Kawasaki Z900 – Se Zedem do Jeseníků

Po víkendu, kdy jsem jen za ty tři dny najel něco přes 800 kilometrů, jsem samozřejmě přijel zralý na transplantaci zadnice a byl jsem vážně rád, že jsem konečně doma, ale pak jsem si uvědomil jednu věc.

Víte kolikrát mě devítistovkový Zed něčím naštval nebo kolikrát jsem si řekl, že bych na něm chtěl něco změnit? Ani jednou… Prostě mi na něm za celou dobu nevadilo naprosto vůbec nic. Znamená to snad, že je právě Z900 dokonalá motorka a nejlepší na světě? To zase ne. A je nejuniverzálnější? Pokud vynecháme jezdění v terénu, tak možná i ano…

Je pátek a mě čeká poslední cesta přes město, než dám Praze na víkend sbohem a odeberu se s bandou směrem na východ. Usedám do sedla vkrojeného do motorky, které vytváří pocit, že opravdu sedím víc „v motorce“ než na ní, a do ruky beru široká „naháčovská“ řídítka.

Čtyřválec v Z900 má ve skutečnosti objem 948 cm3 a tradiční vychování čtyřválcových Japonců, takže na volnoběh o něm prakticky nevíte a z výfuku se ozývá jen tlumené mručení. Kultivovanost je parádní, stejně jako chod spojky, takže proplétání městem není žádný problém. Už při převzetí jsem na palubce naladil jízdní režim Sport, kdy je odezva plynu nejostřejší, ale pořád dost jemná při přechodu ze zavřeného do otevřeného plynu, a neměl jsem důvod jej měnit. 210 kilogramů hmotný (dotankovaný) Zed je dost obratný pro trial mezi auty, má nízko těžiště a řídítka dost široká na to, aby byla v řízení dostatečná páka, ale zase ne přehnaně široká, takže se vejdou mezi zrcátka aut.

Sraz máme na jedné z poslední benzinek na výjezdu na starou hradeckou. Po dálnici se nám nechce, ale ruku na srdce, tahle silnice není o nic lepší. Až kus za Hradec totiž pojedeme pořád jenom rovně, což je prostě strašná otrava. Na druhou stranu si nepřijdu, že bych na Zedovi nějak trpěl. Pozice za řídítky je jenom trochu na ruce, takže se bolavá záda nekonají, sedlo se jen tak neprosedí, snad jenom ta kolena, zalomená na vysoko umístěné stupačky, začnou po delší době lehce protestovat a inteligentně si stoupnout do stupaček samozřejmě nejde. Alespoň, že podvozek nerozdává na nerovnostech zbytečné rány, a to, že na mě fouká, je prostě vlastnost naháče.

Na delších cestách každopádně trochu zlenivíte, protože řazení u bezmála litrového čtyřválce není zase tak potřeba. Maximální krouťák 99 Nm sice leží až v 7 700 otáčkách za minutu a v nízkém a středním pásmu se motor nepředře, na druhou stranu se vážně nemusíte bát toho, že byste na línou šestku v devadesáti nepředjeli auto nebo nevyjeli kopec. Agregát funguje už od nějakých tří tisíc otáček, ale pro čtyřválec samozřejmě platí, že čím vyšší točky, tím lepší.

Čtyřválec v Zedovi je jako turbína. Ze zlostného mručení přechází do vyrovnaného hučení ve středních otáčkách a konečně ve vysokých otáčkách taky do hurónského řevu, který provází linku digitálního otáčkoměru v posledním tažení od osmi do jedenácti tisíc otáček. V průběhu motoru nejsou špičky ani propady, jen lineárně podaný výkon, vrcholící hodnotou 115 koní v 9 500 otáčkách.

A to je právě ten problém. Slyšeli jste někdy někoho v negativní konotaci tvrdit, že je něco „vanilkové“? Je to samozřejmě bráno podle vanilkové zmrzliny – jasně, dáte si zmrzku a je fajn, ale taky je dost nevýrazná, bez názoru, bez švihu. Chybí tam to něco, co by z ní udělalo pořádný odvaz, a vy jste si tak řekli, že prostě lížete fakt boží zmrzlinu. No a s trochou fantazie se tohle dá vztáhnout i na motocyklové čtyřválce z Japonska.

Jsou silné, kultivované, ohromně rychlé a výkonné a naprosto nezáludné, ale taky jim chybí to něco, co by jim dodalo šťávu. Není tu agrese, není tu třaskavost, není tu ten dojem bouchajícího dynamitu, když prudce otočíte plynem na doraz. Právě tahle výbušnost podle mě dělá motocyklové motory sexy a dodává jim charakter. A motor v Zedovi, ač mu vlastně objektivně nejde naprosto vůbec nic vytknout, tohle prostě nenabídne. On prostě jede – bez zaváhání, bez propadů, s dohladka vyhlazenou křivkou točivého momentu se nechá rozmotat od nízkých otáček až do omezovače.

