Jawa 350 – Historie a současnost legendy

Třistapadesátky začínaly ve třicátých letech ještě pod taktovkou britského konstruktéra George W. Patchetta, který v roce 1934 u zrodu první Jawy 350 SV stál. Motorky poté přešly na uspořádání ventilů OHV (v hlavě válce), než po válce dosáhly statisícových sérií s dvoudobým dvouválcem. Nejprve jako Péráky, pak Kývačky, samozřejmě ve verzích objemu 250 (jednoválec) i 350 kubických centimetrů (dvouválec)…

Pražská zbrojovka Františka Janečka hledala doplnění výrobního programu, protože se zbrojní zakázky koncem dvacátých let minulého století omezovaly, a našla je nejprve v motocyklech, později také v automobilech. Pro urychlení náběhu výroby v roce 1929 zvolila licenční stavbu německého stroje Wanderer, který dostal jméno Jawa (zkratka Janeček – Wanderer). Byl to počátek neobyčejně úspěšné řady motocyklů Jawa, po prvním typu ale už vlastní konstrukce. František Janeček postavil také slévárnu v Týnci nad Sázavou, protože chtěl být soběstačný; jeho firma téměř všechny díly vyráběla vlastními silami…

První Jawa 350 SV se čtyřdobým jednoválcem o výkonu 12 koní (8,8 kW) vyjela v roce 1934, měla čtyřstupňovou převodovku a pohon zadního kola řetězem (první prototyp s pohonem kola kloubovým hřídelem byl zamítnut jako příliš drahý), po roce ji následovala Jawa 350 OHV s motorem rekonstruovaným na ventilový rozvod OHV a zvýšený výkon 15 koní (11 kW). Za války tajně vytvořili Dr. Jaroslav Frei a Josef Jozíf legendární Pérák s dvoudobým motorem, který se po zavedení sériové výroby stal jedním z nejmodernějších motocyklů světa, zatímco další Jawa 350 OHC (vačkový hřídel v hlavě válce) zůstala v prototypech, když bylo rozhodnuto o výrobě Péráka také ve dvouválcové verzi Jawa 350.

Po druhé světové válce výroba motocyklů Jawa zdárně pokračovala, vznikaly obrovské série a cestovní stroje 250/350, které byly přezdívané Pérák a v další generaci Kývačka, dobyly celý svět. Odvozené sportovní typy vítězily především na Šestidenní soutěži. Kývačka (s kyvnou vidlicí vzadu) se představila v roce 1954 pod společnou značkou Jawa-ČZ a stala se základem vlastních konstrukcí Jawa až do posledních let.

První ránu značce zasadilo nekvalifikované rozhodnutí o zrušení produkce motorů v Praze-Nuslích (roku 1963, závod byl předán ČKD Polovodiče, výroba motorů pokračovala v ČZ Strakonice), údajně pro celosvětový pokles zájmu o motocykly (Japonci to asi nepostřehli), a další administrativní kroky komunistické vlády, které vedly k omezení investic a nakonec téměř k úpadku celé motocyklové produkce.

Druhým problémem byla vazalská oddanost trhu Sovětského svazu, která znamenala sice statisícové série, ale zastavení vývoje. Rusové chtěli osvědčené, levné a spolehlivé motocykly, žádné výstřelky, takže postupný vývoj a zvýšení cen odmítali. Konstrukce tak poněkud zaostala…

Uvádí se, že se Kývačky vyvážely do 112 zemí světa, a někde se dokonce montovaly nebo vyráběly v licenci. Ve třídě 350 kubických centimetrů byla první Jawa 350 typ 354, jejíž dvoudobý dvouválec vycházel z Péráku a nabízel zpočátku výkon 14 koní (10,3 kW), v roce 1957 zvýšený na 16 koní (11,8 kW). Tyto stroje se staly vrcholem nabídky na československém trhu, protože výroba čtyřdobé Jawy 500 OHC končila a britských pětistovek Norton ES2 a Matchless G80 bylo v prodeji jen omezené množství.

Třistapadesátka se v šedesátých letech objevila v různých sportovních verzích s dále zvýšeným výkonem, krátce i se samočinnou spojkou originálního řešení (350 Automatic typ 360, licenci koupila japonská Honda!) a také v atraktivních modelech Californian, navržených především pro export, včetně provedení Oilmaster s odděleným mazáním (do nádrže se tak tankoval pouze benzin, zatímco olej byl z malé nádrže čerpán čerpadlem poháněným klikovou hřídelí). Pokusy o změnu koncem šedesátých let, stroje unifikované řady s pevným světlometem (jako u MZ se nenatáčel do zatáčky) a vylepšené Bison s natáčecím se neujaly, Jawa pokračovala dále s klasikou.

