Článek
Vloni byl závod kvůli pandemii zrušen bez náhrady, letos se do ulic monackého knížectví Formule 1 vrací. A rovnou s fanoušky, 7 500 lidí na tribunách je čtyřicet procent běžné kapacity a spousta dalších bude „efjedničky“ sledovat z oken, balkónů svých bytů nebo rovnou z palub svých jachet.
Žádný jiný závod seriálu nenabízí fotografům tak lákavé kulisy
Žádná jiná velká cena v kalendáři není takovou společenskou událostí, jako je právě Monako. A i to ji dělá výjimečnou. Nejde jen o sportovní výkon, jde o sponzory, partnery, o prestiž. Povinností jezdců je tady víc než jen být co nejrychlejší, musí se taky usmívat, plnit sponzorské sliby a část z nich tady začíná i jednání o své další budoucnosti. „Monako? Nedá se tam předjíždět a řeší se tam jiné věci než závodění,“ řekl opakovaně Kimi Raikkonen. „Víc než závod rozhoduje kvalifikace. Snad budeme silní,“ přeje si Lewis Hamiton.
A Martin Brundle – bývalý závodník a dlouholetý komentátor F1 – dodává: „Kdo je silný ve třetím sektoru v Barceloně, které nápadně připomíná Monako, ten by mohl mít šanci i tady. Kromě výkonu motoru je tady důležitý maximální přítlak, trakce, dobrá ovladatelnost vozu a brzdy. Podle třetího sektoru v Barceloně odhaduji, že by mohl mít Red Bull mírně navrch před Mercedesem a Ferrari.“
Výsledky samotného závodu budeme znát až v neděli odpoledne. Za posledních sedmdesát let stálo na pódiu Monako Grand Prix 82 různých řidičů, tím nejúspěšnějším z nich je Ayrton Senna, který byl na pódiu osmkrát. Sebastian Vettel a Lewis Hamilton skončili mezi prvními třemi v Monaku sedmkrát.
Hamilton vs. Verstappen. Na koho z těch dvou si vsadíte?
Vůbec prvně se jela Grand Prix Formule 1 v monackém knížectví v roce 1950 a hned první kolo ukázalo, jak náročný závod to bude. Když mořská vlna zaplavila trať v zatáčce Tabac, skončilo deset jezdců hned v prvním kole. O sedmdesát let později se Velká cena Monaka jezdí jen s lehkými modifikacemi na té samé trati. Dál jde o nejkratší trať v celém šampionátu (má 3 340 metrů) a s průměrnou rychlostí cca 150 km/h jde stále o nejpomalejší trať v celém seriálu. Samotná trať navíc díky všudypřítomným bariérám nabízí jen minimum prostoru pro chyby a safety car. Změna strategií patří ke zdejšímu závodu stejně jako šampaňské k jahodám.
Nebyl snad ročník, aby se tady o závodním víkendu něco nestalo a Nelson Piquet jednou řekl, že závodit v Monaku je, jako kdybyste jezdili na kole po svém obýváku. Úzká trať nabízí jen minimum příležitostí k předjíždění, brzdí se tady víc než jinde, třeba do vracáku u nájezdu k hotelu se zpomaluje až na rychlost 47 km/h. V letech 1966 a 1996 se dokonce stalo, že do cíle dojeli jen čtyři závodníci…
McLaren přivezl do Monaka monoposty ve speciálních barvách Gulf
Vzhledem k tomu, že se závodí přímo ve městě a na trati jezdí po zbytek roku obyčejná auta (spíš se tady poskakuje v kolonách), tak jsou přípravy závodního víkendu zatraceně náročné. Tréninky se tady jezdí ve čtvrtek, v pátek je trať opět volně průjezdná pro veřejnost a už v neděli večer po závodech se zase do ulic vrací auta. Kromě toho, že se musí zavařit všechny kanály, tak se taky už šest týdnů před závodem začíná se stavbou bezpečnostních bariér o délce víc než třicet kilometrů. Trať lemují speciální pěnové bariéry pohlcující náraz, 3 600 pneumatik a plot o ploše 20 tisíc metrů čtverečních.
A ještě jedno zajímavé číslo… Před dvěma lety, při posledním závodě, musela většina jezdců během 78 kol závodu bezmála pět tisíckrát přeřadit. To jen dokládá, jak velké nároky na techniku zdejší trať klade. Nejde o aerodynamiku, ale o výkon motoru, rychlost převodovky a poddajnost šasi. Auta tady mají nejměkčí nastavení a nejvyšší zdvih. I proto se do Monaka těší týmy Ferrari a Alpine, které umí zajet slušné výsledky v kvalifikace, ale v závodech se jim už tak nedaří.
Na letošní závod se bude dívat 7 500 fanoušků z tribun a další stovky (možná tisíce) lidí z oken a balkónů
Jestli bych si ale já osobně na někoho letos vsadil, byl by to Max Verstappen. Ve čtvrtečních trénincích zajeli on a Hamilton téměř stejný čas a mezi nimi se nejspíš rozhodne v sobotní kvalifikaci a pak i v nedělním závodě, byť trénink jako takový opanoval Leclerc (v Monaku bydlí) a druhý byl Sainz. Ale upřímně, to jsou jen spekulace. Předpovídat výsledky GP v Monaku je jako věštit z křišťálové koule. A víte, co už tedy říkal Ayrton Senna, který tady zajel jedno z nejúžasnějších kvalifikačních kol všech dob: „Tady potřebujete boží pomoc.“
Ano, vím, že v diskuzi se zase objeví spousta chytrých komentářů, kde se bude psát o tom, že Formule 1 už není jako dřív a že primadony a že Monako je nudné. Ale ten, kdo viděl seriál Drive to survive a začal sledovat letošní sezonu, ten o tom ví svoje. Přítomnost Velké ceny Monaka v kalendáři Formule 1 vzbuzuje často otázku, jak je u všech čertů možné, že se tenhle závod při všem tom zaklínání bezpečností pořád jezdí? To nikdo nevidí, jak je ten městský okruh úzký, klikatý, nebezpečný, zoufale mu chybí únikové zóny, nedá se na něm předjíždět a monoposty se na něm sotva rozjedou?
Jenže vysvětlení je prosté. Závod v monackých ulicích se jezdí od roku 1929 neboli o dvacet let déle než celá slavná Formule 1. Jde o ultimativní prověrku koncentrovanosti a přesnosti pilotů, výhra v Monaku má jen o málo menší prestiž než titul v celé sezóně. A GP Monaka patří společně s Indy a Le Mans mezi trojici nejprestižnějších motoristických závodů světa.
Tak co, budete se koukat? A na koho si vsadíte?