Jak se rychle a bez strachu vrátit za volant po dlouhé době

Pro někoho, kdo už řídí dvacet let, každý týden najezdí několik set kilometrů po různých silnicích a auta střídá skoro častěji než ponožky, bude tohle triviální článek a možná ho odkážeme na jiná témata. Třeba si může něco přečíst o ojetinách:

Ale jsou lidé, kteří z nejrůznějších důvodů za volantem dlouho (celé roky) neseděli. Nejčastěji se to týká těch, kteří si sice v dávné době udělali řidičák, ale pak neměli nikdy ani auto, ani potřebu si ho koupit a řídit. Až teď. Případně může jít o lidi, kteří byli několik let v zahraničí bez auta, ale klidně se také mohli léčit z dlouhé nemoci či úrazu, případně byli několik let ve výkonu trestu a se zákazem řízení. Také ale může jít o lidi postižené amoxofobií, tedy chorobným strachem z řízení dopravních prostředků. Jestli ale zvládnete jízdu na kole, zvládnete i vůz.

Mně osobně je tohle téma velmi blízké. Ve volném čase se věnuji také řidičskému koučinku a musím říci, že vrátit sebedůvěru starší paní, která 25 let neseděla za volantem, je někdy vlastně lehčí úkol, než se snažit nadrženému mladíkovi vysvětlovat, že nejdřív se musí naučit v autě správně sedět a pak se teprve může učit driftovat a pilovat závodnickou stopu na Nordschleife.

I s lidmi, kterým řízení zakázal na několik let úředník, se pracuje vlastně dobře. Osobně jsem byl až zaskočen mírou pokory, se kterou se člověk po sedmi letech vracel za volant osobního auta. Kdyby s takovou vážností přistupoval k řízení každý, asi by se nám všem jezdilo po silnicích lépe. Ale k věci.

Tohle téma je nesmírně složité a s každým pracuji individuálně. Nemůžete lidi naházet do jedné skupiny a snažit se jim všem najednou cpát do hlavy, co mají dělat. Každý má jiné potřeby, různá očekávání a odlišné cíle. Někdo naposledy seděl v autě v roce 1985, někdo je už na moderní provoz poměrně zvyklý a jen pár let neřídil. Každý se bude znovu „učit“ jinak.

Jestli se bojíte vyrazit do provozu hned naostro, tak je několik možností, jak si řízení auta vyzkoušet. Asi nejjednodušší je si najít nějaké místo, kde si lze ovládání osahat, zkusit si rozjezdy, manévrování a podobně. Ideální jsou nepoužívané letištní plochy, případně nějaká nepoužívaná slepá silnice či odstavná plocha.

Pokud se jedná o lidi, kteří řidičák ještě nemají, a legálně tak mohou řídit jen mimo pozemní komunikace, případně jim ještě neskončil úředně nařízený zákaz řízení, musí jít o místa, kde neplatí zákon 361/2000 Sb. o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. Ale stejně v té situaci potřebujete vlastní (nebo půjčené) auto a někoho, kdo vás na místo mimo pozemní komunikace legálně odveze.

Ti, kteří řídit legálně mohou, mají možností více. Když vynecháme běžný provoz, tak mnoho autoškol nabízí tzv. kondiční jízdy, které jsou právě určené pro lidi s platným řidičákem, ale kteří dlouho neřídili. Lze si domluvit i individuální tréninkové jízdy s koučem. Někdo vám půjčí svoje auto, jiní vyžadují, abyste už měli svoje.

Odvážnější se mohou přihlásit i do kurzů bezpečné jízdy, kde se učí zvládání nejrůznějších krizových situací, jako je smyk, vyhýbací manévr a podobně. Ale to bychom doporučili až tehdy, kdy už máte základní ovládání auta zažité a nepřemýšlíte nad ním. Tam nemají čas vás učit rozjezdy se spojkou, tam už se počítá s tím, že základy umíte a chcete se zlepšit. To samé platí pro kurzy sportovní jízdy na závodním okruhu, ale ty pro vás také asi nebudou úplně relevantní. Aspoň ne teď.

Není žádná ostuda někoho poprosit, aby si našel čas a nejprve jezdil s vámi. Chce to ale někoho, kdo vám bude morální oporou a pomocníkem, a ne někoho, kdo bude nervózně rozhazovat rukama a nadávat. Řidič se zkušenostmi je samozřejmě lepší, protože nejtěžší bývá umět filtrovat tu obrovskou spoustu informací, které řidič zpracovává. Některé jsou důležité (dopravní značky upravující přednost), jiné nepodstatné (reklamní billboard na slevovou akci v obchoďáku).

Začínající pilot dopravního letadla tam také nesedí sám a pomáhá mu zkušený kapitán. Když takhle někoho učím se vrátit za volant, všiml jsem si, že se lidé zbytečně dostávají do stresu špatným dýcháním. Zadržují dech a je na nich vidět, že se snaží překonávat hranici, které je pro ně značně nekomfortní (ať už jde o rychlost jízdy či složité dopravní situace). Proti tomu se dá bojovat tak, že začnete jezdit stejné krátké trasy a ideálně každý den.