Vývoj se nikdy nezastavil, centralizované hospodářství však dovolovalo jen malé změny, třistapadesátky se po dlouhá léta příliš neměnily. Větší modernizací byl typ 634 v roce 1973 s novým dvojitým uzavřeným trubkovým rámem, působivějším designem a výkonem 19 koní (14 kW); v roce 1984 následoval typ 638 s přepracovaným dvoudobým dvouválcem s novými hliníkovými válci a zalisovanými litinovými vložkami, převodovka zůstala čtyřstupňová. Výkon vzrostl na 26 koní (přes 19 kW). Další typ 639 dostal kotoučovou brzdu na přední kolo, poslední variantou se stal typ 640.

Třistapadesátky přinesly značce Jawa také největší úspěchy v závodech mistrovství světa silničních motocyklů. František Šťastný se stal vicemistrem světa 1961 na dvouválcové Jawě 350 OHC (Gustav Havel tehdy skončil třetí). Druhým vrcholem bylo uvedení superrychlého dvoudobého čtyřválce Jawa 350/673, který byl koncem šedesátých let jedinou konkurencí dominantní italské MV Agusta. Žel, jeho potenciál nebyl nikdy využit naplno a po tragické smrti Billa Ivyho sen o vítězství v mistrovství světa skončil.

Jak bylo již naznačeno, označení 350 se u Jawy objevuje dodnes, a označuje dokonce dvě motorky, které však mimo částečně stejného názvu a loga na nádrži nemají téměř nic společného.

Na jedné straně je tu Jawa 350 OHC, potažmo deriváty Scrambler a Special. O těchto motorkách jsme toho na Garáži napsali již mnoho, takže pouze ve zkratce – coby technický základ tu slouží čínský Shineray, který dorazí do Týnce v částečně rozebraném stavu. Zde je pak dovybaven některými díly z vlastní produkce. Modely z řady 350 OHC si lze koupit zcela standardně a jejich cena začíná na sympatické částce 99 930 korun za základní model.

Pro opravdu nostalgické motorkáře je ovšem zajímavá jiná Jawa 350, a sice ta dvoutaktní, jež se vyrábí dodnes! Ano, i dnes v Týnecké továrně vznikají dvoudobé dvouválcové Jawy 350, které se jen minimálně liší od těch, co se vyráběly již v osmdesátých letech. Nabízí se v provedení Style (prakticky totožné s 350/640), Military (v zelené barvě s kulatým světlem) a Retro (technicky stejné, ovšem s plechařinou podle 350/634).

Kvůli dvoudobým motorům s karburátorem je dnes jejich homologace u nás samozřejmě nemožná, ale kompletní novou motorku si můžete koupit coby „sestavu náhradních dílů“ a ano, existuje zcela legální cesta, jak novou dvoutaktní „třindu“ dostat na papíry z původních modelů.

Expertem na nové dvoudobé třistapadesátky je firma Mototechnik. Ta umí nové dvoutakty nejen přihlásit, ale zároveň i dovybavit velkou spoustou doplňků. V Týnci už se třeba nevyrábí klasické analogové budíky, ty jsou nahrazeny digitálním displejem čínské výroby. V Mototechniku však umí původní budíky, ale třeba i blinkry, světla a další původní náležitosti na nový motocykl za příplatek osadit.

Velkou specialitou je potom elektrický startér, kvůli kterému vyvinula Jawa nové víko spojky. Právě startér je tedy největším vývojovým skokem dvoudobých Jaw od roku 1991, kdy se začal vyrábět typ 350/640

Právě za jejím zakladatelem Mototechniku Vojtěchem Hlásným jsme si zašli současnou dvoutaktní třistapadesátku půjčit. A jak jezdí? No přece pořád stejně. Je to svým způsobem fascinující relikvie, která se ve výrobě udržela dodnes, takže pokud máte nostalgické vzpomínky, budete absolutně nadšeni. Charakteristický zvuk řadového dvouválce je tady pořád a při jeho našlápnutí klasickou nakopávačkou/řadičkou (startér jsme tradicionalisticky odmítli) poskočí srdce každého, kdo s českými motorkami strávil nějaký čas.

Na druhou stranu jsou tu i všechny neodmyslitelné neduhy, které k tomu neodmyslitelně patří. „Třinda“ moc nejede a má jen úzké spektrum otáček, kdy se neklepe jak drahý pes. Taky má trochu nekomfortní jízdní pozici, převodovka by snesla pátou rychlost a především přední tlumiče jsou z dnešního pohledu až příliš rozplavané. Alespoň, že už pořádně brzdí, neboť pozoruhodně obří přední kotouč podává vskutku parádní výkony. Technologická zastaralost je tu zkrátka znát skoro všude, ale jak už bylo řečeno – máte-li na české motorky hezké vzpomínky, prožijete je celé znovu v plné kráse.

Příběh Jawy 350, ale i značky jako takové, pokračuje dál. V Týnci se motorky pořád vyrábí, byť několik dekád pořád stejné, k tomu se zde upravují čínské základy Shineray na 350 OHC. Vyvstává pak velká otázka, kam Jawu dovede nová indická třístovka vyrobená pod licencí společností Mahindra – to je momentálně ta největší otázka, která kolem jediné fungující motocyklové značky v bývalém východním bloku vyvstává.