Článek
O tom, že kromě dálnic existují silnice první, druhé a třetí třídy, slyšel snad každý. Málokdo ale ví, jak se značí. Vezměme to tedy hezky popořadě, od dálnic. Ty se označují písmenem „D” a jednociferným nebo dvojciferným číslem. Nejnižším číslem disponuje Pražský okruh – D0, naopak nejvyšší číslovku najdeme u dálnice z Ostravy do Frýdku-Místku – D56.
Na dopravním značení písmeno „D” už nenajdeme, na značkách je jen číselné označení na červeném podkladu. Většinou je součástí směrových tabulí, stejně bývá ale dálnice označena i v mapách.
A podle čeho se v minulosti určovala čísla jednotlivých komunikací? Prvních 60 státních silnic I. třídy bylo očíslováno v roce 1946. Začalo se pražskými výpadovkami ve směru hodinových ručiček, následovalo 11 silnic ve směru západ–východ číslovaných od severu k jihu (13–23) a příčné silnice číslované postupně od západu na východ (24–34). Následovala skupina silnic č. 35–41 číslovaná postupně od severovýchodu k jihozápadu, silnice v okolí Brna (okruh č. 42, radiály 43–52) a pak doplňkové moravské skupiny 53–55 a 56–60. Čísla dnešních dálnic jsou pak vesměs odvozena z čísel silnic I. třídy, které jimi byly nahrazeny.
Dálnice jsou na dopravním značení značeny na červeném podkladu
Do začátku roku 2016 byly v Česku ještě takzvané rychlostní silnice. Ty se označovaly stejně jako dálnice s tím rozdílem, že místo písmena „D“ začínaly písmenem „R”. Od 1. ledna 2016 se v rámci novely zákona o pozemních komunikacích většina z nich změnila na dálnice (z R10 se tak ze dne na den stala D10 a podobně), z 28 kilometrů rychlostních silnic se pak staly silnice I. třídy.
Silnice I. třídy jsou označeny dopravní značkou s jednociferným nebo dvojciferným číslem v modrém poli, silnice II. třídy trojciferným číslem taktéž v modrém poli. Zjednodušeně řečeno, čím více čísel, tím nižší třída silnice. To dokazují i silnice třetí třídy, takzvané okresky, které se označují čtyřcifernými nebo dokonce pěticifernými čísly. Taková označení už ale většinou na dopravních značkách ani v mapách nenajdete, objevují se však například na mostech či tunelech.
Silnice I. a II. tříd bývají označeny na značkách s modrým podkladem, jednociferná a dvouciferná čísla připadají silnicím I. třídy, trojciferná čísla silnicím II. třídy
Zejména v psaném projevu pak můžeme často narazit také například na označení silnice II/603 nebo silnice I/4. Při takovém způsobu zápisu znamená římské číslo před lomítkem označení třídy silnice, za lomítkem pak najdeme samotné číselné označení komunikace. Silnice II/603 tedy znamená silnice II. třídy číslo 603, silnice I/4 je silnice I. třídy číslo 4. Je to vlastně zlehčovák pro ty, kteří si nepamatují, kolikaciferná čísla jednotlivé třídy silnic označují.
U silnic, jež jsou součástí sítě evropských mezinárodních silnic, najdeme před číselným označením ještě písmenko „E”. Značky, které je označují, pak mají zelený podklad. Evropská mezinárodní síť prochází všemi státy na kontinentě kromě Malty, Kypru, Andorry, Islandu, Monaka, San Marina a Vatikánu. Přes Česko prochází hned 13 evropských mezinárodních silnic, z toho čtyři páteřní, vedoucí přes celý kontinent (E50, E55, E65 a E75).
Evropské mezinárodní silnice bývají označeny na značkách se zeleným podkladem. Před číslem silnice najdeme ještě písmeno „E”
Setkat se můžeme také s tzv. místními komunikacemi či účelovými komunikacemi. Pod místními komunikacemi si můžeme zjednodušeně představit ulice v obcích, jejichž vlastníkem je vždy obec. Účelovými komunikacemi jsou ty pozemní komunikace, které jsou součástí uzavřených objektů nebo přísluší k soukromým objektům, zemědělským plochám nebo lesům.
Aby mohla být silnice zařazena do jedné z výše uvedených kategorií, musí samozřejmě splňovat určitá kritéria. Ty stanovují technické normy ČSN. Každá komunikace má tak tzv. kategorijní znak, který se skládá z písmene a dvou čísel, jež jsou oddělena lomítkem.
Kategorijní znak určující parametry komunikace
Písmena (například D, S nebo P) určují druh komunikace. „D” mají dálnice, „S” silnice, „P” polní cesty, „M” místní komunikace. První číslo kategorijního znaku označuje celkovou šířku komunikace v metrech. Do této cifry se započítávají kromě samotných jízdních pruhů i střední dělicí pás a zpevněné i nezpevněné krajnice. Za lomítkem pak najdeme údaj o návrhové rychlosti, která je také základním rozlišujícím znakem při plánování a rekonstrukci komunikace. Určuje se podle ní mnoho návrhových prvků, včetně poloměrů zatáček nebo sklonů komunikace. Na základě těchto údajů jsou pak komunikace rozděleny do jednotlivých tříd a kategorií.
Na českých silnicích se setkáme nejčastěji s kategorijním znakem S 11,5/80, resp. S 11,5/90, což jsou silnice spadající do kategorie silnic I. tříd. Mají 1 + 1 jízdní pruh, celkovou šířku 11,5 metru a jsou projektovány na rychlost 90 km/h. České dálnice mají zase nejčastěji kategorijní znak D 27,5/120, u šestiproudých úseků (3 + 3 pruhy) pak můžeme narazit na kategorijní znak D 33,5/120.