Nejlepší je začít jezdit po krátké trase, ideálně mimo velmi frekventované silnice a v době, kdy je provoz slabší. Asi není úplně dobrý nápad se hned pustit v pondělí v půl osmé ráno do pražského centra (já vím, že vám někdy nic jiného nezbývá), ale pokud to jde, udělejte si z ježdění autem každodenní rutinu, ideálně za nějakými příjemnými zážitky, ať máte řízení auta spojené s pozitivními dojmy, a ne jen s tím, že vás vozí jen tam, kam nechcete (k zubaři, na finanční úřad…).

Zkuste si najít v okolí nějakou méně frekventovanou silnici (s tím vám poradí vaši známí, kteří pravidelně jezdí) a každý den si udělejte po té samé trase krátký výlet. Nejprve vás to asi bude vysilovat, protože budete muset dávat opravdu velký pozor, sledovat značky, křižovatky, profil silnice... A vypořádávat se s okolním provozem, který určitě bude chtít jet rychleji než vy. Ale každodenním opakováním se vám to všechno zautomatizuje a zvyknete si. Už budete podvědomě vědět, kam silnice vede, co bude následovat a to vám pomůže pak sledovat i ostatní věci a nesoustředit se jen na to, jak a kam máte kroutit volantem.

Ze zkušenosti vím, že se často ženy bojí toho, že je budou chtít všichni okolo nich zabít jen kvůli tomu, že jedou trochu pomaleji a od křižovatky nevystřelí jak formule. Za tohle může neustálá mediální masáž o tzv. silničních pirátech a „agresivních podnikatelích v černých luxusních béemvé“, jak toho imaginárního „piráta silnic“ v nejmenovaných televizních zpravodajstvích nejčastěji vystihují.

Já nevím jak vy, ale já takové řidiče zatím potkal jen ve filmu. Občas někdo na silnici zazmatkuje, ale spíše je to jen člověk, který neví, kam má jet, nebo nedává pozor, protože mu zrovna někdo píše něco srandovního. A sledovat mobil je pro někoho důležitější, než věnovat pozornost provozu a třeba značkám upravujícím přednost či světelné signalizaci.

Ale rozhodně nikdo nejezdí po silnici proto, aby do někoho naboural a někoho zranil či zabil. Každý se jen chce včas a bezpečně dostat do cíle své cesty. Stejně jako vy. Řidiči se vždycky na silnici nějak domluví, takže stačí dávat včas a jasně najevo své úmysly a pak na vás nikdo nebude troubit a rozhazovat rukama.

Jak tak zjišťuji, největší hrůzu má spousta nejen začínajících, ale i málo zkušených řidičů z rozjezdů se spojkou. Není žádná velká ostuda, když to někomu jednou za čas při rozjezdu se spojkou „zdechne“. Stává se to každému, i zkušenému řidiči. Mně taky.

Plno lidí to ale hned vzdává a nemají tu trpělivost. Jestli patříte mezi ty, kteří z tohohle mají tu největší hrůzu a každý příjezd ke křižovatce v kopci znamená paniku, strach a pocení rukou, prostě si kupte auto se samočinnou převodovkou a jednoduchým řízením.

Na trhu je nejen dost nových aut s automatem, ale i spousta solidních ojetých aut, která mají funkční a spolehlivý automat a se kterými se jezdí opravdu snadno. Já osobně už bych do auta na dojíždění a jezdění po městě nic jiného než automat nechtěl.

Budete se divit, jak spoustě lidí automat pomohl. Uklidní se a rychle získají za volantem důvěru. Je to proto, že odbourají tu pro ně největší stresovou záležitost (rozjezdy do kopce se spojkou na semaforech s krátkým intervalem a nervózními řidiči za zády), soustředí se pak na důležité věci a to učení jim jde rychleji. A už se mi pár lidí, se kterými jsem před lety pracoval a pro které automat byla vlastně jediná možná cesta, jak se snadno a rychle vrátit za volant, ozvalo, že by si to přeci jen s pákou a spojkou zkusit chtěli, že je vlastně řízení začalo velice bavit.

Možná i pro řízení auta je potřeba trochu toho talentu, ale závodníka z vás nikdo nechce. Na to, aby se každý dopravil tam, kam potřebuje, stačí prostě jen praxe a správné návyky. Cizí jazyk se také naučíte jen tak, že jím budete mluvit. A řídit auto tak, že prostě budete řídit. Hlavně prosím pěkně nepropadejte panice a nemyslete si, že jakmile vyjedete autem do provozu, tak se na vás hned vrhne smečka „pirátů v černých béemvé“, která vás bude chtít rozcupovat na kusy.

Osobní automobil je úžasný vynález, který nám stále ještě poskytuje určitou míru osobní svobody a rozhodování, tak se nebojte všech jeho výhod naplno využít. Uvidíte, že i řídit auto může být opravdová radost.