Jak koupit starou a levnou ojetinu: Nekoukejte na kilometry

Někdo chce jen nějaké auto, kterým bude tahat dříví z lesa nebo vozit hnůj. Někdo chce auto pro své děti, aby se mezi vesnicemi na polích naučily řídit. A někdo chce prostě jen levné auto, protože na žádné lepší aktuálně nemá finanční prostředky. Ať už jsou pohnutky pro koupi nějakého „olítaného pelechu“ za pár tisíc jakékoli, i taková auta mají často svého kupce.

Koupě velmi levných aut v cenových relacích do nějakých třiceti tisíc korun má ale svá specifika. Pojďme si tedy představit stručný návod, jak koupit takové velmi levné auto, které už bude mít něco za sebou. Snad vám pak ještě relativně spolehlivě poslouží.

Jednou z hlavních zásad je nesledovat údaj na tachometru. Zaprvé je velmi pravděpodobné, že s počitadlem ujeté vzdálenosti už někdo dosti kreativním způsobem manipuloval. A zadruhé je u takových aut úplně jedno, kolik mají najeto. Důležitý totiž musí být celkový technický stav. Někdy i auto, které dostávalo každý rok aspoň základní péči, může po 300 000 km vypadat a fungovat lépe než zanedbaný kus s polovičním nájezdem.

Dobrou nápovědou, jak se majitel o auto staral, bývá stav interiéru. Ale zcela spoléhat se na to nedá. Ačkoli si to snaží mnoho zoufalých majitelů aut s vážnými a obtížně řešitelnými technickými problémy vsugerovat, tak důkladným umytím a vyluxováním auta se závratná spotřeba oleje a vynechávání zapalování na třetím válci nikdy nevyřeší.

Přeplňování, automatické převodovky, složité systémy řízení emisí a třeba i bezklíčový přístup jsou přesně ty věci, které způsobují motoristům nejvíce potíží. Pokud chcete, aby vaše auto především fungovalo, hledejte takové, které je konstrukčně velmi jednoduché, vlastně spíše primitivní. Okénka na kličku snad přežijete, dvouzónovou klimatizaci také nikdo nepotřebuje. A bez dálkového centrálního zamykání se určitě rovněž obejdete. Chtějte ale i auto, které má jednoduchý motor.

Přeplňování je náročné na chlazení, mazání a kvalitu paliva a přináší další zbytečné složitosti. Automatická převodovka, zejména starší automaty s hydrodynamickým měničem, umí být sice poměrně „blbuvzdorný“ kus železa, ale je to zase další zařízení, které se může draze pokazit. Ale ze všeho nejhorší jsou filtry pevných částic, EGR ventily a další emisní systémy u dieselů.

Kupte si jednoduchý atmosférický benziňák, na kterém si základní servis dokážete udělat sami. Právě možnost udělat si servis svépomocí, případně za asistence zkušenějšího kamaráda, je obrovská výhoda. Autorizované servisy vás jinak podojí, takže hledejte jen takové auto, které opravíte v domácích podmínkách, případně máte v okolí někoho, kdo vám s ním dokáže levně pomoci a nebudete muset objíždět republiku, abyste našli díly a levný servis.

Postupná ztráta provozních kapalin, zejména pak oleje, trápí obrovské množství starých aut (a někdy i těch relativně nových). Často je to jeden z důvodů, proč se majitel auta zbavuje. Někdy už to neustálé dolévání oleje zkrátka není finančně (a morálně) únosné. Nebojte se proto před koupí ohnout pod auto a prozkoumejte, jestli z něj nic neteče.

Počítejte s tím, že sice kolem gufer a těsnění bude asi motor a převodovka trochu rosit, ale pod autem nesmí být loužička. Jestli auto stálo pár minut na místě a hned se pod ním objevilo pár černých kapek, je to špatné a čeká vás hodně práce. Ale pamatujte ještě na jednu věc: pokud není pod autem olej, může to znamenat, že není ani v něm.

Poslední auta, která vydávala charakteristický dým, byly dvoutaktní trabanty a wartburgy. Moderní auta s nástupem vstřikování paliva přestala kouřit. Z auta se tak nesmí valit obláček, který značí buď nadměrné spalování oleje, nebo průnik chladicí kapaliny do motoru, případně kombinaci obojího. Nadměrný zápach nespáleného paliva je také špatně, dost možná motoru vynechává válec.

Některá auta kouří jen pod zátěží, takže při testovací jízdě před koupí pečlivě sledujte zpětné zrcátko, jestli náhodou neděláte kouřovou clonu. Pokud jste se na auto přijeli podívat ještě s někým, ať jede za vámi a pořádně čichá. Ten charakteristický odér spáleného oleje pozná snad každý. Anebo prostě po jízdě vyndejte aspoň jednu svíčku z motoru. Pokud bude zalepená olejem, je jasné, že motor ho žere jako dvoutaktní sekačka.

Nepřítelem (nejen) starých aut je koroze. Asi nikdo nečeká, že auto za dvacet tisíc bude vypadat jako muzejní exponát, ale snad si nechcete koupit kus, který je děravý jako cedník. Naprosto zásadní je, aby nebyly korozí silně napadené nosné části. Jinak hrozí, že se vám například nouzový zvedák zakrojí do prahů jako horký nůž do másla. Někteří majitelé BMW řady 5 E39 o tom už něco ví...

Počítejte také s tím, že jen mírná povrchová koroze se začne poměrně rychle rozrůstat. Záleží na tom, co jste ochotní překousnout, ale auto, které rezne už teď, samo od sebe reznout nepřestane. Vlhkost v interiéru pak naznačuje, že už vůz dosáhl poslední etapy své životní cesty a nyní pouze čeká na důstojnou smrt.

I sebelepší levná ojetina stejně bude potřebovat nějaké investice. Počítejte s prvním preventivním servisem. Nové náplně a filtry a také proplach motoru? To jsou první tři tisíce za materiál. A co svíčky? A zvládnete to udělat sami? Každé auto spolkne pět tisíc jedna dvě, o to víc pak takové peníze člověk cítí u auta, které nestojí půl milionu, ale jen zlomek takové sumy.

Výdaje jsou často nutné u každé starší ojetiny, protože málo lidí nasype peníze do servisu a pak hned auto prodává. Když si však koupíte ojetou Octavii za dvě stě tisíc, tak nějak počítáte s tím, že vám bude třeba ještě pět let a 100 000 km sloužit a pak ji třeba ještě za rozumné peníze prodáte; takže do servisu se vyplatí investovat.

Odhadněte nutné výdaje do spotřebního materiálu, jako jsou také brzdy a pneumatiky. Sada brzd i na staré levné auto bude stát deset tisíc. Pneumatiky minimálně pět tisíc. A co tlumiče? Je to na zvážení, jestli má opravdu smysl si kupovat vrak těsně před smrtí a pak do něj sypat. To se dá pochopit, když si kupujete veterána před renovací. Ale má to smysl u auta, které má sloužit na dojetí?