Článek
Víte, pokud něco opravdu nemám rád, pak je to vyhraněnost. Ve světě aut to dost možná všichni znáte - "jedině zadokolka", "jedině turbo", "jedině italské auto", nese se z úst takzvaných nadšenců. Fanatičtí fanoušci jedné značky mě opravdu vytáčejí. Dříve jsme navíc často slýchávali ještě hlášku "jedině manuál", která odkazovala na prachbídně řadící, svéhlavé a zrychlení otupující staré automaty, které se do pro aktivní řidičský styl prostě nehodily.
Jenže automatické převodovky prodělaly v posledních patnácti letech až neuvěřitelný vývoj. Přišly bleskurychlé a efektivní dvouspojkové skříně, které kombinují značnou část výhod manuálu s výhodami samočinného ústrojí, výrazně se zdokonalily běžné automatické převodovky s hydrodynamickým měničem, které dostaly více stupňů, řadí vážně rychle a již téměř neubírají z výkonu vozu, a i některá bezestupňová CVT vás neštvou tolik, jako bývalo zvykem. Stále častěji tak člověk slýchá, že automaty dnes řadí líp, než zvládne kdokoliv s manuálem, že auta jsou s nimi úspornější, rychlejší a kdo ví co ještě. Z podobného popisu často podloženého čísly (kratší zrychlení na stovku, lepší spotřeba) by se mohlo zdát, že všichni ti lidé mají vlastně pravdu a manuál je již pouze takový dinosaurus pro pár zaslepenců.
U běžných lidí se dá podobný názor pochopit. Dnešní auta jsou totiž přizpůsobena k tomu, aby je dokázali řídit i lidé, kteří k tomu nemají vlohy. Vše jde z lehka, podvozky jsou nezáludné, hlídá vás armáda elektrických pomocníků a kdo chce, vlastně ani auto doopravdy řídit nemusí, jen občas zadává nějaké pokyny. Co víc, v některých vozech si už za volantem opravdu připadáte naprosto nezúčastněně, jen jako trochu aktivnější pasažér. Proč se tedy otravovat s řazením, když to stroj umí sám velmi slušně? A co víc, do dnešních velkých korábů, jako jsou SUV či luxusní prémiové sedany, se manuál ani nehodí, takže nevadí, že v drtivé většině již nejde objednat.
Jenže názor, že manuál je k ničemu, se ozývá již rovněž ze skupinky opravdových nadšenců, kteří se rádi jezdí jen tak projet a netráví celé dny v zácpě, aby je šlapání na spojku otravovalo. "Vždyť většina supersportů je již také pouze s automatem", říkávají.
Pravdou je, že pro lidi, kteří neumějí vůbec řadit, bude manuál vždy na obtíž. Pak jsou tady ovšem i nadšenci, kteří se rádi svezou rychle, jen pro to úplně nemají vlohy. S manuálem dělají o to větší chyby, neřadí správně, jednoduše je toho na ně moc. A u těch je pak logické, že se jim s pádlovým řazením funguje lépe, mohou se více soustředit na řízení a jsou tedy méně nebezpeční sobě i svému okolí. Jenže nemalá skupina lidí ví jak na to, umějí řadit, využít výhod manuálu a pro ty i ten sebelepší automat nikdy nebude správnou volbou.
Tedy, ehm, skoro nikdy. Pokud jste viděli poslední video s Chrisem Harrisem a Ferrari F12 tdf na stránkách Top Gearu, tak tam i takovéto řidičské eso, které s manuálem umí víc než drtivá většina řidičů, bez obalu říká, že takto extrémní a silné auto musí mít pádla, jinak by mu sám nestíhal. A proti tomu se nedá nic namítat, to už je jiná liga a k podobným monstrózním autům, které se nají naplno využít snad jen na okruhu, již pádla tak nějak patří.
Pokud to vezmu ze svého pohledu, tak věcí, kterou opravdu nemám rád, je mít automat v malém živém či sportovním autě. Tam, kde si chcete hrát s otáčkami, sázet meziplyny, u zadokolky lehce kopat spojku pro jasné vyvolání driftu, nebo naopak podřazovat bez meziplynu pro opět jasný přechod do smyku (tzv. shift lock), by automat působil jako zmar. Prostě nemám tu kýženou kontrolu nad vozem, který se přímo podbízí pro svižnější styl jízdy. A nejde jen o sportovní stroje, i taková Octavie pro mě osobně funguje lépe v manuálu. Nebo jinak, většina aut do velikosti střední třídy, tedy včetně Superbu, mě ještě baví natolik, že u nich chci manuál. Ten mi totiž poskytne více kontroly, u sportovních strojů více možností, jak vyřešit krizové situace či jak si cíleně zablbnout a jednoduše mě to víc baví. A je smutné, že mnozí lidé snahu o to dobře a správně řadit jednoduše vzdali kvůli přirozené lidské lenosti. Není totiž mnoho věcí, které by byly uspokojivější, než série správných podřazení s meziplynem, tanec na pedálech a přesné trefování kvaltů. Ostatně vědí to i v USA, kde sice běžná spotřební auta jsou v drtivé většině automaty, ale nadšení řidiči tam stále chtějí manuál až do té míry, že se za velkou louží nabízí se třemi pedály dokonce i BMW M5.
Spekulovat by se často dalo také o rychlosti řazení - pokud to řidič opravdu umí, a že jsem takových vážně mnoho nezažil, pak celková jízda není s manuálem ve srovnání s většinou automatů o nic pomalejší, naopak - často i velmi dobré pádlové převodovky podřezávají samy sobě větev opožděnými reakcemi na povedly řidiče, cukáním, nepřesným srovnáváním otáček, nemožností podřazovat až do červeného pásma a řadou dalších drobností. Plusem může být spíše lepší zpřevodování dané nezřídka kdy větším počtem stupňů než u manuálu. Ano, takové skříni v Porsche 911 GT3 RS se nic podobného vytknout nedá a funguje vážně excelentně, ale jinde náročný řidič chyby najde možná až příliš snadno.
Je tak potřeba rozlišovat auto od auta, kam se které převodovka hodí lépe. Manuál je tedy pro mě mrtvý natolik, nakolik jsou mrtví lidé, kteří jej umí opravdu skvěle ovládat. Ti ale naštěstí stále žijí a co víc, rodí se i opravdu šikovná nová generace řidičů, kteří ví, jak si s třemi pedály a klackem poradit.
