James Glickenhaus má malou, ale o to zajímavější sbírku aut

James Glickenhaus je chlápek, který žije bez ohledu na svůj věk. Vždy měl v ruce dobré karty a nebál se riskovat. Místo toho, aby hromadil majetek, tak vždy investoval a užíval si. A je jedno, jestli to byly auta nebo ženy.

Narodil se 24. července 1950 New Yorku do rodiny investičního magnáta, od malinka byl prý hodně chytré dítě. Kvůli rodičům vystudoval zahraniční obchod na univerzitě v New Yorku, ale sám několikrát přiznal, že to bylo jen proto, aby ho otec nezavrhl. „Byl jsem vždy duší umělec. Bavila mě sochařina, obrazy a film. Takže jsem se stal filmovým režisérem, producentem a scénáristou,“ řekl o sobě Glickenhaus v rozhovoru pro americký TopGear.

Když se podíváte na jeho filmografii, moc snímků asi znát nebudete, snad jen Archu neviňátek. A to tenhle snímek (a ani ty ostatní) rozhodně nikdy žebříčky návštěvnosti nestrhl. „Upřímně? Nějaké zajímavé peníze mi přinesly jen reklamy,“ krčí rameny.

Nakonec se však vrátil k tomu, co studoval. Zašel za svým otcem, pokorně mu řekl, že „párty skončila“ a zeptal se ho, zda by pro něj neměl nějaké místo v jeho investiční společnosti Glickenhaus.

Měl. Nechal ho projít hned několik oddělení a po pár letech už společnost řídili společně. Glickenhaus několikrát vzpomínal, že jeho otec pracoval čtyři dny v týdnu, i když už mu bylo devětadevadesát let. Společně spravovali téměř miliardu dolarů svých klientů a samozřejmě, že z toho měli tučnou provizi, a tak se James mohl naplno pustit do svojí další velké vášně, do aut!

Má sice malou, ale o to zajímavější sbírku, do které investoval víc než pětadvacet milionů dolarů (přes půl miliardy Kč). Je v ní nějakých patnáct aut a většina z nich je unikátní. „Myslím, že se nemusím bát, že by mi někdo nějaké auto ukradl,“ řekl Glickenhaus. „Většina z nich existuje jen v jednom exempláři a většina lidí by hned poznala, komu patří.“

James Glickenhaus svoje auta bezhlavě nenakupuju, ale pečlivě vybírá. A hlavně s nimi opravdu jezdí. „Nechci mít něco, co nebudu moci používat,“ říká. „Pokud nějaká auta mám, chci z nich dostat to nejlepší a řídit je na veteránských akcích jako je Targa Florio. Tam, kde jezdili Nuvolari, Bandini nebo Vaccarella.“ Nelže. I ve svém věku jezdí s většinou z nich a a jeho auta mají najeto desítky tisíc mil.

Jeho vášeň pro automobily začala prý už v nějakých sedmnácti letech, když v televizi viděl, jak Ferrari závodilo v Le Mans. A právě tato značka je jeho nejoblíbenější „Na závodních autech z roku 1967 a mladších je skvělé, že mohou být v USA registrována pro silniční provoz. Prostě mají světla, blinkry a jsou pojištěná, takže s nimi mohu legálně jezdit i po běžných silnicích,“ pochvaluje si.

Mezi absolutní unikáty patří třeba i Ferrari Modulo, což byl původně jen výstavní koncept postavený na závodním podvozku s motorem Ferrari 512S, který pro Ferrari postavil Pininfarina v roce 1970. Glickenhaus koupil Modulo přímo od Pininfariny a strávil čtyři roky dokončováním vozu, aby ho pak mohl řídit. „Když jsem s ním v roce 2018 jezdil na výstavě Pebble Beach Concours d'Elegance, všichni zírali!“

Glickenhaus má ve své sbírce i první vůbec vyrobené Ferrari, a to model 166 Spider Corsa, se kterým v roce 1948 vyhrál francouzský pilot Raymond Sommer Turínskou Grand Prix.

Kromě toho mu patří třeba i vítězné P3/4 ze čtyřiadvacetihodinovky v Daytoně 1967, která má velmi pohnutý příběh… Při dalším závodě v Le Mans totiž havarovalo a Ferrari ho vyřadilo. Když Glickenhaus koupil své P3/4 od závodníka Davida Pipera, tak si oba dva mysleli, že jde o jednu ze čtyř replik z konce šedesátých let, které vznikly se souhlasem továrny. Omyl! Při renovaci se totiž ukázalo, že téměř celý trubkový rám i ostatní díly jsou originální!

