Koroze ničí i nová a moderní auta. Jak je chránit?

Ačkoli se může zdát, že korozi se u moderních aut podařilo vymýtit jako černé neštovice, opak je pravdou. Setkáváme se s ní pořád a setkávat se s ní budeme i nadále. Rezavá auta jsme jen přestali pravidelně potkávat proto, že jsme za těch pár desítek let zbohatli. Můžeme si tak kupovat lepší auta, když rezavou popelnicí nikdo jezdit nechce.

Přesto se za ta léta antikorozní ochrana aut opravdu zlepšila. Kvalitnější materiály a technologické postupy se rozšířily i na běžně prodávané masové modely. Má to ale svá omezení, hlavně co se ceny týče.

Dělat levná auta z „kosmických“ materiálů není ekonomicky únosné. Fabii s karoserií z uhlíkových vláken a titanovými šrouby by si nikdo nekoupil, protože by stála tři miliony. Výrobci tak sice auta šidí, ale především proto, že si typický zákazník vybírá podle ceny. Ale i tak by mohla nová auta reznout méně, kdyby se jim věnovala odpovídající péče. Na to jsme ale všichni příliš líní.

V našich testech ojetin (a článcích o ojetinách obecně) také neustále upozorňujeme na velmi benevolentní servisní plány moderních vozů. Proč to sem taháme? Jak souvisí třicetitisícový olejový interval s antikorozní ochranou karoserie?

Souvisí. Automobilky se snaží v lidech vyvolat dojem, že se o jejich produkty nemusíte starat. Co by se vám líbilo víc? Auto, se kterým musíte každých rok do servisu, kde strávíte celý den (a pak za to ještě zaplatíte), nebo auto, na které nemusíte nikdy sáhnout? Člověk neznalý problematiky, kterému nedochází, že každý stroj potřebuje pravidelnou údržbu, si samozřejmě vybere tu druhou možnost.

Ale je to na nás. Žijeme v konzumní době, a když jsme si zvykli kupovat každého půl roku nový mobil a každé dva roky nový kávovar (protože jsme byli líní ten svůj jednou za čas pořádně vyčistit a odvápnit), klidně si můžeme podle stejného uvažování každé tři roky koupit nové auto. Peníze se mají točit, že?

A protože takhle uvažuje stále více lidí, automobilky nemají moc velkou motivaci dělat auta věčná. Jak by k tomu přišly, když by vám jejich auto vydrželo dvacet let? Auta se vyrábí s plánovanou životností a už se nikdo nepozastaví nad tím, že takový běžný průměr v rukou průměrného uživatele je dnes zhruba 10 let nebo 300 000 km. Pak začíná být auto už jen bezcenný šrot.

Výrobci nám také musí vnutit všechny ty své otravné moderní vynálezy s tím, jak moc je potřebujeme a že bychom bez nich nemohli žít. Desítky let jsme jezdili bez systému udržování v jízdním pruhu a bez dotykových displejů, vydrželi jsme i bez AdBlue a systému start/stop. Věřím tomu, že by všechny tyhle zbytečnosti lidé oželeli, kdyby jejich auto za pět let nezrezlo jak stará „stopětka“. Ale to je jen můj názor.

Kolem a kolem, je to začarovaný kruh. Dnes i kdejaké dvacetileté auto naprosto vyhoví moderním požadavkům na bezpečnost, komfort a dynamiku. A s funkčními emisními systémy ani nesmrdí. Nebo je snad něco špatného na dvacetileté Fabii I. generace? Vždyť je to i dnešním pohledem naprosto dostatečné auto. A, bohužel, v mnoha ohledech je stále lepší než některé moderní produkty.

Také se nelze spoléhat na to, že s příplatkem za značku si kupujete vyšší odolnost proti korozi. Stačí si vzpomenout na katastrofální problémy mercedesů a bavoráků z konce 90. let a korozi Audi A3 druhé generace. Naproti tomu třeba francouzská (a kupodivu i italská) auta mají v poslední době dobrou pověst. Renaulty a peugeoty nereznou tak rychle jako jiné značky, vozy značky Alfa Romeo a některé fiaty také drží.

Ovšem tlak na snižování nákladů je neúprosný a hlavně na vozech nižšího cenového spektra je to vidět. Někdy se ale kvalita antikorozní ochrany liší i v rámci značky. Třeba „dražší“ peugeoty nereznou tolik jako levný model 301. Ze škodovek také nejprve shnije Citigo a Fabia, až pak Octavia se Superbem. Jen dacie a mazdy reznou všechny.

Skutečnost, že na něco máte záruku, automaticky neznamená, že to tak dlouho vydrží. Záruka je totiž takové kouzelné slovíčko, které automobilky používají především jako součást konkurenčního soupeření o zákazníka.

