Článek
Začneme u toho jednoduššího řešení, kterým je automatická převodovka. Ta má (v drtivé většině případů) polohu „P“, kdy je celá převodovka blokovaná takzvanou parkovací západkou. Na ní může auto v klidu stát na rovině, ovšem v kopci se rozhodně doporučuje navíc zatáhnout ruční brzdu, a to ještě předtím, než auto „odložíme“ celou hmotností na západku. Pokud tak neučiníme, zbytečně parkovací mechanismus převodovky namáháme a parkovací stupeň nám potom půjde špatně vyřadit.
O dost sofistikovanější je ale celá problematika teprve tehdy, přidáme-li do hry manuální převodovku.
Kdy zpátečku a kdy jedničku?
Jak už možná tušíte – z pohledu techniky je to v zásadě úplně jedno. U většiny aut má první rychlostní stupeň o maličko kratší převod než zpátečka, ale obě rychlosti by měly auto kompresí motoru spolehlivě podržet na místě. Tedy alespoň za předpokladu, že nestojí čumákem z černé sjezdovky, případně není motor vyběhaný a bez komprese.
Přesto existuje jedna věc, podle které je dobré rozhodovat, zda řadit při stání jedničku, nebo zpátečku. Když postavíte auto čumákem ke zdi a necháte místo za ním, zařaďte si zpátečku pro případ, že byste při startování omylem sundali nohu ze spojky a auto s sebou škublo. Můžete si sice říkat, že se vám to nikdy nestalo, ale podobné věci se stávají, a to velmi často. Prostě nastartujete, nevyřadíte, a v nějakém momentálním zatmění mysli pustíte spojku. Pro tyhle případy je tedy dobré mít zařazenou rychlost do toho směru, kam se auto může případně neplánovaně rozjet.
Kdy zatahovat ruční brzdu
Zcela jednoduše řečeno – na rovině samozřejmě není ruční brzda potřeba nikdy, a zejména se nedoporučuje ve chvíli, kdy stojíte v podélném parkování mezi auty. Když totiž bude auto před vámi nebo za vámi odjíždět, je tu určitá pravděpodobnost, že vám lehce „drcne“ do nárazníku. A kdyby náhodou vlivem nešikovnosti a neopatrnosti jeho řidiče drclo o něco víc, je lepší, když bude moct vaše auto o kousínek popojet na zařazené rychlosti, než aby pevně stálo na místě se zataženou ruční brzdou. To malé „uhnutí“ vašeho auta může totiž znamenat rozdíl mezi prasklým a neprasklým nárazníkem.
Velká spousta dohad panuje okolo toho, zda by se při zatahování ruční brzdy mělo držet její aretační tlačítko. Výsledek? Je to úplně jedno!
Naopak stojíte-li v prudším kopci, dávejte ruční brzdu raději vždy. Jak už bylo řečeno, zpátečka nebo jednička udrží auto i v hodně prudkém svahu, ale tentokrát jde o mechaniku. Stáním v kopci zbytečně namáháte převodovku, tlumící pružiny kmitů ve spojce, ale taky rozvody. Zatažením ručky toto napětí z pohonného řetězce sejmete, ale i zatahování ruční brzdy při odstavení v kopci má svá pravidla.
Mnoho lidí dělá tu chybu, že auto postaví „na kvalt“ a teprve potom zatáhne ruční brzdu. To už je samozřejmě k ničemu. Správný postup je následující – po zastavení zůstaňte stát na brzdách, zhasněte motor se zařazenou jedničkou a dál mějte sešlápnutou spojku. Zatáhněte ruční brzdu a pusťte klasickou brzdu, čímž se auto postaví „na ručku“. Teprve potom, když auto pevně stojí na místě, pusťte spojku.
I při stání v kopci na ruční brzdě ovšem nechávejte rychlost nadále zařazenou. Bude totiž sloužit jako „pojistka“, kdyby ruční brzdě náhodou povolil lanovod a uvolnila se. Pro úplný klid duše můžete ještě vytočit kola proti obrubníku (nebo zkrátka někam, kam neodjede), ale pravděpodobnost, že selže ruční brzda a auto se rozjede se zařazenou rychlostí, je skutečně mizivá.