Dalším absolutním unikátem v jeho sbírce je žluté Dino Berlinetta Prototipo Competizione z roku 1967, což byla původně aerodynamická studie, kterou pro Ferrari postavil Pininfarina. Víc než třicet let byl tento koncept vystaven v muzeu karosárny Pininfarina a Glickenhaus se ho několikrát pokoušel koupit. Marně. Přesvědčil Pininfarinu až když si u něj nechal postavit P4/5. A místo toho, aby Dino postavil na červený koberec, tak ho dal na značky a začal s ním jezdit.

A ta P4/5? Na jaře 2005 mu volal Andrea Pininfarina, vnuk zakladatele slavné karosárny, zda by nechtěl unikátní automobil, že on by rád něco podobného realizoval. Odpověď byla jasná. A od samého začátku věděl, že by to auto mělo připomínat staré závodní prototypy Ferrari P, které jsou extrémně vzácné a nádherné.

Chvíli s Pininfarinou řešil, jaké auto poslouží jako základ, aby nakonec přemluvil Ferrari, ať mu prodá poslední vyrobené Enzo, které si fabrika chtěla původně nechat. Spravily to dva miliony dolarů.

Z projektu se stalo velmi moderní a schopné auto, které není žádným restomódem jako třeba Singer, ale spíš pokračováním vývoje. Tvary 4/5 se ladily na počítači, karoserie P4/5 je z karbonu a její aerodynamický odpor je jen 0,34. A celé auto taky váží o 270 kg méně než Enzo. Dvanáctiválec byl vyladěn na výkon 660 koní při 7 800 otáčkách, lze jej vytočit do maxima 8 200 otáček a produkuje točivý moment 658 Nm, na stovku se auto rozjede za rovné tři vteřiny a jede 375 km/h. Protože celý speciál má VIN z původního Enza, je samozřejmě na značkách…

Když jsem to auto viděl v roce 2006 na autosalonu v Paříži, jen jsem zíral na tu nádheru. O stánek vedle byla vystavená sériová verze neméně úchvatné Alfy Romeo 8C Competizione a teprve později jsem se dozvěděl, že první vyrobený kus vlastní právě Glickenhaus.

Jenže nejsou to jen Ferrari, kterým Glickenhaus podlehl. Jeho mimořádně oblíbeným autem je i Lola T70 Mk II Can Am. „Vyhrála několik závodů, vlastnil ji i Andy Warhol a od roku 1971 jsem s ní najel přes 60 000 mil,“ řekl Glickenhaus v rozhovoru pro Motor Trend. A tam se pochlubil i svým Fordem GT40, které je jediným čistě americkým autem, které vyhrálo čtyřiadvacetihodinovku Le Mans. „Je to jediný v USA zkonstruovaný i postavený závodní Ford GT40 čtvrté generace Mk4, který provozoval americký tým, řídili ho američtí piloti a jezdil na amerických pneumatikách.“ A asi vás nepřekvapí, že jezdí i s ním.

Kromě těchto unikátů vlastní třeba ještě další americkou klasiku model Duesenberg J446 s karoserií Franay, který dřív stával v garážích jugoslávské královny, nebo koncept GM dunové buggy z roku 1967, který vlastnil Steve McQueen a závodil s ním v Baja 1000.

Kromě veteránských závodů můžete Jamese Glickenhause potkat i na závodech na Nürburgringu, kde provozuje svoji závodní stáj a svoje, samozřejmě že unikátní, závodní speciály.

Ano, James Glickenhaus je nepochybně velmi zajímavý chlápek s velmi zajímavou automobilovou sbírkou. Nabídky na prodej jakéhokoliv ze svých aut odmítá a navzdory svému věku s nimi dál rád jezdí. A když mu před pár lety nabídl jistý člen královské rodiny ze Saúdské Arábie za jeho silniční P4/5 těžko uvěřitelných čtyřicet milionů dolarů (911 milionů Kč, přičemž auto stálo včetně Enza 136 milionů Kč), s poděkováním odmítl. „Nebudu přece někomu prodávat svoje dítě,“ řekl tehdy.

Dnes slaví 70. narozeniny. Přejeme mu tedy pevné zdraví a další tisíce kilometrů v jeho unikátních autech. Všechno ostatní totiž má, nebo si to může koupit.