Ručit za auto třeba 12 let (obvykle na tolik let poskytují někteří výrobci záruku na neprorezavění karoserie) je drahé, a pokud se prokoušete záručními podmínkami, můžete si být jistí, že vám po dvanácti letech záruku stejně nikdo neuzná, protože obvykle nezvládnete během té doby všechny podmínky platnosti dodržet.

Stačí, když přestanete jezdit na předepsané servisní prohlídky, při kterých musí servis podle stanovených postupů vůz prověřit. A i kdybyste nakrásně všechny podmínky záruky dodrželi, stejně se nevztahuje na vady vzniklé vnějším poškozením a týká se vlastně jen povrchových lakovaných dílů. Na podvozek se nevztahuje.

Omlácenou kapotu od kamínků vám tak po deseti letech nikdo na reklamaci neuzná. A jak asi víte, dnešní ošizená auta s plechovými díly podvozku jsou po třech zimách zespod rezavá jako liška. Záruka? Taky zapomeňte! A právě tato nejchoulostivější místa byste měli preventivně ošetřovat, aby vám auto vydrželo. Začít s tím není pozdě nikdy, ale přesto je na zváženou, zda to u konkrétního auta má ještě smysl. Nejvíce to totiž funguje na vozech, které ještě prohnilé nejsou.

Antikorozní odolnost povrchových dílů karoserie je skutečně výrazně lepší než před třeba třiceti lety. Ale podvozkové díly a nosné části (například podmotorový rám) patří stále mezi velice náchylná místa. Jsou to také místa, která nejsou vidět, takže jejich vzhled není rozhodující. I v bazaru se na první pohled kupec rozhlíží po karoserii a mnozí se na spodek auta ani nepodívají. Chyba!

A právě spodek vozu a různé dutiny, kam se lidé hned nedívají, je potřeba i u moderních aut velmi důkladně ošetřit. Ochranné nástřiky z továrny (pokud vůbec auto nějaký dostane) totiž nefungují trvale a vydrží maximálně první rok. Někdy ani to ne. Jedná se totiž o nesmírně exponované místo, které je vystaveno špíně, odletujícímu štěrku a soli. Navíc omezený přístup k podvozku neumožňuje tak snadné mytí. Jak takové ošetření podvozku a dutin probíhá, to si ukážeme někdy jindy v samostatném článku na konkrétním případě.

Kvalitní práce vypadá tak, že se z auta odmontují všemožné plastové a gumové kryty (podběhů, podvozku a podobně) a podvozek auta se nejprve na zvedáku velice důkladně očistí a vysuší. Zamaskují se pak části auta, které se ošetřovat nebudou a následně se může přejít k obroušení a opravám míst, která jsou již napadena korozí.

Tento krok se samozřejmě může přeskočit, pokud je vaše auto v pořádku (ale v pořádku bývají jen úplně nová auta). Až pak se nanáší ochranný přípravek. Obvykle se jedná o materiál na bázi vosku. Ten se pak aplikuje i do dutin, ve kterých se snadno drží vlhkost a sůl a koroze v nich jinak vesele hlodá.

Ochranný nástřik spodku a dutin je velice účinný způsob, jak auto na další zhruba tři roky celoročního provozu ochránit. Také ale vozu pomáhejte důkladnější péči. V karoserii je několik kanálků, které slouží k odtoku vody. Snadno se ale ucpou prachem, listím a jinými nečistotami. Takže pak se tam špína s vlhkostí drží a životnosti plechu to moc nepomáhá. Přitom stačí pravidelně auto čistit a kontrolovat.

Typickým projevem ucpaných odtokových kanálků a otvorů je šplouchání vody ve dveřích. Někteří lidé si takhle v autě vozí i několik litrů vody. Pozor ale na neodborné zásahy, vrtání (!) dalších dodatečných otvorů a podobně. Jakýkoli neodborný zásah do karoserie je automatickým důvodem pro zrušení záruky.

Ještě bychom měli zmínit riziková těsnění dveří. Pravidelně je čistěte od prachu a dalších nečistot, protože jinak na lak v místech kontaktu působí jako brusný papír. Například Octavia II. generace je korozí kolem těsnění dveří proslulá, ale netýká se to jenom tohoto modelu.

I tohle ale umí řešit solidní firmy, které se na ochranu podvozku a dutin auta zaměřují. Kolik to všechno stojí, to se nedá takhle říci. Záleží na rozsahu práce, velikosti auta a dalších faktorech. Hrubý odhad je, že se cena kompletního ošetření auta pohybuje v relacích od šesti tisíc korun nahoru. Ale podrobnosti si ukážeme někdy příště.