Jak správně jezdit v noci? 10 základních rad

Jsou řidiči, kteří jezdí v noci vysloveně rádi. A ideálně hned na dlouhé vzdálenosti. Užívají si prázdných silnic bez provozu a rozhodně jim to nedělá žádný problém. Většina řidičů pak považuje jízdu v noci za podobnou věc jako jízdu v dešti nebo na sněhu. Tedy nic, co by vyhledávali, ale berou to jako nedílnou součást řízení. A pak jsou tací, kteří se ježdění v noci vysloveně bojí.

Většinou argumentují tím, že se cítí ohrožení, že jim vadí střídání světla a tmy, že je oslňují protijedoucí auta, někdo rovnou řekne, že bojuje s tím udržet auto ve svém pruhu.

Skutečnost je taková, že v noci se sice stává méně dopravních nehod, ale o to víc fatálních. Evropské statistiky hovoří, že i když řidiči najedou v noci přibližně pětinu z celkového počtu najetých kilometrů, stane se za tmy a šera takřka polovina všech vážných dopravních nehod.

Pokud chcete udělat maximum pro to, abyste se i v noci cítili za volantem dobře, pak dodržujte následující pravidla. A to úplně poslední já osobně vnímám snad jako největší problém, potkávám se s tím na kurzech překvapivě často…

Kdy jste naposledy kontrolovali osvětlení svého auta? Nenutíme vás to dělat před každou jízdou, ale jednou za čtrnáct dní by se to hodilo. Udělejte si z toho rituál, třeba při každém druhém tankování, podobně jako když měříte tlak v pneumatikách nebo kontrolujete hladinu oleje.

Běžné žárovky zaslouží čas od času preventivní výměnu a ten, kdo musel vyměnit xenony (třeba kvůli nehodě), vám jistě potvrdí, o kolik ty nové svítí víc než ty staré, co objely zeměkouli desetkrát dokola. Mrkněte taky na seřízení správného úhlu světlometů a pamatujte si, že nejde jen o to, abyste viděli, ale taky abyste byli viděni.

Dřív vám v autě svítily (a ještě mizerně) jen budíky na palubní desce, případně lampičky u zpětného zrcátka. Dnešní moderní auta mají vnitřní osvětlení na úplně jiné úrovni a paradoxně to může být až na obtíž. Přidejte si k tomu displeje palubních počítačů a navigace, ambientní osvětlení a já nevím co ještě, a najednou zjistíte, že míra vnitřního osvětlení může být až diskomfortní. Ne nadarmo měl třeba Saab takzvaný Nightpanel, kdy svítí jen rychloměr a vše ostatní je zhasnuté.

Doporučuji stáhnout míru jasu displejů na minimum, případně ty některé zbytečné úplně vypnout. Budete nejen lépe vidět (ne nadarmo se staví hvězdárny na opuštěných místech), ale taky budete mít méně unavené oči.

Na začátku trochu nudných čísel. Při rychlosti 90 km/h ujedete za vteřinu 25 metrů. V rychlosti 130 km/h už 36 metrů. A potkávací světla mají běžný dosah 60 až 70 metrů, dálková světla 150 metrů. Což znamená, že za dvě vteřiny při dálniční rychlosti dojedete tam, kam jste ještě před dvěma sekundami neviděli… Rozumíme si?

Před pár lety se stala na dálnici dopravní nehoda, při které řidič naboural do neosvětleného vozu, které havarovalo krátce před ním. Svítil potkávacími světly a soudní znalec konstatoval, že by byl schopen zabránit srážce při maximální rychlosti 58 kilometrů v hodině. „Je to tak. Zákon říká, že mohu jet takovou rychlostí, abych stačil zastavit na vzdálenosti, kam mám rozhled. Pokud svítím tlumenými světly na nějakých šedesát metrů, tak na takové vzdálenosti nezastavím ze 130 km/h ani náhodou,“ vyjádřil se tehdy dopravní expert Stanislav Huml.

