Článek
Koncepčně vychází Z900 RS z klasické Z900, ačkoliv na první pohled by člověk řekl, že snad ani není možné, aby si byly dvě motorky méně podobné. Sci-fi Z900 vypadá, jako kdyby ji navrhli inženýři Kawasaki při opravdu bouřlivé párty. Její RS sestra naopak působí jako zrozená druhý den ráno, kdy chtěli kocovinou zmítaní inženýři především klid a ticho.
Neporovnatelně jiné a přesto ze stejného těsta
Naštěstí pro nás je designové oddělení Kawasaki po párty snad ještě výkonnější než kdy jindy, neboť design Z900 RS dopadl prostě perfektně. Krásné oblé tvary odkazují v detailech na prapůvodní Kawasaki Z1, nechybí klasické kulaté světlo, dlouhé a široké sedlo pro dva nebo pár jednoduchých budíků před širokými řídítky. Že svůj základ našla Z900 RS právě ve futuristickém naháči, je na motorce maskováno s ohromnou precizností. Hliníkové části rámu byly nahrazeny, aby lépe zapadaly do tradičního designu, řadový čtyřválec o objemu 948 cm3 má nová boční víka a dokonce i falešná chladicí žebra po stranách. Nový je výfuk, kyvná vidlice, nádrž… možná by bylo rychlejší jmenovat prvky, které jsou stejné než ty změněné.
Přestávám se kochat a pln nedočkavosti se vyhoupnu do sedla abych zjistil, že má RS pro mých 184 centimetrů vše na správném místě. Pozice za řídítky je v širokém a pohodlném sedle uvolněná, přesto ale decentně napovídá, že ani sportovní nátura není motorce úplně cizí. Stupačky jsou posunuty tak akorát dozadu a umístění řídítek dovoluje, abych se přirozeně naklonil jen malý kousek vpřed.
Po otočení klíčku mě vítá zavrčení palivového čerpadla, ručičky projedou v chromovaných obroučkách budíků tam a zpátky a mezi nimi se rozsvítí jednoduchý jednobarevný displej se základními informacemi a nastavení dvoustupňové kontroly trakce. Palcem brnkám o tlačítko startéru a prakticky nezištně, bez vibrací či cukání se pode mnou probírá srdce celého stroje. Čtyřválec pokojně mručí skrz velkou výfukovou koncovku, jednička padá s důrazným klapnutím a aniž bych musel výrazněji hýbat s plynem, vydávám se vstříc městskému provozu a záhy okreskám.
Vidíte to zadní světlo? Podobné měla i Kawasaki Z1 ze sedmdesátých let!
Projev motoru je zejména v nižších otáčkách naprosto sametový. Stačí dva tisíce, aby RS tiše a s jemnou kultivovaností proplouvala městem, ovšem i z těchto otáček se začne motor na povel plynu důrazně sbírat. Jak potom čtyřválec zachází do středního pásma, začíná síla gradovat s takřka zběsilou razancí.
Tady bych si dovolil lehkou odbočku. Vedle všech výše jmenovaných změn, co Z900 RS prodělala oproti klasické Z900, přišel na přetřes pochopitelně i motor, potažmo jeho vyladění. RS má tedy jenom 111 koní oproti 125 koním, ale maximální výkon, stejně jako 98,5 N.m točivého momentu jsou posazeny výrazně niže.
Výsledkem je, že RS jede ve středním spektru otáček až strašlivě. Za hranicí čtyř tisíc rozpoutá agregát peklo a se zesilujícím hučením vysílá mě i motorku vpřed. Sotva protne ručička otáčkoměru osmičku, negraduje už tak vehementně, ale za zvuku, který mezitím přešel v neartikulovaný řev, má smysl dotočit kvalt ještě k desítce, než krátkým chodem řadičky zasadím další rychlost.
Na zadní jde snadno. Velmi snadno.
Na jízdním projevu mě ovšem nejvíc fascinuje ta nenucenost a pocitová snadnost, s níž si motor počíná. Agregát nevibruje, nemá výkonové díry a není nijak agresivní a výbušný. Prostě jen hutně táhne za děsuplného hučení a jakékoliv trochu neopatrné přidání plynu na jedničku s vypnutou kontrolou trakce znamená okamžité odlepování předního kola ze země. Nebudu skrývat, že mi za život prošly rukama i charakternější motory, ovšem v rámci kategorie se může takhle silným středním pásmem pochlubit jen málokterý.
Síla a rychlost je tedy zcela nezpochybnitelná, ale jaký by to všechno mělo smysl, kdyby potenciálu motoru nestíhal podvozek s brzdami. Jenže i tady se projevil japonský perfekcionismus a RS funguje ve všech myslitelných ohledech. Tlumení, vpředu obstarávané nastavitelnými USD vidlicemi a vzadu nastavitelným horizontálně uloženým tlumičem je v základní konfiguraci tužší, ale nikterak přehnaně tvrdé. Krom toho spoustu nedokonalostí ze silnice pohltí relativně vysoké a měkké sedlo fungující tím pádem jako „dopružení“ ostrých příčných nerovností, s nimiž se tlumiče trochu perou.
Zvládá rychlou palbu na okresách, stejně jako dálkové přesuny cestovní rychlostí
Jenže tlumiče holt musí být tvrdší, protože jinak by se nedalo ohromně rychlý retro naháč vodit s takovou jistotou, s jakou se vodí. Hmotnost včetně náplní činí 215 kilogramů a tuhé šasi nedává v zatáčkách znát žádnou neohrabanost či neobratnost. RS se s lehkostí sklápí do zatáček a když dám při cestě ze zatáčky motoru pořádně „napít“, umí se z libovolných otáček mohutně posbírat a s rychlostí, přesto však bez náznaku zákeřnosti pošle motorku vstříc další rovině. A cestovní rychlost? Ta se opravdu odvíjí jen a pouze od toho, kolik jste schopni a ochotni bez ochrany před proudem vzduchu snést. Dlouhodobých 130 není problém.
S ocelovou jistotou probíhá taky každé zpomalení. Čtyřpístkové radiální monobloky se vpředu zakousnou do dvojice kotoučů o průměru 300 mm a dvěma prsty si lze na tvrdé páčce perfektně ladit brzdnou sílu. Na zadní jednopístkovou brzdu jsem téměř nesahal a její účinek je trochu mdlý, nicméně vzhledem ke schopnostem předku stejně není potřeba.
Tohle retro se prostě opravdu povedlo. Kawasaki se zaměřila na jezdce, kteří chtějí moderního sportovně laděného naháče, ale vzhled evokující sci-fi kresby H. R. Gigera jim tak úplně nevoní. Vynikající základ Z900 byl tedy v některých ohledech jen lehounce „obměkčen“ do více cestovního pojetí a designově vyladěn do skvělé formy. Ohromně silný motor sice nepobral nejvíc charakteru na světě, ovšem je-li pro vás čitelná a snadno dostupná síla důležitější, budete naprosto nadšeni.
Malinko nefér je v tomto případě cenovka. Zatímco sci-fi Z900 vychází na velmi příjemných 219 900 korun, za retro RS si nemálo připlatíte. Zde cena vyšplhala na 299 900 korun.