Jawa se vrací ke kořenům a představuje nové retro motocykly!

Ruku na srdce, tohle se Indům prostě a jednoduše povedlo. Dnes ráno byly světu ukázány tři zbrusu nové motocykly, jeden hezčí než druhý. Všechny se v designu vrací do minulosti a je zde ve velké míře vidět, že se během svého působení v Indii stala naše Jawa pojmem, kterého si tamní lidé cení.

V první řadě ovšem trocha informací o tom, proč se stala Jawa v Indii pojmem a co tam dělá nyní. Jak jsme si řekli již ve článku o představeném novém motoru, Jawa se v Indii licenčně vyráběla už v šedesátých letech a následně pokračovala pod názvem „Yezdi“ ještě skrz léta sedmdesátá, osmdesátá a polovinu let devadesátých. Jawy se stihly v Indii, kde maloobjemové a jednoduché motocykly přímo zbožňují, silně zpopularizovat a její název rezonuje dodnes. Když se tedy společnost Mahindra před třemi lety rozhodla, že rozšíří své motocyklové portfolio a začne konkurovat tamnímu Royalu Enfield (který se do Indie odprodal z Británie před desítkami let), byla lehce skomírající česká značka jasnou volbou. Tady ovšem pozor na slovíčkaření – Mahindra nevlastní Jawu! Týnecká značka je stále pod křídly české společnosti Jihostroj a.s. a Mahindra pouze získala práva na výrobu, vývoj a prodej Jawy v Indii a na dalších trzích.

I tato práva však stačila k tomu, aby se dala soukolí vývoje do pohybu a indičtí inženýři začali pracovat na nových motorkách. A tady jsou. Ta první se jmenuje prostě a jednoduše Jawa. Žádná čísla, žádné označení, prostě Jawa. A k našemu obrovskému nadšení vypadá jako stará Kývačka, tedy model 250/353 z padesátých let! Pochopitelně nelze mluvit o tom, že by byly motorky k nerozeznání, ale ta spousta designových odkazů je prostě skvělá. Vedle samotného laku, doplněného zlatými linkami, a chromem na nádrži, jsou tu třeba klasické „doutníkové“ výfuky na obou stranách, hluboký přední blatník, kastlíky pod sedlem, nebo velká oblá kaplička na přídi, sdružující světlomet a spínací skřínku, a zároveň ukrývající vrchní brýle vidlic. Naprostá paráda! Ano, je tu třeba velký vodní chladič, kotoučová brzda a na motoru je na první pohled znát jeho „čtyřtaktnost“, jenže je potřeba si uvědomit, že prostě žijeme v jiné době a že původní Kývačce je dneska 64 let. Nějaký pokrok se prostě odehrát musel a za nás je ho na téhle motorce jen nejnutnější minimum.

Druhá motorka už má ve svém názvu přídomek a Indové ji pojmenovali Jawa forty-two, tedy Jawa 42. Možná teď v paměti pátráte, jaká zajímavost se váže k roku 1942, ovšem nepátrejte. Tuhle číslovku zvolila Mahindra proto, že 42 je odpovědí na všechno. Ti, co četli Stopařova průvodce galaxií, již vědí…

Každopádně k věci. Jawa forty-two jede na stejném technickém základu jako předchozí jenom-Jawa, ale oproti ní má svalnatější, sportovnější a osekanější vzezření. Dost možná okolo vás v mládí jezdil sousedovic floutek na svojí Kývačce, přestavené na domácího „sporťáka“ s krátkým blatníkem, širokými řídítky a v matném laku. Možná ta jeho motorka vypadala přesně takhle. Forty-two má zkrácený přední blatník, klasické světlo bez velké kapličky a budík rychloměru je vyhozen na nízká široká řídítka, zakončená zrcátky v závažíčkách. Dokonce i ten lak se liší. „Dvaačtyřicítka“ je méně zdobná, bez chromované nádrže a lakovaná do jedné ze šesti matných barev.

Třetí do pranice je tak trochu záhadou, ale název nás opět baví. Seznamte se s Jawou Perak – jejíž název převzali Indové z našeho Péráku, jen bez diakritiky. Nový Pérák je takzvaným „bobberem“, tedy motorkou s „useknutou“ zádí. Do podobného stylu se dělají třeba některé Harleye-Davidsony, Royal Enfieldy nebo Triumphy…a vlastně i původní Pérák s odděleným sedlem byl vlastně takovým „bobberem“. Každopádně indický Perak sice byl na tiskové konferenci v Indii, ovšem jeho tiskové fotografie k dispozici nejsou a musíme se tak spokojit pouze se snímkem, vyjmutým ze záznamu konference.

Motorky jsou to tedy krásné, ale co technika? Všechny nové Jawy stojí na dvojitém kolébkovém rámu. Přední kolo o průměru 18 palců je odpruženo teleskopickými vidlicemi s kryty kluzáků a o zadní kolo svírané kyvkou z ocelového profilu se stará dvojice tlumičů s nastavitelným předpětím. Brzda je vpředu kotoučová o průměru 280 mm, dovybavená dvoupístkovým brzdičem a systémem ABS. Vzadu je potom pouze brzdový buben. Nádrž má kapacitu 14 litrů a jak základní model, tak i forty-two, váží shodně 170 kilogramů. Pro Peraka zatím technické údaje k dispozici nejsou, ale i tady bude hmotnost podobná.

Motor byl představen již dříve, ovšem opakování je matka moudrosti. Jednoválcový čtyřtakt má objem 293 kubíků a je chlazen vodou, byť mu nechybí okrasná chladicí žebra. Výkon je stanoven na 28 koní a přesně stejnou hodnotu má i točivý moment 28 Nm. V Itálii laděný agregát se údajně chlubí hlavně velkou silou ve středních otáčkách a plochou křivkou točivého momentu. Velký důraz se kladl taky na zvuk, ale na klasický dvoutakt můžeme určitě zapomenout.

V Indii už začaly přijímat předobjednávky a základní model zde vyjde na 155 tisíc rupií, tedy v přepočtu na relativně směšných 49 000 korun. Jenže v Indii jsou motorky obecně levné a tento přepočet nelze úplně jednoduše aplikovat. Pokud se dostane nová Jawa i k nám, předpokládejme cenu lehce přes 100 000 korun, což ovšem pořád není špatné.

Vyvstává pochopitelně otázka, zda se nové Jawy vůbec dostanou až k nám. S touto hádankou jsme se obrátili na obchodní oddělení tuzemské Jawy už při prvotním odhalení motoru a bylo nám řečeno, že snaha tady rozhodně je. Jedinou překážkou by se mohla stát evropská homologace podle evropských norem, které v Indii vyvinutý motocykl dost možná nesplňuje. Jestli se ovšem splnění norem neukáže jako zcela neproveditelné, má Jawa do Evropy otevřené dveře. Už teď se na ní těšíme.