Jakým nejstupidnějším způsobem jste si poškodili auto?

Tento článek není ani tak o tom, co napíšeme my, jako o tom, co napíšete vy. Vyzýváme vás, abyste nám do komentářů napsali svůj krátký příběh o tom, jakým stupidním způsobem jste si poškodili auto. Ať už se jedná o nehodu, o zanedbání servisu, o parkování, zkrátka o cokoliv, za co se zpětně opravdu hodně stydíte.

A abychom to nenechali pouze na vás, tady je pár příběhů přímo z redakce:

V době, kdy jsem hodně jezdil naším dlouhým Passatem B6, spadly na mě pochopitelně i potřeby týkající se servisu. Ačkoliv v drtivé většině případů servisuju svoje auta i motorky velmi zodpovědně, jednu věc jsem dlouho odkládal. Jednalo se o výměnu stěračů, jejichž gumová stírátka se po zimě dostala do stavu, kdy se začala oddělovat od lišt. Takové stěrače nejen, že špatně stíraly, ale ten levý došel do fáze, kdy při jednom osudném setření udělal hlubokou rýhu do čelního okna přesně ve výhledu řidiče. Tak dlouho mě tam ta rýha strašila, až jsem nakonec nechal okno vyměnit.

Všechno to začalo, když jsem z garáže vytlačil jedno nestartující auto, abych ho svépomocí opravil a rozpohyboval. Bohužel, jak se tak říká „Oprava proběhla úspěšně, závada nebyla odstraněna.“ S mírným zklamáním jsem tedy stále nestartující BMW začal tlačit zpět na místo do garáže, ale protože bylo dost těžké, musel jsem zepředu a pořádně se opřít. A jak se tak opírám, nějak mi uniklo, že BMW tlačím přímo na Caterham. Povedlo se mi tedy odřít dvě svoje auta, z nichž ani v jednom nikdo neseděl a ani jedno nebylo nastartované.

Můj Renault Laguna byl obecně hromádka neštěstí, co se financí a servisu týče. Tu nejpitomější škodu jsem si na něm však nezpůsobil sám, ale nastala při silvestrovské noci před několika lety, kdy jsem auto velmi neuváženě nechal stát na Florenci u práce, abych nemusel na Nový rok ráno MHD. Po probdělé noci jsem totiž zjistil, že některému z lokálních opilců přišlo jako výborný nápad se po autě proběhnout. Výsledkem byl otisk boty na kapotě a prokopnutý blatník (přesně v tu chvíli jsem se taky dozvěděl, že má Laguna blatníky plastové). Jak už jsem řekl – tuhle škodu jsem si sice nezpůsobil sám, ovšem od té doby moc dobře vím, že auta patří na Silvestra hodně daleko od lidí.

Když jsem měl fungl nový řidičák, ještě takovou tu větší kartičku, byl ze mě za pár měsíců ježdění hotový Petter Solberg – hlavně v zimě. Minimálně jsem si to tak představoval pokaždé, když jsem dostal za úkol někam dojet starou máminou Hondou Accord z konce osmdesátých let. Mimo silnici jsem se s ní dostal ale jen jednou, z naprosté blbosti a na zledovatělé malé silničce v lesích, kde jsem prodělal první zkušenost s „černým ledem“. Silnice se ze zasněžených serpentin v lese otvírala, slunce mezi stromy zbytky sněhu roztavilo, ale v lehké pravotočivé přišlo stinné místo. Tenoučká vrstva ledu na asfaltu a už jsem si to pochodoval do levé škarpy. A já jen zíral na jeden strom, který jsem nechtěl trefit. Naštěstí byla škarpa mělká, v ní nějaké kamení a jeden větší mě hodil zpět na silnici. No byla to šlupka. Accordu se zdánlivě nic nestalo. Lehce pocuchaný spoiler pod nárazníkem byl načatý už i tak, horší byl ten čůrek kapaliny z pod auta. Nakonec jsem ale neprorazil chladič, ale jen jen nádržku na kapalinu ostřikovačů. Tu jsem doma pokoutně slepil lepidlem a dodnes zůstala moje první bouračka mistrně ututlána.

Na doporučení našeho šéfeditora Honzy jsem jako úplně první SVÉ auto zvolil Pandu 100HP. A benzinové fiaty občas bývají tak trochu „olejničky“. Proto jsem první měsíce po koupi velmi bedlivě pozoroval hladinu motorového oleje. Dlouho vše v pořádku. Jenže pak jsem se začátkem letošního jara, po pěti měsících zhrozil, když jsem při odchodu z práce udělal namátkovou kontrolu – volnoběh se zdál totiž být dost zvláštní. A pak jsem zjistil proč. Tyčinka byla skoro suchá, a jen ryska MIN byla trochu „umaštěná“. Tempem svátečního jezdce jsem proto vyrazil koupit přesně ten olej co předepisuje výrobce… nic se nemohlo pokazit. Aspoň jsem si to myslel. „Tak, a chrstnu to tam asi rovnou, ať ho netrápím“... Ano, do teplého motoru. Což by nebylo to nejhorší, já to přehnal hlavně s množstvím. A dost. Pár dní na to jsem se strašně divil, že auto nemá výkon, a že kouří. Už jsem myslel na nejhorší – na odvařené pístní kroužky a na generálku motoru. Mechanik pak řekl, že „to tam bylo celé zam**ané“, a tak musely jít ven svíce, olej samotný se musel vyměnit a znova dolít. Díky své netrpělivosti, horlivosti a jistě i hlouposti jsem takřka dobrovolně na týden vyměnil klíčky od auta za průkazku na MHD. Takže ano, je to pravda, všeho moc škodí.

To by byly naše „třinácté" komnaty. Jaké jsou ty vaše?