Hlavní obsah

Jak automobilky měří objem zavazadlového prostoru?

Foto: Škoda Auto

Velikost zavazadlového prostoru je pro mnoho lidí velice důležitým parametrem. V naší chalupářské zemi je to mnohdy dokonce to nejdůležitější, a třebaže spousta motoristů po většinu roku vozí v kufru jenom vzduch, jsou před koupí vysněného automobilu hodnoty zavazadlového prostoru často detailně porovnávané. Jak se ale měří?

Článek

Jak bude velký zavazadlový prostor, vědí konstruktéři samozřejmě už během prvotních návrhů nového modelu. Je však zajímavé, že inženýři přiznávají, že počítačem naměřená velikost bývá o pár litrů (obvykle zhruba pět) menší než ta, kterou technici naměří u skutečného automobilu. A to počítač provádí potřebné výpočty třeba celý víkend.

Velikost zavazadelníku se dříve měřila na základě normy ISO3832. Nově se velikost zavazadelníků měří dle metodiky VDA pomocí normy DIN 70020 (DIN - Deutsche Institut für Normung, česky Německý institut norem), která je prakticky stejná – také se pro měření využívají malé kvádry.

Automobilky měří kufry svých aut i pomocí jiných předmětů – Ford v minulosti používal pingpongové míčky, Peugeot malé balonky naplněné vodou. Obvykle se ale dle normy ISO (respektive DIN) měří pomocí zmíněných normovaných kvádrů. Ty mají velikost vždy 20 x 10 x 5 centimetrů (délka x šířka x výška). Pokud si ta tři čísla vynásobíte, vyjde vám objem přesně jeden litr.

Technici pak kvádry vyrovnávají do kufru (žargonem se tomu říká „litrování“), je ovšem důležité, že se při skládání do kufru v rámci homologace využívá každá vhodná skulina. Není divu, pro mnoho spotřebitelů je velikost zavazadelníku důležitá, nehledě na to, že každé nové kombi musí mít aspoň o trochu větší kufr. Jinak by marketingové oddělení šílelo.

Využívají se i nejmenší skuliny

Objem se měří po kryt zavazadlového prostoru, ten ale nesmí být kostkami nijak nadzvedáván. Zajímavé je, že ze zavazadlového prostoru při měření mohou automobilky odstranit vše, co není pevně spojené s automobilem. Využívá se tak i prostor pod podlážkou nebo boční kapsy.

Automobilky u zavazadelníků udávají dvě „čísla“ – prostor dostupný výhradně v zavazadlovém prostoru a pak ten při sklopení zadních sedaček. Přední sedačky musí být nastavené na normované cestující a prostor za nimi je pak vymezen přepážkou, za kterou se rovnají kostky. A ty mohou být také v prostoru pod zadními sedadly. Opravdu se využívá každá skulina.

Foto: Michal Jirák

Objem zavazadlového prostoru a spotřeba. Nic víc mnoho lidí ani nezajímá

„Důležité je, že objem, který tam jednou narovnáme, a podle normy pak udáváme v technických údajích k vozidlu, musíme být schopni kdykoli pomocí normovaných kostek vyskládat znovu,“ říká Ladislav Kraus, vedoucí vývoje zavazadlového prostoru ve Škodě Auto.

Málokdo totiž ví, že automobilkou naměřená hodnota se dále nezávisle neověřuje (na rozdíl třeba spotřeby paliva). Některé automobilky ale objem svých zavazadelníků přesto trochu přifukují, udávají totiž navíc i starší a méně přísnou normu. Vždy se tak zajímejte o hodnoty dle metodiky VDA.

Je tak důležité myslet na to, že celkový objem nemusí nutně znamenat více využitelného místa. Kapsy na bocích zavazadelníku sice čísla zvýší, kočárek do nich ale nenacpeme. Proto je nejlepší se nestydět a k dealerovi vozů mířit rovnou s dvojkočárkem.

Související témata:
Načítám