Jaguar XJ6 Series III Vanden Plas: Starý dobrý gentleman

Luxusní sedan XJ uvedla britská automobilka poprvé v roce 1968 a vedle dosavadních starých sedanů vypadal moderně. Vyráběl se až do letošního roku, kdy byla výroba dočasně ukončena bez nástupce. Od roku 1970 se jedná o vlajkovou loď automobilky. A také se model XJ pyšní tím, že jej jako poslední sedan navrhnul zakladatel automobilky Sir William Lyons. V roce 1973 byla uvedena druhá série a v březnu 1979 ta třetí, kterou můžete díky vstřícnosti Veteránů na Truc obdivovat i na těchto fotkách. Poznat se dá hlavně díky velkým plastovým nárazníkům, zapuštěným klikám, jiným zadním světlometům a jednodílným oknům v předních dveřích. Zvětšila se celá prosklená plocha, aby byl z auta lepší výhled a i profil střechy je v zadní části trochu jiný. Klasický tvar však zůstal nezměněný a možná právě proto to starému XJ tak sluší.

Uvnitř v prostorném a příjemně světlém interiéru je to kombinace kvalitní kůže a exkluzivního dřeva. Bohatá elektrická výbava sice zajišťovala pohodlí, ale u některých kusů může dnes být spíše noční můrou. V tomto exempláři ale mám štěstí a vše tu funguje krásně. Navíc si hovím v luxusní kůži Conolly, bez které to prostě v prémiovém sedanu nejde. I vzadu je hodně místa a oproti předchůdci se dost zlepšil prostor nad hlavou.

Motor v prvním XJ6 byl vlastně přepracovanou pohonnou jednotkou XK. Ve třetí sérii byl šestiválec DOHC v nabídce v objemech 3,4 a 4,2 litru a doplňoval jej dvanáctiválec o objemu 5,3 litru. Právě větší šestiválec je i v tomto kusu a má už vstřikování paliva Lucas. Jednalo se o licenční výrobu originálního zapalování Bosch. Obecně jsou šestiválce považovány za spolehlivější a méně náročné na provoz než vrcholné dvanáctiválce. Výkon 205 koní v 5 000 otáčkách a točivý moment 313 Nm v 3 750 otáčkách se jeví jako adekvátní vzhledem k rozměrům a hmotnosti 1,8 tuny této limuzíny. Rychlost 200 km/h zvládne a na stovku akceleruje pod 10 sekund, což není zas tak špatný údaj na dobu vzniku. Třístupňový automat Borg-Warner funguje i po letech hladce a jeho práci ani nepostřehnete, což je příjemné. Výhodou ale je, že pokud motoru nešlapete na krk, krásně ztichne a jen tak ševelí, čímž přispívá ke správnému dojmu, který má luxusní limuzína navodit, v opačném případě má ale krásný zvuk. Obecně je považován za spolehlivý, což také potěší případné zájemce.

Díky klasické koncepci pohonu zadních kol nedělalo typu XJ nikdy problém nabídnout zajímavé jízdní zážitky. Pro boháče s řidičem tu byl Rolls-Royce, petrolheadi s tučným kontem raději usedali právě za volant této kočky. Ostatně podobné rozdělení majitelů kdysi platilo i pro německou dvojici Mercedes-Benz a BMW. Proti starší sérii II se tahle novější vyznačuje mírně odtažitějším řízením, ale pořád jde v jeho komunikativnosti ve srovnání s konkurencí o příjemný nadprůměr. Zatímco jiným limuzínám vyhovuje hlavně dálnice, Jaguar si začnete užívat ve chvíli, kdy se silnice zúží a zaklikatí. Přesto si nesmíte představovat tvrdý podvozek, protože XJ muselo být komfortní. Limuzínu se zmenšeným korintským sloupem místo tlumiče by přece nikdo doma mít nechtěl, to už si můžete nechat pozlatit obyčejný žebřiňák. Jaguar tedy nabízel nezávislé zavěšení a také kotoučové brzdy.

První generace XJ se vyráběla až do roku 1992, tedy dlouhých 24 let. Za tu dobu bylo v Coventry smontováno 132 952 sedanů (z toho 122 453 ve verzi XJ6), takže máte z čeho vybírat. Déle na linkách vydržel dvanáctiválcový model, šestiválec získal nástupce v podobě XJ40 o pár let dříve, a tak byla výroba verze 4.2 ukončena už v roce 1986. Série 2 a 3 ale nejsou drahé a představují jednu z nejdostupnějších cest ke klasickému autu. Jejich pověst není bez poskvrnky, ale vzhledem k věku už se mnoha problémy zabývali i předchozí majitelé. Možná jen věčný souboj se rzí na vás čeká, ale to je u starých aut celkem běžné a díly se dají celkem dobře sehnat. Design je ale dodnes nádherný a bude budit hodně závisti mezi vašimi sousedy. Možná je právě tohle jedním z aut, která můžete mít jako sběratelský kousek, se kterým se dá i běžně jezdit. Na mne tento zlatý exemplář s malým nájezdem (jen 60 tisíc kilometrů) z roku 1987 opravdu udělal dojem. Téměř vše je na něm původní a renovací zatím neprošel, ani ji nijak zásadně nepotřebuje.