Jedinečná garáž sira Eltona Johna

Narodil se v britském Middlesexu jako Reginald Kenneth Dwight. To kdybyste náhodou nevěděli, že Elton John je jen jeho dlouholeté umělecké jméno. Své pravé jméno „Reg“ prý přímo nesnášel a nový „Elton“ mu vlil do žil úplně nový život. Pravdivou historku, jak si vybral „Eltona“, se už asi nedozvíme, ale Elton (příjmením Dean) byl skvělý saxofonista, se kterým Reginald hrával, a jeho druhé jméno – John se mu líbilo, protože se kamarádil s Johnem Lennonem. Ale dalších teorií vzniku uměleckého pseudonymu Eltona Johna se najde celá řada.

Na téma, proč je jméno Elton John špatně, jelikož křestní má být první (tedy John Elton), kdysi v jedné show z devadesátých let vtipkoval spolu s Rowanem Atkinsonem. Ten si jej v interview svým svérázným humorem natolik dobíral, až ho na konci pořadu usměvavý Elton John demonstrativně zastřelil přímo na pódiu. Mohl si to jistě snadno dovolit, tehdy ještě nebyl královnou pasován do rytířského stavu. A psal se navíc rok 1991, kdy byl britský humor bez špetky politické korektnosti a zkrátka skvělý.

O bláznivém i úžasném životě a hudební kariéře sira Eltona Johna by mohla vzniknout klidně tlustá kniha, nejen článek, navíc v automobilovém periodiku. Konec konců, v roce 2019 se dostal do kin celovečerní snímek „Rocketman“, který jste jistě zaznamenali, pokud jste fanoušky Johnovy tvorby. Jistě víte, že je vášnivým sběratelem slunečních brýlí, kterých má doma rovnou stovky tisíc kusů, a je také vlastníkem hodně extravagantní garderoby.

Ve stejném roce (1976), kdy nahrál úžasný singl se zpěvačkou Kiki Dee „Don't go breaking my heart“, se přiznal reportérům magazínu Rolling Stone, že je bisexuál, aby o pár let později tvrdil, že se spíš cítí daleko víc v pohodě přímo jako gay. Dnes je to úplně normální, ale v sedmdesátých letech taková zpráva spolehlivě plnila titulky bulvárních plátků. Byl totiž dvakrát ženatý. Ve skutečnosti málem třikrát, ale z té úplně první svatby uprchl, jak se říká „v hodině dvanácté“. Dnes žije se svým dlouholetým partnerem, filmovým a reklamním producentem Davidem Furnishem, se kterým vychovávají dvě děti.

Opravdu slavnou dvojici utvořil Elton John s Berniem Taupinem, který skládal texty, a jejich sláva stoupala strmě nahoru. V roce 1970 exceloval se singlem „Crocodile rock“ nebo třeba „Island girl“. Za pár let už si mohl dovolit pořádný rockerský Bentley a vybírat, komu poskytne interview, zrovna jako tehdejší sex symboly a rockové hvězdy. Elton John však rozhodně nebyl pódiový bouřlivák jako třeba v té době Marc Bolan, frontman kapely T-Rex nebo David Bowie. Vypomáhal si bláznivými kostýmy a pestrobarevnými slunečními brýlemi, aby si ho za pianem vůbec někdo všiml.

Zmíněný David Bowie byl pro Eltona Johna velkou inspirací. Nejen, že oba rádi jezdili na koncerty pořádnými limuzínami, na jejichž zadní sedadla se vejde hned několik fanynek, ale měli podobná tvůrčí témata. Eltonův „Rocketman“ z roku 1972 se nepochybně nechal inspirovat slavnou „Space oddity“ Davida Bowieho z roku 1969 a ten zase využil oživené téma pro svého „Starmana“. Člověk stanoucí na Měsíci, rakety, průzkum vesmíru, to je vše dodnes fascinujícím příběhem o lidském poznání a touze překonávat hranice možného.

Vozů Bentley vlastnil opravdu celou řadu. S mnoha je i sám vyfocený a docela pravidelně je obměňoval. Pokud se objevilo v nějakém z hudebních klipů auto, bylo to zpravidla Bentley v provedení convertible. Tmavočervený Continental Convertible ročníku 1985 si zahrál svou bizarní roli v zasněžené kulise před Berlínskou zdí, kde sir Elton spatří na ochozu krásnou východoněmeckou důstojnici Nikitu. A hit byl na světě! Podobný, jen světlý Continental Convertible si zahrál ještě zcela jinou roli v klipu „I am still standing“, který celý točili na francouzské Riviéře poblíž Nice a Cannes.

Od doby, co se konala velká aukce londýnského domu Christie’s, kam Elton John umístil více než desítku svých vozů, se kterými, jak sám reportérům tvrdil, neměl čas jezdit, už uběhlo téměř dvacet let. Ve svém sídle tehdy plánoval umístit galerii umění, které rovněž sbírá, a přebytečná auta prodal. Byly to samé skvosty. Nádherná dvojice otevřených Astonu Martin by dnes měla rozhodně o dost vyšší hodnotu než tehdejších v přepočtu zhruba 3,5 milionu korun. Supersportovní černý Jaguar XJ220 se vydražil za zhruba osm milionů, ale červené Ferrari Testarossa ročníku 1987 vyšlo tehdy výherce dražby na překvapivě příznivých 1,5 milionu korun. A považte ten rodokmen v technickém průkaze… Klasická auta jsou dnes rozhodně dražší, než bývávala.

Většina aut ze sbírky sira Eltona Johna pochází z britské domoviny. Je velkým fanouškem britských vozů, ale jedna výjimka se našla – úchvatné francouzské Delahaye. Původně hudebníkovo auto se v roce 2020 rozhodlo nabídnout Petersenovo automobilové muzeum sídlící v L.A. Velmi vzácné a prudce elegantní Delahaye 175 Cabriolet bylo na zakázku vyrobené pařížskou karosárnou Figoni et Falaschi. John jej vlastnil během osmdesátých let, samotný Delahaye pochází z roku 1949 a je jedním z pouhých padesáti vyrobených kousků na světě.

Prvním majitelem byl indický Maharadža z Mysore a v roce 1970 se dostalo k americkému obchodníku s automobily, který ho poslal do jedné aukce v Evropě. A tímhle způsobem se dostalo právě k siru Eltonu Johnovi. Ten ho však už po několika letech prodal a vůz se přes další peripetie nakonec usídlil právě v Petersenově muzeu, kde zůstal vystavený donedávna. Kdyby auta uměla mluvit, to by vzniklo příběhů, že? Někdy jsou osudy starých aut a jejich majitelů opravdu velmi spletité.

Delahaye 175 je nádherný kabriolet s velkým, čtyř a půl litrovým řadovým šestiválcem pod kapotou, který byl ve své době velmi výkonný. Jednalo se už pochopitelně o vrchový (tedy rozvod OHV poháněný tyčkami a vahadly) motor. S trojicí horizontálních karburátorů Solex nabízel až 160 koní výkonu. V závodních úpravách měly tyhle nádherné francouzské stroje kompresní poměr zvýšený až na 9:1 a kolem 220 koní. Byly nejen nádherné, ale i jedny z nejrychlejších vozů na tehdejších silnicích. Více než slova rozhodně nabídnou fotografie v přiložené galerii.