Článek
Teorie nám říká, že mohou nastat dvě eventuality. Ta první je nedostatečně zatažená parkovací brzda, takže se zadní kolo pořád točí, i když je brzděné. Logicky tak dříve nebo později utavíte zadní brzdy. Nic pěkného, ale mohlo by to být i horší.
Druhá varianta, kdy je kolo zabrzděné natvrdo a jen ho za sebou vláčíte, je podstatně zajímavější. Nejdřív by se měla prodřít pneumatika, pak by mělo dojít na broušení hliníkového ráfku. Jenže jak dlouho to celé zabere? Bude to se zvláštními efekty v podobě výbuchů nebo odletujících jisker? Čas obléknout si bílé pláště a ochranné brýle – nebo aspoň pověsit na auto GoPro kamery a zapnout je – a vydat se experimentovat.
Nakonec se to celé obešlo bez dramat, pneumatika na zablokovaném kole to vzdala už po pár desítkách sekund a vypustila duši, pak už se jen víc a víc odírala, dokud se zcela nerozložila a navždy neopustila ráfek. Pak to teprve začalo být opravdu zajímavé – podle skřípavých zvuků je jasné, že jezdit po ráfku není nejzdravější pro auto a už vůbec ne pro disk, který se kvůli měkkosti hliníkové slitiny začal rychle ztrácet před očima. Nakonec stačilo jen pár kilometrů, aby z disku zbylo jen torzo brutálně přeťaté sečnou nemilosrdného asfaltu. Výsledek vědeckého experimentu je tedy velice překvapivý: se zataženou ručkou byste vážně neměli jezdit. Vidíte, proto jsou experimenty důležité!