Jak poznat, jestli bylo auto v minulosti bouráno

V první řadě je nutno podotknout, že dobře opravená nehoda, po níž nemuselo být auto rovnáno do kříže a nemusely se měnit či vytahovat nosné části, není v zásadě nijak problematická. I malé nedobrzdění může znamenat výměnu světel, nárazníku a kapoty, ačkoliv autu fakticky nic není a po řádné opravě jezdí zase jako dřív.

Problém nastává tehdy, když byla nehoda velká, s nosnými částmi bylo hýbáno a oprava neproběhla v servisu podle předepsaných postupů. Právě předepsané postupy jsou naprosto zásadní pro další bezpečnost auta. Dostane-li vůz ránu z boku a má zaražený práh, předepisuje výrobce zpravidla celou poškozenou část vyříznout a nový díl přivařit. Jenže oprava místo toho probíhá vytažením a vykytováním, takže ačkoliv je na pohled vše v pořádku, práh už nemá svou původní pevnost. Přijde-li další nehoda na stejné místo, jednou poškozený díl už nevydrží zdaleka tolik a zbortí se o hodně snadněji.

Jak tedy při koupi ojetého auta poznat, že byl vůz v minulosti bourán?

Měření tloušťky laku patří mezi nejlepší ukazatele, ačkoliv na něj musíte být vybaveni příslušným měřičem, jehož cena se pohybuje už od pár stokorun. Stačí přiložit sondu na čistý lak a měřič v mikrometrech ukáže, jak silná vrstva laku se nachází mezi sondou a holým plechem karoserie. Síla laku z továrny se pohybuje těsně kolem hranice 100 μm, případně třeba na střeše může být i méně vlivem slunečního záření. Pokud je část karoserie lakována, leze síla zpravidla někam přes 200 μm a jakmile se do hry přidá kit na zarovnání poškozeného plechu, můžeme naměřit 300 μm a víc. Nejzásadnějšími místy na měření jsou hlavně sloupky, střecha, zadní blatníky, případně i zadní část kapoty. Naopak její přední část může být zalakována kvůli oprýskání od kamínků, což není nic proti ničemu.

Zažije-li auto opravdu velkou ránu, udělá se téměř vždycky „vlna“ na střeše. A pokud se při havárii hnula střecha, hnula se samozřejmě i velká spousta dalších věcí. Naštěstí je pokřivený plech střechy poměrně snadno vidět. Stačí se pozorně podívat proti světlu a sledovat, zda světlo nikde nevytváří nepravidelný zlom. Pod těsněním dveří potom můžeme u střechy a na sloupcích hledat i neoriginální „housenkové“ sváry. Pokud je nalezneme, ruce pryč.

Vcelku jednoduchou pomocí je i stav podlahy kufru. Té se po nehodě často nevěnuje příliš velká pozornost a pod podlážkou kufru lze pozorovat třeba zvrásněný plech v okolí místa pro rezervu nebo ručně udělané sváry. Originální strojové sváry mají být dokonale pravidelné a překryté tmelem. Zároveň se podlaha kufru často ledabyle lakuje, což je opět vidět pouhým okem.

Podobně jako poslouží podlaha kufru v zadní části, je ukazatelem nabouraného předku uložení tlumiče do karoserie (takzvané „klobouky“) a dále deformační zóny. Pod otevřenou kapotou tedy opět kontrolujeme, zda někde není zvrásněný plech, zda jsou obě strany stejně barevné a zda jsou sváry originální a zatmelené. Zároveň zde můžeme kouknout na šrouby, jimiž jsou přichyceny přední blatníky k nosníkům. Originální šrouby jsou přelakované, takže jakmile jsou podřené a „utržené“ od vrstvy laku, byly s nejvyšší pravděpodobností venku.

Jedna z nejzákladnějších kontrol, pro kterou nemusíte ani otevřít dveře. Všechny spáry v karoserii by měly být stejné na obou stranách auta, široké „tak akorát“ a pravidelné bez toho, aby se postupně rozlézaly. Drobnou nevýhodou této metody je fakt, že některá auta nemají perfektní spáry ani z výroby, a tak se podle nich nelze orientovat vždy. Tady je zkrátka nejlepší prohlédnout si před koupí více kusů stejného modelu a pozorovat změny.

Zjistit si stáří airbagu je velmi dobrý ukazatel, tedy pokud víte, jak se k takovému vzduchovému vaku dostat. K těm bočním se zpravidla musí sundat výplně dveří, ovšem airbag ve volantu – a ten stejně vystřeluje jako první – většinou vyžaduje jen sundání středu s klaksonem. U spousty aut se pod věncem nachází dva malé otvory a skrz ne se dá šroubovákem dostat na pružinky držící vak na místě. Konkrétní postup si nastudujte ke každému modelu, ale jedná o poměrně prostý úkon. Z airbagu potom lze zjistit datum výroby a to porovnat s datem výroby auta. Je-li airbag starší, je originální a nikdy nevystřelil. Pokud je ovšem vyměněný za novější, mohlo se jednat taky o svolávací akci kvůli problematickým airbagům Takata. U bezpečnostních vaků v sedadlech se pozorně podívejte, zda není sedačka v jeho místě roztržená a opětovně sešitá.

Předešlé bouračky mohou prozradit i zdánlivé prkotiny – konkrétně třeba chybějící originální samolepky. Projděte si fotografie vámi vytipovaného modelu a mrkněte, kde se nachází samolepky s bezpečnostními upozorněními. Typicky jde třeba o informace o tlacích pneumatik, v motorovém prostoru potom o informace o chladicím médiu klimatizace nebo o varování kvůli ventilátoru chladiče. Pokud se v minulosti například měnila či lakovala příčka chladiče, budou tyto samolepky docela určitě odstraněny.

Významně pomůže také značení na sklech, pásem a plastových dílech. Tady všude totiž – stejně jako u airbagů – nalezneme zakódované datum výroby a díly logicky nemohou být novější než samotné auto. Kryty světel lze přičíst na vrub drobné nehodě, ovšem výměna skel nebo pásů už je na pováženou.