Hlavní obsah

Kamery v autě: U nás jsou legální, ale má to jistá omezení

Foto: Fernost, Wikipedia

Stále více řidičů používá palubní kameru. Většinou ji odůvodňují jako pojistku pro případ nehody, kdyby je chtěla druhá strana nebo policie popotahovat za něco, co neudělali. Její používání má ale jistá omezení, hlavně pokud jde o nakládání s pořízeným záznamem.

Článek

O legalitě se vedou dohady, ale pokud jde o vztah kamery k silničnímu provozu, vlastně se jí týká jen jedno ustanovení, a sice § 52 zákona 361/2000 Sb., který upřesňuje přepravu nákladu. Píše se: „(1) Předměty umístěné ve vozidle musí být umístěny tak, aby neomezovaly a neohrožovaly řidiče nebo osoby přepravované ve vozidle a nebránily výhledu z místa řidiče.“

Kameru tedy musíte umístit tak, aby nejen neomezovala výhled řidiče z auta, ale aby také nebránila například použití některých bezpečnostních prvků, ať už třeba zpětného zrcátka nebo airbagu. Ideální místo je uprostřed za zpětným zrcátkem, ale poměrně bezpečně se dá kamera umístit co nejníže skla doprostřed, pokud v zorném poli řidiče nebrání výhledu. Když ale jedete na STK, raději kameru sundejte.

Pozor na umístnění a manipulaci s kamerou

Nekomfortní je pak vedení kabeláže k nabíječce, neboť jen velmi málo moderních kamer má dostatečně výkonné akumulátory pro několikahodinový záznam. Další kolize může být s § 7 zák. 361/2000 Sb., který přikazuje, že „řidič nesmí při jízdě vozidlem držet v ruce nebo jiným způsobem telefonní přístroj nebo jiné hovorové nebo záznamové zařízení.“ Pokud byste za jízdy brali kameru do ruky, dá se to vyložit jako porušení ustanovení tohoto zákona, neboť se jedná o záznamové zařízení.

Pozor, zatímco za porušení § 52 dostanete maximálně dva tisíce pokutu bez bodů, za porušení § 7 dostanete pokutu do 1000 korun, ale také dva body v bodovém systému.

Pokud tedy splníte všechny tyto podmínky a kamera umístěná v autě nebude bránit řidiči ve výhledu a nebudete ji držet v ruce, je všechno v pořádku a kameru smíte používat. Přesto jsou pak jistá omezení, jak budete s pořízenými záznamy nakládat.

Videa nikde nezveřejňujte

Je totiž potřeba myslet na Zákon o ochraně osobních údajů. Nebudeme tu vypisovat všechny paragrafy a vezmeme to v kostce. Pořízené záznamy smíte reálně použít neveřejně pouze pro vlastní potřebu. Co s nimi tedy dělat nesmíte? Nesmíte je zveřejnit na internetu, což hodně lidí dělá. Tady sice platí, že pokud není žalobce, není ani soudce, ale když by se náhodou někdo na záznamu poznal a udal vás, můžete s tím mít problémy.

Jednou cestou pak je odmazání registračních značek cizích aut a obličejů, ale pořád je potřeba myslet na to, že monopol na pořizování audiovizuálních záznamů občanů a nakládání s nimi, tedy s osobními údaji, má pouze stát.

Co dělat, když máte záznam nehody a chcete ho ukázat policii nebo pojišťovně? Nejprve oznamte, že záznam máte a počkejte, až budete vyzvání k jeho předložení. Záznam z kamery si může vyžádat také soud, pokud by se třeba nějaký incident řešil u něj. Ale pozor! Protistrana může namítnout legálnost použití takového záznamu (prakticky jste ho pořídili nelegálně, protože nikoho správně nahrávat bez jeho svolení nesmíte) a bude na soudu, jak se s tím vypořádá.

Naše doporučení: Nezveřejňujte na internetu videa, kde budou rozlišitelné obličeje ostatních a registrační značky. A pokud nahrajete nějaké protiprávní jednání (nebo dopravní nehodu), nezveřejňujte to vůbec a záznam si schovejte pro případ, že ho bude chtít policie nebo soud. To platí i v případě, kdy jste svědkem nehody. Záznam nikomu z účastníků nedávejte, protože nevíte, jak s ním naloží. To, že záznam máte, oznamte policii. Znovu pak počkejte, až vás k jeho předložení vyzve správní orgán, policie nebo soud.

Za hranicemi až na pár výjimek jako u nás

A jak je to v zahraničí? V Německu letos soud potvrdil, že kameru lze používat pro vlastní potřebu, takže platí podobný přístup jako u nás. Kameru lze podobně používat také na Slovensku. Prakticky ve všech zemích ji lze mít, pokud nebudete nic z toho zveřejňovat. Ale jsou jisté výjimky.

Například Dánsko používání kamer zakazuje úplně, Švédsko ho podstatně omezuje – nesmí se třeba jednat o automatickou kameru, která se zapíná samočinně. V Rakousku kameru mít můžete, ale nesmí být pevně zabudovaná. Další země, kde je použití kamery prakticky zakázáno, jsou Švýcarsko, Portugalsko a Lucembursko.

Udělali jste s použitím záznamu z jízdy v autě či z havárie nějakou osobní zkušenost, která může být pro ostatní zajímavá nebo dokonce hodná následování? Budeme rádi za váš příspěvek do diskuse.

Související témata:
Incident
Načítám