poněkud rozporuplné. Věří si, považují se za zkušené a klidně řidiče, ale zároveň přiznávají, že jsou agresivní, soutěživí a taky méně opatrní a ohleduplní. To je příklad třeba řidiče Michala, který jel po okresce rychlostí 160 km/h a za horizontem ho překvapilo stojící auto. „V té rychlosti jsem myslel, že jede. Jenže ono stálo, protože řidič chtěl odbočit na polní cestu a dával přednost dodávce v protisměru. Když mi došlo, že je zle, dupnul jsem na brzdy, ale rychlost byla moc velká,“ vzpomíná Michal na osudné chvíle. Řidiči Závodníci většinou řídí opravdu dobře, ale pravidelně překračují rychlost a pak se může stát, že dojde k podobnému „překvapení“ s fatálními následky.

Všechny příběhy, které dokument 13 minut popisuje, spojuje faktor rychlosti, ale přidávají se k nim i další okolnosti. A není to jen nepozornost, oslnění nebo přecenění vlastních schopností, ale může to být i aktuální emoční rozpoložení.

„Nehoda Romana, řidiče, který zabil svou spolujezdkyni, byla částečně způsobena i tím, že řidič usedl za volant ve vzteku. A takové emoční rozpoložení můžeme přirovnat k požití alkoholu,“ vysvětluje Pavel Řezáč, ředitel Divize dopravních technologií a lidského faktoru. „Řidič není schopen se plně soustředit na jízdu a současně se jeho reakční doba může prodlužovat. V tomto konkrétním případě pak ve chvíli, kdy dostal smyk, tu situaci nevyhodnotil správně a skončilo to tragicky.“ Každopádně zrovna v tomto příběhu sehrálo obrovskou roli i to, že spolujezdkyně nebyla připoutána.

Všechny příběhy, které dokument popisuje bez zbytečného patosu či rozumování, spojuje pak i to, že v roli viníků by se mohl při jisté souhře okolností objevit každý z nás. Jistě si i vy vybavujete minimálně jednu situaci, kdy při vás takzvaně stáli všichni svatí. Pak je důležité se z toho poučit. A neméně důležité je přiznat sám sobě, do které skupiny řidiči patřím, protože to by mohl být víc než dobrý začátek zdravé sebereflexe.

Takže do které řidičské skupiny sami sebe řadíte vy? Hlasujte!