Jaguar XKSS by Lynx: Řídil jsem káru Steva McQueena

Konkrétní Jaguar XKSS Steva McQueena je dnes vystavený v Petersonově automobilovém muzeu ve Spojených státech. Vznikl v Británii v roce 1956 a Steve ho začal řídit doma v Kalifornii o dva roky později. McQueen a zelené, tedy původně bílé XKSS byli v 60. letech na Sunset Boulevard docela vidět. Měl to auto natolik rád, že po něm po čase složitě pátral a koupil si je zpět. V poslední době se s hercovým legendárním exemplářem svezl jen Jay Leno, slavný moderátor americké talkshow a nadšený sběratel veteránů.

Mně do kapsy přistály klíčky od jiného kousku. Jenže Lynx není jen jedna z mnohých replik. Auto před vámi je dokonalá rekonstrukce původní legendy. Každý díl byl vyroben s pečlivostí a podvozek otestován neméně důkladně než originály, které prošly rukami pečlivého testovacího jezdce Jaguaru, Normana Dewise. XKSS, které stojí přede mnou, uchovává svůj genius loci naprosto věrohodně. A do velké míry vzniklo u nás, kousek od mého bydliště. Kdo říká, že už nemáme ony pověstné „zlaté české ručičky“?

V 50. letech se velcí kluci s ničím ještě moc nepárali. Norman Dewis v autech doslova žil, Stirling Moss riskoval kolikrát vše jen pro vítězství. A jistý mladík, Mike Hawthorn, neměl problém v padesátém pátém v Le Mans rozparádit svůj D-Type na 180 mil za hodinu na konci předlouhé „Mulsanne Straight“. Na rychlostních silnicích nebyly žádné limity, silný burácející auťák byl pro kolem postávající obecenstvo povzbuzením. Na závody chodily tehdy davy lidí. Zkrátka to byla úplně jiná doba.

Když se tehdy v Browns Lane v Coventry zjistilo, že zbylo příliš čistokrevných okruhových závoďáků pro vytrvalostní podniky – revolučních D-typů, přemýšleli, co s nimi udělají. D-type byl přelomovou konstrukcí. Se samonosnou karoserií s využitím hliníku a zejména znalostí leteckých technologií představoval nový směr Jaguaru. Malcom Sayer, hlavní inženýr pro aerodynamiku, pracoval za války u letectva, přímo pro Bristol. I nádrž s benzinem využívala letecký design a byla umístěna vzadu. D-type měl už taky diskové brzdy Dunlop, které se podařilo z původně leteckého průmyslu odladit pro automobilové použití. D-type bylo zkrátka eso, ale v továrně jich zbylo pětadvacet a žádní noví zákazníci se jich neujali, ba ani zájem kterési ze závodních stájí nebyl na obzoru.

Tak se v Jaguaru rozhodli, že z nich postaví nejrychlejší silniční roadstery světa. Neuvěřitelné! Kdybych situaci přenesl do dnešní doby, tak to působí asi jako kdybychom vzali pár hybridních speciálů LMP1 od Toyoty, přidali sedačku spolujezdce, vyšperkovali přístrojovou desku a přidali držáky na SPZ. Jaguary XKSS takhle vznikly. Auto dostalo sedadlo pro spolujezdce, namísto aerodynamické ploutve přidali držák na zavazadla, pod něj „šuplík“ s rezervou a po všech stranách namontovali malé nárazníky. To jen, aby se neřeklo…

Upravený design celé auto posunul kupředu, bylo na svou dobu velmi moderní. A já v něm vidím takový ten předobraz, ze kterého v budoucnu vyleze slavný E-type. XKSS je ale stále postavené na kratším rozvoru, ale jeho dlouhá, po stranách vyboulená kapota už onen směr k E-type jasně udává. Bohužel, všech pětadvacet kousků se vyrobit nepovedlo. Továrnu zachvátil dvanáctého února 1957 rozsáhlý požár a devět aut, která už byly vlastně skoro hotová, se zachránit nepodařilo. Jejich výrobní čísla zůstala jen zapsaná v účetních knihách. Jaguar se je nedávno rozhodl vyrobit znovu.

A využil k tomu znalosti a řemeslnou zručnost místních borců. Jinde než ve Velké Británii již nikdo neumí správně tvarovat rozměrné hliníkové kapoty, každá část auta je rukodílně zpracovaná. Okolo těchto vozů netančí žádní hbití roboti, jak je známe z exkurzí v běžných automobilových sériových provozech. Znalost místních karosářů a motorářů využívá nyní i partička kolem znovuobnovené značky Lynx, která má sice česko-německé kořeny, ale v současnosti už sídlí v Henley on Thames.

Johannes „Hannes“ Schilcher a Josef Lopata se kolem renovací Jaguarů pohybují už dlouhá léta. Začínali jako renovační dílna, která vdechla nový život veteránům různých značek. Jaguar byl vždy jejich srdcovka. V České republice se zasloužili o zrod již několika fantasticky věrohodně obnovených kousků původního Jaguaru XKSS a dílem osudu se jim podařilo spojit s majiteli britské značky Lynx. Budoucnost firmy se plánuje nyní znovu ve Velké Británii, ale české kořeny zůstávají. Do stavby každého vozu XKSS padlo nespočet hodin a každý kousek je také svým způsobem originál.

