Článek
156 zatáček na 19,99 km dlouhé trati. Ještě v roce 2011 byl horní úsek Pikes Peaku pokrytý šotolinou a nový asfaltový koberec podle mnohých sebral trati část jejího kouzla, ale já to vidím trochu jinak. Díky tomu se stal Pikes Peak ještě o kus rychlejší tratí, v roce 2016 zajel Novozélanďan Rhys Millen čas 8:57,118 minuty, což znamená průměrnou rychlost přes 134 km/h! Byť Loebův rekord 8:13,878 min z roku 2013 nepadl...
Nevím, kdo z vás zná Pikes Peak i jinak než v podání Ariho Vatannena a legendárního krátkého filmu Climb Dance, ale ta trať je úžasná a strašidelná zároveň. A to potvrzuje i 40letý francouzský závodník Romain Dumas, který na Pikes Peaku zvítězil třikrát za poslední čtyři roky. „Pro mě je Pikes Peak něco jako Nürburgring Nordschleife, ale zatímco na Nordschleife můžete jet pořád na sto procent, byť je to nebezpečné, tak na Pikes Peaku víte, že když uděláte chybu nahoře na trati, můžete spadnout stovky metrů ze srázu…“
Romain Dumas bude startovat se závodním elektromobilem I.D. R Pikes Peak s výkonem 680 koní a točivým momentem 650 N.m, který umí zrychlit na stovku za 2,25 s. Tato čísla mají na svědomí dva elektromotory a Volkswagen chce získaná data využít při dalším vývoji elektromobilů. A když už jsme u těch čísel… Hmotnost auta je 1100 kilogramů.
„První třetina trati je zatáčkovitá a relativně bezpečná. A protože máte ještě zahřáté pneumatiky z ohřívačů, tak můžete od samého začátku jet opravdu rychle, klidně na pětadevadesát procent schoností auta i svých. Druhá sekce má pak spoustu dlouhých rovin a vraceček. Je to úzké, ale ne moc složité, pro řidiče nic extra složitého, spíš je to nápor na fyzičku a brzdy. Právě brzdy tady dostávají hodně zabrat, stejně jako gumy, a vy musíte obojí šetřit před poslední sekcí, protože když tady budete příliš tlačit, klidně můžete prohrát celý závod.“
Romain Dumas s nadšením popisuje jak se trať vine až k nebi a říká, že třetí část trati je ta nejnáročnější. „Je to nejrychlejší úsek trati a některé zatáčky jezdíte rychlostí 200 až 220 km/h. Stromy používáte jako orientační body a musíte pořád myslet na to, abyste se neztratili. Je to opravdu masakr, navíc se tady nedá moc trénovat, protože tady bývají mizerné klimatické podmínky, k tomu všemu se ještě přidává nedostatek kyslíku. Uvědomte si, že za devět minut překonáte převýšení 1440 metrů. To je znát a člověk z toho nemá dobrý pocit. Důležité je dobře vnímat své tělo a v případě potřeby mu dopřát více kyslíku. V cíli, v nadmořské výšce 4302 metrů je vzduch tak řídký, že sotva popadáte dech, zejména po takovém zatížení. S tím samozřejmě souvisí i to, že zatímco spalovací motory tady samozřejmě ztrácí výkon, tak elektromobil jede pořád stejně a jízda je tedy o to náročnější. Myslím, že bude extrémně záležet na tom, aby vydržely pneumatiky. Už jen kvůli tomu, že rozdíl v teplotě na startu a v cíli může být dramatický.“
A co je podle něj to nejtěžší? „Nesmíte udělat sebemenší chybu. A máte jen jeden jediný pokus. Jakmile se něco nepovede, je konec. Nemohu dojet do boxů s poškozenou pneumatikou, nechat pneumatiku vyměnit a pak se vrátit na trať. Na Pikes Peak se mohou během sekund rozplynout ve vzduchu výsledky mnohaměsíční práce a s nimi spojené naděje. A víte co je taky těžké? Závodní elektromobil poskytuje jen velmi omezenou zpětnou vazbu. Elektromotor ani převodovka nevydávají praktický žádný hluk. Normálně to jsou důležité ukazatele pro kontrolu rychlosti, ale v závodním voze I.D. R Pikes Peak mám jen výhled ven a ukazatel na volantu.“
Abyste si naplno uvědomili rozdíl mezi elektromobilem a klasickým závodním autem, připomeňte si nejslavnější jízdu na Pikes Peak. Psal se rok 1988 a Ari Vatanen řídil Peugeot 405 Turbo 16... Pětiminutový snímek vám ukazuje veškeré nástrahy původní trati a taky řidičské umění Ariho Vatanena.