Jenže každému, co jeho jest. Někomu přesně tenhle projev motoru vyhovuje a třeba ostře naladěný dvouválec by v garáži prostě nesnesl pro jeho ucukanost a nervozitu. A to je na motorkách ta krása – máme tu velký počet koncepcí motoru, z nichž každý má svoje specifika a každý si v nich může vybrat to, co mu nejlépe sedne.

Dost ovšem bylo filozofické rozjímání do přilby. Po úmorně dlouhých rovinách se před námi konečně rozprostírají Orlické hory, a to znamená toužebně vysněné zatáčky s asfaltem tak líbezným, že si tak říkám, proč musí být matička Praha obklopená právě Středočeským krajem. Doporučuji naprosto luxusní úsek silnice 11, vedoucí z Jablonného nad Orlicí na Červenou vodu.

Zejména první část, kdy silnice stoupá v rychlých navazujících zatáčkách do mírného kopce, je pro sportovního naháče, jakým je právě i Zed, naprosto perfektní. Vytáčím motor k červenému poli a příkladně řadící převodovkou sekám jeden kvalt za druhým. Škoda jen, že se Kawa nepochlapila s rychlořazením v základní výbavě. Některé rychlejší vingle jen proletím bez toho, abych před nimi musel brzdit – na Zedovi se stačí podívat, lehce se vyklonit a tuhý, ovšem nikoliv tvrdý podvozek odvede svojí práci s absolutní jistotou. Na jistotě v zatáčkách se značnou měrou podílí taky výborně fungující Pirelli Diablo Rosso III, na kterých si jde dovolit vážně hodně.

Před většinou zatáček ale brzdy pochopitelně ke slovu přijdou. Čtyřpístové Nissiny na zubatých kotoučích jsou dvěma prsty absolutně přesně dávkovatelné a pochvalu jim musím dát i za to, že za celý víkend ani jednou znatelněji neuvadly. ABS na rozdíl od kontroly trakce není vypínatelné, ale nezdálo se mi, že bych ho kdy vypnout potřeboval.

Cesta dolů do Červené vody je potom plná vracáků, na nichž bych ocenil spíš ještě lehčího a obratnějšího motarda, nicméně tahle silnice beztak slouží hlavně na rozehřátí cestou do opravdových Jeseníků.

Těm jsme věnovali celou sobotu, kdy jsme si dali velké kolečko přes 200 kilometrů prakticky jenom v zatáčkách, zakončené luxusním Červenohorským sedlem. Právě „Červeňák“ je totiž jedním ze středobodů českého motorkářského vesmíru a zážitek jako blázen. Za pěkných dnů v průběhu sezony jsou motorek stovky a vedle toho, že se na naprosto dokonalé silnici důsledně tahá, tak se taky „schůzuje“ na odstavných parkovištích u některých zatáček, povídá se, fotí a natáčí. V Česku není moc silnic, na nichž byste si utahali žmolky i na sportovních gumách, ale tohle je jedna z nich. Jen pozor na švestky. Mají tu občas ve zvyku poletovat s drony.

Se Zedem jsem si dal sedlo nahoru a dolů několikrát a dokonce jsem tady úplně zapomněl na to, že mi jeho motor přijde trochu moc uhlazený a sterilní. Tady si to prostě užijete na každé motorce, která alespoň trochu funguje a jede.

Rozhodně ale nemá smysl pobyt na silnicích v Jeseníkách omezovat jenom na sedlo. Doporučuji třeba i vyjet přímo z obce Jeseník po silnici 60 přes Žulovou do Javorníku, kde se dá uhnout na málo frekventovanou silnici 457 a přes Vidnavu podél hranic s Polskem dojet do Zlatých hor. Možností, jak si „namotat“ výlet na motorce po Jeseníkách, je prakticky nekonečno. Téměř všude si užijete perfektní silnice, ale jako bonus i panoramata – záleží pak na tom, jaký preferujete poměr mezi kocháním a taháním.

Nejpozději v příští sezoně se sem musím zase vrátit, o tom není diskuze. Tenhle výlet jsem si užil ohromně a Zed na tom měl lví podíl. Vím, že jsem o pár odstavců výš prohlašoval, že mi u něj chybí trochu víc charakteru a výbušnosti, jenže deficit v téhle oblasti Zed prostě dohání jinými kvalitami. Je neuvěřitelně univerzální, nebudete na něm trpět při nezbytném přesunu za hezkými silnicemi a prostě ve všem funguje tak, jak to od něj budete chtít a očekávat. A jen takový bonus na závěr – za výlet jsem tankoval celkem šestkrát, ale vždy hlavně kvůli ostatním. Sedmnáctilitrová nádrž Zeda mě párkrát odvezla za hranici 200 kilometrů a rezervu jsem neviděl svítit ani jednou.

Právě Z900 je aktuálně nejprodávanější model z dílen Kawasaki a vlastně se není čemu divit. Navzdory všem jeho kvalitám je na něm totiž nasazená velmi rozumná cenovka, ukazující aktuálně 249 000 korun. A ačkoliv by v téhle ceně mohlo být ono jednou zmíněné rychlořazení, tak i bez něj je to dost dobrá nabídka.