Jinými slovy – myslete na to, jak daleko vidíte. A používejte dálková světla vždy, když je to jen trochu možné, tedy když neoslníte řidiče aut v protisměru ani před vámi.

Už pěkných pár let si můžete koupit auta s automatickým denním svícením a s automatickým přepínáním dálkových světel. Většinou fungují velmi dobře, ale stačí jasnější noc, déšť, sníh nebo vyšší míra světelného smogu a klidně vám elektronika nechá svítit potkávací světla, i když široko daleko není žádné jiné auto.

Tohle už vám určitě řekl váš učitel v autoškole, táta nebo každý zkušenější řidič, který s vámi sedl do auta. Největší chybou je podívat se do světel protijedoucího auta, případně zafixovat zrak na zadní lampy auta před vámi. Sledujte bílou čáru krajnice a držte se jí, o vše ostatní se spolehlivě postará vaše periferní vidění. Pokud tam není, sledujte patníky.

Tady už si nejsem tak jist, že jste to někdy slyšeli, přitom je to nadmíru logické. Když zafixujete svůj pohled na zadní světla auta před vámi, budete brzdit až poté, co začne brzdit i jeho řidič. A vaše reakční doba je někde od 0,8 až po 1,5 vteřiny. A jak jsme si řekli o tři body výše, za tu dobu ujedete celkem dlouhou vzdálenost.

Pokud je to jen trochu možné, koukejte se na vozovku, kterou osvětluje vozidlo před vámi. Na případné nebezpečí zareagujete stejně rychle jako řidič před vámi. Tohle je trik profesionálních řidičů a funguje skvěle.

Zároveň však myslete na to, že je lepší dodržovat větší bezpečnou vzdálenost než za dne! Je to hlavně kvůli tomu, že se v noci vzdálenost hůř odhaduje.

Chodci jsou sice povinni na neosvětlených cestách nebo mimo obec nosit za snížené viditelnosti reflexní prvky, ale ne každý to dodržuje. Předvídejte a nejen v okolí měst a obcí myslete na to, že můžete neosvětleného chodce potkat.

Zvířata na sobě mít reflexní prvky ale určitě mít nebudou. Nejčastěji je potkáte na kraji lesa, případně u remízků. Nedívejte se jen upřeně před sebe, ale používejte periferní vidění. Případně na zvířata upozorněte i ostatní řidiče, ať už výstražnými světly nebo probliknutím dálkovými světly. A pozor, zvířata často chodí ve skupinkách.

V noci jsou vaše oči víc namáhány a zvýšená pozornost si taky žádá svoje, k tomu si přidejte běžný biorytmus a je vám jasné, že budete víc unavení. Takže nezapomínejte na častější přestávky, spoustu čerstvého vzduchu, rychlé cukry a spoustu tekutin.

Pokud jste jen trochu unavení, nebo se vám chce rovnou spát, tak vězte, že nejrozumnější je si krátce zdřímnout a pak pokračovat dál, než riskovat mikrospánek a jeho následky.

A teď to poslední, co mě fascinuje častěji, než bych si přál. Umaštěné a upatlané okno zevnitř! Kdy naposledy jste ho čistili? Setkávám se s tím opravdu neuvěřitelně často.

V mastném okně se vše víc odráží, světlo od protijedoucích aut se nepříjemně láme, víc se zrcadlí osvětlení ve městě i návěstidel na dálnici. Myjte čelní okno zevnitř i zvenku, slibuji, že poznáte rozdíl! Neotírejte ho rukou, ale použijte čistou utěrku z mikrovlákna a speciální čistič na okna.

Toto jsou základní poučky, které by měly zaznít v každé autoškole a které pravidelně opakuji i svým klientům při defenzivní jízdě. Máte vy nějaký další spolehlivý trik pro jízdu v noci?

A vůbec – jezdíte v noci rádi, nebo vám to vysloveně vadí? Podělte se námi v diskuzi a hlasujte v anketě.