Kawasaki Z650 – Mimořádně vstřícný Zed

„Žádné jízdní módy tu nehledejte, je to prostě úplně normální motorka,“ říká mi chlapík v dealerství G-moto, kde si přebírám Z650 na test. A nekecal. Tenhle dvouválec je totiž úplně normální motorka každým coulem. A i když opodál stojí s přikrčeně brutálním postojem její dospělejší brácha Z900 s neporovnatelně vyšším výkonem a ostřejším charakterem, tak pokud s jízdou na motorce začínáte, nikam se nehoníte nebo jste třeba drobnější příslušnicí něžného pohlaví, Z650 vám svojí vlídnou povahou pravděpodobně poslouží daleko lépe.

Abych to vzal popořadě – tahle motorka je vážně malá. Dokonce menší, než jsem myslel. Když tak koukám na fotky, při svých 184 centimetrech a hmotností přes metrák na středním „Zedovi“ vypadám asi i trochu nepatřičně, ale to nutně neznamená nic špatného. Díky hlubokému vykrojení za nádrží se sedí dost „v motorce“ a alespoň jednou nohou dosáhne bezpečně na zem snad úplně každý. Na druhou stranu, na motorku se vejdou i vyšší jedinci nebo jedinci rozměrnějších figur. Koneckonců já sám jsem určitě neodcházel s dojmem, že by mi byla motorka příliš malá – třeba s koleny jsem se vešel trochu těsně, ale vešel.

Řídítka jsou nízká, takže alespoň malá část váhy spočívá právě na nich, a přitom úzká. Stejně jako rám v místě stupaček, které jsou tak akorát nahoře a vzadu. Pozice je tedy lehce sportovní, ale přitom nijak přehnaná a pořád dost napřímená, takže se s motorkou lehce manipuluje, zejména v nízkých rychlostech mezi auty. Koneckonců pohotovostní hmotnost, tedy hmotnost plně dotankované motorky se vším všudy, činí velmi přijatelných 187 kilogramů.

Naprosto zdařilý je i digitální budík. Malá jednoduchá přístrojovka před jezdcem nenabízí tuny nastavení, ale to je naprosto v pořádku – jsou tu základní informace, kterou jsou dobře čitelné v kontrastních barvách, a nic víc na klasické motorce prostě nepotřebujete. Co se naopak hodí, je možnost přepínat mezi bílým a černým pozadím s invertovanými barvami.

Srdcem stroje bijícím v úsporném příhradovém rámu z ocelových trubek je řadový dvouválec. Má přesně 649 kubických centimetrů objemu, 68 koní výkonu, 64 Nm točivého momentu a na volnoběh skrz originální výfuk poblafává tak jemně, jako by se jednalo o kubaturu o třídu menší. Lanková spojka jde lehounce dvěma prsty, jednička s ujišťujícím klapnutím padne na svoje místo a mimořádně jemná je taky odezva na plyn, který na prvních milimetrech dráhy zabírá delikátně a naprosto bez cukání. Právě popojíždění a manévrování v kolonách je díky kontrole spojky, plynu a útlému snadno ovladatelnému šasi vážně mimořádně snadné.

Celkově je klidnější jízda na Z650 naprosto nezáludná. Motor v první polovině otáčkoměru sice pružně, ale jemně a citlivě táhne, řazení je poměrně lehké a přesné, a to i bez spojky. Stačí ale podřadit, pobídnout motor do vyššího tempa a sotva se digitální housenka otáčkoměru prodere přes 6 000 za minutu, dvouválec ukazuje, že i 68 koní výkonu může na silnici bohatě stačit.

Trochu nevýrazný zvuk nízkých otáček se promění ve výhružné chrčení a lehká Kawasaki čile letí vstříc klidně i sportovnímu vyblbnutí. Pohodlně nastavená přední vidlice se sice začne při ostřejší jízdě projevovat jako příliš měkká, když ke mně od předního kola nejde úplně tolik informací, kolik bych si přál, ale ovladatelnost a ochota měnit směry je parádní. Stačí se podívat do zatáčky, pomoci si tělem a prostřední „Zed“ radostně zatáčí.

Ke slovu tu přijdou také brzdy – dva plnohodnotné „zubaté“ kotouče se třmeny Nissin na předním kole jsou spojené s nevypínatelným ABS a naprosto postačí. Dávkování dvěma prsty je tak akorát, páčka nepotřebuje žádnou extra sílu k efektivnímu zpomalování, ale zároveň není zbytečně jedovatá, což se může především u méně zkušených jezdců vymstít.

Ve městě tedy funguje na výbornou, zatáčkovité okresky zvládá taky, logicky jediným slabším bodem se tak stává cestování. Tady se projeví hlavně těsné zpřevodování krátké převodovky, které znamená buď nižší cestovní rychlosti, nebo až příliš vytočený motor. Což o to, těch 110 kilometrů za hodinu, které jsou tak nějak optimální cestovní rychlostí, není vyloženě málo. Jde spíš o to, že se zejména u vyšších postav brzy projeví menší rozměry motorky a malá variabilita pozice za řídítky. Bolavé kyčle a kolena ustrnulá v jedné poloze tak na sebe nenechají moc dlouho čekat.

Takže jaký je závěr – dá se Z650 s klidným srdcem doporučit i začátečníkům? Pokud to mají v hlavě srovnané, a nebudou tak brát hned od první chvíle za heft jako šílení, tak klidně ano. Zejména po městě, ale i při svezení mimo město, je šestsetpadesátka ohromně přívětivá, hodná a nezáludná. Snadno se nechá protáhnout městskou kolonou i sérií utažených zatáček a výkonu má tak akorát, aby se nestávala nebezpečně rychlou, ale ani nezačala po první sezoně nudit.

Sympaticky nezáludná je taky cena. Z650 je v ceníku za 177 900 korun a připlatit si můžete akorát za zajímavější barevné provedení se svítivě zeleným rámem, které stojí 2 000 Kč navrch.