Článek
Někdy se může zdát, že nám to ty semafory dělají snad naschvál. Jedeme po hlavní ulici a každou chvíli stojíme na červené. To je nejde nastavit tak, aby na sebe zelené navazovaly? I nám v redakci to vrtalo hlavou, a tak jsme pátrali po příčinách. A zjistili jsme, že nastavit semafory není vždycky tak úplně legrace.
O tom, že je snahou nastavit semafory tak, aby na sebe pokud možno co nejvíce navazovaly, nám potvrdili i pracovníci společnosti Eltodo, která většinu tuzemských semaforů spravuje. Podle nich je řízení světelné signalizace vždy dynamické, tedy ovlivňované skutečným provozem: „Řízení může být buď izolované nebo koordinované. Koordinované řízení více světelných signalizačních zařízení je to, co bývá obecně laicky nazýváno zelená vlna, a jeho cílem je sladit intervaly volna na více křižovatkách v jednom tahu tak, aby vozidla projela plynule přes více křižovatek. V období slabého provozu, zejména v noci, se v některých případech využívá celočervené fáze, kdy je v základu pro všechny červená a kdo přijede první, dostává ihned volno,” vysvětluje základní principy nastavení semaforů Jiří Průša, vedoucí oddělení DI projekce společnosti Eltodo.
Jak ale sami z praxe víme, ne vždy na sebe semafory navazují a leckdy se může zdát, že je to spíše výjimkou. „Koordinované řízení více křižovatek obvykle nejde nastavit ideálně pro oba směry, nebo dokonce plošně, vždy se jedná o určitý kompromis. Aby vycházelo ideálně pro oba směry, musely by být splněny potřebné podmínky pro vzájemnou vzdálenost jednotlivých semaforů, což lze v reálném městě těžko zaručit,” vysvětluje hlavní problém Jiří Průša z Eltoda.
Kromě nepravidelných vzdáleností mezi jednotlivými semafory komplikuje jejich nastavení i řada dalších subjektů: „Berou se v úvahu například i zájmy ostatních účastníků dopravy, například preference tramvají nebo maximální délka čekání chodců, které mohou koordinaci také narušovat,” vyjmenovává dále Jiří Průša.
Dnešní semafory bývají standardně vybaveny čidly, která detekují vozidla a přizpůsobují podle toho délku volna. Ve většině případů se jedná o malé kamery na vršku semaforů, existují ale i čidla elektromagnetické indukce kovových předmětů (vozidel) zabudovaná ve vozovce.
Při jízdě v noci někteří řidiči (a většina taxikářů) blikají z dálky na blížící se semafory s červenou. A následná zelená není dílem náhody. Mohou za to právě zmíněná čidla umístěná na vršku semaforů: „V noci čidla reagují na světla vozidel. Použitím dálkových světel tedy teoreticky může kužel světla dopadnout na vyhodnocovanou plochu dříve, a může tak být dříve vyhodnocena přítomnost vozidla. Pokud už ale vůz stojí před stopčarou a je již zaregistrovaný, nemá změna intenzity světla na funkci semaforu jakýkoli vliv,” vysvětluje Průša. A zároveň varuje: „Fungování křižovatek je vyladěno na běžné osvětlení vozidel, a rozhodně není potřeba pro jejich průjezd používat dálková světla. Naopak v případě jejich použití na osvětlené komunikaci ve městě může dojít k porušení ustanovení zákona 361/2000 Sb.”
Blikání na semafory dálkovými světly si proto raději dvakrát rozmyslete, protože za to můžete snadno dostat pokutu. Navíc nefunguje zdaleka na všech křižovatkách: „U křižovatek, které detekuji vozidla smyčkami nebo je nedetekují vůbec, pak samozřejmě nemají světla vůbec žádný vliv,” dodává Jiří Průša závěrem.