Pokud vám Lynx již nic neříká, vězte, že v ostrovním království má tahle malá šelma stále svůj zvuk. Lynx je totiž v češtině rys a rys je takový menší příbuzný svalnatého, atletického jaguara. Lynx vznikl v roce 1968 jako závodní stáj, servisní tým s podporou Jaguaru. Stavěli pak různá zakázková auta; asi nejznámější z nich je elegantní „shooting brake“ Lynx Eventer vyrobený na bázi Jaguaru XJS.

Ale to už mezi dlouhou konverzací s pány majiteli v poetické dílně padne slovo o tom, že by stálo za to se taky jít projet. Víte, dostat se za volant takhle vzácného auta není vůbec normální. A možná ani není moc zodpovědné sebrat klíček a ubírat se kamsi do dáli s autem dražším, než je třeba váš vlastní dům. A nejde ani snad o ty peníze, ty tu budou a my tu nebudeme, ale spíš jde o vědomí toho, že ti šikovní chlapíci v tom autě-pokladu nechali zjevně kus života. Rozbít takový unikát by bylo vážně neštěstí. Jenže už sedím v těsně padnoucí kabině, před očima mám velký volant, který mi trochu svírá stehno a přes obrovskou kapotu s vybouleními mám výhled zrovna jako Mike Hawthorn v pětapadesátém, když vyhrál Le Mans.

S XKSS vyrážím na projížďku malebnými okreskami Křivoklátska. Soustředím se na řízení, řazení a poslouchám pečlivě všechny vjemy citlivého a vyváženého podvozku. Motor chce neskutečně jet kupředu. Trumpetky karburátorů polykají vzduch a časoprostor i můj tep se zrychluje. Jde o naprosto speciální zážitek, ale to mně vlastně dochází až daleko později. Tohle si nezadá se situací, jako kdyby najednou přišla příležitost udělat rozhovor s Nickem Masonem, bubeníkem Pink Floyd. Je to jeden z mých hudebních idolů a ve čtvrtek zrovna koncertoval v Praze, proto mě asi napadl jako příměr. Zkrátka vím, že bychom si popovídali, průběh diskuze by nebyl nic dramatického, ale tu výjimečnost situace bych si jistě uvědomil až dlouho potom. A já jsem řídil Jaguar XKSS. Štípněte mne, jestli sním!

Motor, původně z Jaguaru E-type, který byl základem stavby Lynxu, má tři dvojité Webery, objem válců 4.2 litru a výkon kolem tří stovek koní. Sporťák váží asi tunu a celé řízení je jen mechanické. Vše je na řidiči. Je úplně jedno, kolik koní ve skutečnosti má, důležité je to, co se děje po zmáčknutí startovacího tlačítka. Mechanický rykot šestiválce je něco nepopsatelného. Od pánů z dílny jsem odjížděl svým oblíbeným Porsche 911 a po přesednutí z XKSS mi jeho řízení, zvuk motoru, zkrátka úplně vše přišlo, jako bych sedl do prachobyčejné Octavie nebo Golfu, zkrátka do běžného konzumního vozu z autopůjčovny. XKSS není tak snadné řídit a řídit ho dobře, to je přímo vrcholně odměňující zážitek.

Pedálová plošina je v XKSS posunuta trochu víc doleva, na pravou nohu není kvůli tunelu převodovky příliš místa. Sedačka nemá žádnou opěrku hlavy, je to spíše vzpřímená lavice. Pásy nemá smysl si ani zapínat a velký věnec volantu ční přímo před mou hrudí. Cítím se přesně jako Mike Hawthorn v závoďáku při Le Mans. Tohle auto nemá problém se rozjet na rovince na sto mil za hodinu a člověk konečně vnímá, co je to rychlost. Jaké „koule“ ti kluci tehdy měli! Závodili v tom a v případě průšvihu tu nebyl prostor pro přežití. Kdo vylétl daleko od vozu a cestou jeho tělo netrefilo žádný pevný objekt, dokázal nehodu přežít, ale bylo to o štěstí. Jenže bylo to sakra dobré. Vždyť žijeme kvůli tomu, abychom zažívali něco silného, něco nebezpečného a vzrušujícího.

Možná už to dneska mnozí nechápou, ale já jsem se na chvíli stal Mikem Hawthornem, můj Jaguar XKSS poslouchal na všechny podněty, které jsem mu skrze řízení, pedály a řadicí páku dával. Byl jsem v ten moment strašně šťastný, řídil jsem a jiné auto pro mě neexistovalo. Je to tak. Kdybych mohl jezdit do své smrti už jen jedním jediným autem, nechám si od pánů z Lynx postavit přesně to, které jsem řídil a až by přišel můj čas, věděl bych, že jsem o nic zásadního v životě nepřišel. Steve McQueen velmi dobře věděl, proč si své oblíbené XKSS koupil po letech zpět.