Je český automobilový průmysl v ohrožení?

Automobilový průmysl je pro českou ekonomiku neúnavná dojná kráva. Tři automobilky tu provozují čtyři továrny (Škoda v Mladé Boleslavi a Kvasinách, Hyundai v Nošovicích a TPCA v Kolíně) a dohromady loni vyrobily rekordních 1 437 000 aut (61 % Škoda, 24 % Hyundai a 15 % TPCA). Celkově se tak podílí na české průmyslové produkci skoro ze čtvrtiny a na HDP skoro z deseti procent.

Společně také zaměstnávají kolem 130 000 lidí, kteří mají díky výkonnosti automobilek pocit, že by měli být vypláceni zlatými pruty – loni si například tarifní zaměstnanci ve Škodovce vydělali měsíčně v průměru přes 51 tisíc korun (tedy o třetinu víc, než je celorepublikový průměr), o jednorázových bonusech ani nemluvě. Jenže nenasytné odbory si slepou snahou o neustálé zvyšování mezd pod sebou možná podřezávají větev.

Samozřejmě jejich logika je jasná: jsme stejně kvalifikovaní a pracujeme stejně tvrdě jako zaměstnanci v Německu, měli bychom tedy brát podobné peníze, zvlášť když se automobilce daří a generuje zisk. Jenže Škoda loni ohlásila pokles zisku o 9 % (na stále solidních skoro 30 miliard korun) a v příštích letech to nebude o mnoho lepší – vývoj nových technologií pohonů a dalších systémů vyžaduje extrémně vysoké investice. Tržní prostředí je přitom nevypočitatelné, vždyť jen za první polovinu roku spadly prodeje osobních aut v ČR o 10 %!

Na Slovensku už tuto nejistotu pocítili – Volkswagen k letošnímu červnu propustil 3 000 zaměstnanců. Ano, šlo z části o vypůjčené pracovníky z Maďarska a část tvoří přirozená fluktuace, jenže celkový počet tvoří pětinu celkové pracovní síly automobilky. Důvodem je snížení počtu směn na linkách – u SUV (Touareg, Q7/Q8, Cayenne) přecházejí ze čtyř směn na tři, u malých městských aut (Up!, Citigo) ze dvou směn na jednu. Není tedy třeba troubit na poplach, je ale dobré mít se na pozoru.

Slovensko je na automobilovém průmyslu totiž ještě více závislé než ČR. Tři automobilky (Volkswagen, Kia a PSA, brzy přibude ještě továrna koncernu JLR) tu vyrábí přes milion aut ročně (to je sice méně než v ČR, ale v přepočtu na populaci jsou na tom Slováci lépe), což je přes 40 % celkové průmyslové výroby na Slovensku, a zaměstnává přes 250 000 lidí – jakákoliv změna tak vyvolává velké nebezpečí pro tamní ekonomiku (na jejíž výkonnosti se automobilový průmysl podílí ze 13 %). Tamní pracovní odbory už tak změnily taktiku a místo na růst mezd se soustředí na stabilitu pracovních míst.

Může se zdát, že České republiky se to příliš netýká – vždyť Škoda zažívá rekordní roky a už jen z prestižních důvodů si nemůže dovolit snižovat v domovské zemi výrobu. Jenže už pro svou druhou továrnu v Kvasinách horko těžko sháněla dostatek kvalifikovaných pracovníků a nově budovanou továrnu (kam se přesune výroba Karoqu/Atecy) bude situovat více na východ (o konkrétním místě se teprve rozhoduje, ale hovoří se o Bulharsku, Turecku a Srbsku). Tam asi ještě nevyžadují západní platy…

Ale ekonomická náročnost lidských zdrojů není rozhodně jediným důvodem, svou roli hraje také dostupnost pracovní síly a celé ekonomické prostředí v dané zemi. Automobilových továren vyrostlo po celé východní Evropě za poslední dvě dekády více než dost, tím se zvýšila i interní konkurence a existující továrny se o nové modely (i nové generace těch stávajících) musí poprat – a zvítězí ten, kdo nabídne nejlepší podmínky.

Pokud tedy bude vůbec co vyrábět – prodeje dieselů klesají kvůli panickým reakcím úředníků a nad adopcí elektromobility mezi zákazníky visí jeden gigantický otazník. Prodeje klesají, náklady naopak extrémně stoupají, komplexnost celého podnikání se zvyšuje. Nikdo netuší, jak bude automobilový trh vypadat za rok, natožpak za pět let, to se pak těžko navrhují nové modely a připravují výrobní plány. Nijak tomu nepomáhá ani obchodní válka mezi USA a Čínou, ve které je EU nevinná oběť trpící změnami tarifů zahraničního obchodu. Nezbývá tedy, než si držet palce, aby se auta dál prodávala. Má to totiž vliv na každého z nás…