Jaguar XJ12 5.3 Series II – Britská šlechta

V roce 1968 začala v Británii výroba legendárního auta, která běží dodnes – Jaguaru XJ. Přelomový model naznačoval své poslání už jménem, kdy X je zkratkou pro slovo Experimental. Po zahájení výroby byla ukončena výroba všech ostatních typů vyjma velkého luxusního modelu 420G. Nový model XJ se od té doby stále držel stejné koncepce motoru vpředu a pohonu zadních kol, což je sympatické, jen ke konci se objevily i verze s pohonem všech kol. Jenže o ty mi dnes nejde, já vám raději představím kousek ze Series II, tedy vlastně stále ještě starou první generaci tohoto modelu. I když dnešním pohledem bychom jej označili za facelift nebo modernizaci.

Proti úplně prvnímu modelu má jiné nárazníky vyhovující americkým předpisům a jinou masku, nad kterou zrovna vyskakuje kočkovitá šelma, jež dala automobilce jméno. Předělána byla i elektroinstalace. Silueta nízkého sedanu ovšem zůstala nezměněná.

Series II se nabízela od roku 1973, kdy skončila Series I. Poprvé se představila na frankfurtském autosalonu a vyráběla se buď jako dvoudveřové kupé, nebo jako čtyřdveřový sedan, který byl v nabídce i ve verzi s o deset centimetrů prodlouženým rozvorem. Vzhledově jej od první série můžete poznat podle větších nárazníků, které vyhovovaly americkým předpisům. Výrazně se ale vzhled nijak neměnil. Proč také, když to na zákazníky pořád fungovalo. Jde ale o poslední Jaguar, který navrhoval zakladatel automobilky William Lyons. Tvar je tak senzační, takže Ian Callum – šéfesignér značky – z jeho odkazu čerpal ještě na začátku nového milénia.

Uvnitř prostorného koženého interiéru se také oproti Sérii I měnilo několik věcí. Například bylo upraveno topení a klimatizace, které u předchůdce sklízely obrovskou kritiku za špatnou funkčnost. Ono podobné pověsti se celý Jaguar dočkal poté, co se značka stala součástí celostátního koncernu BMC, později British Leyland. Pro britského gentlemana ale nepřicházelo v úvahu, že by si pořídil Mercedes-Benz. Mercedesy mají spoustu výhod, ale jsou prostě jiné. A pokud někomu přišel Jaguar moc plebejský (ano, skutečně se i tací našli), byly tu ještě modely Daimler.

Pod přední kapotou je vrcholný motor tohoto modelu – vidlicový dvanáctiválec SOHC s karburátory o objemu 5,3 litru, který znali už majitelé předchozích verzí nebo kupé E-Type. Do sedanu XJ se ale motor dostal poprvé až v roce 1972. Naladěn je na výkon 265 koní v 5 850 otáčkách. Vyznačuje se absolutně sametovým chodem, který se báječně hodí ke gentlemanskému autu. Jde jen o takové tiché bublání, které naznačuje, že pod tou kapotou je něco dostatečně silného (aby to ospravedlnilo spotřebu nad 15 litrů paliva), ale není třeba to přece vyřvávat do okolí.

O tři roky později začal Jaguar nabízet vstřikování paliva Bosch a výkon se zvýšil na 285 koní dostupných již ve 3 500 otáčkách. Původně se dvanáctiválec dodával pouze se třístupňovým automatem Borg Warner. I tak ale není problém zahrabat zadními koly, když se chcete opravdu agresivně rozjet, výkonu má na to Jaguar dost.

Co mě bavilo nejvíce, to byl jízdní projev Jaguaru. Mohl by být jen luxusní, ale jinak odtažitý. To ale není přístup hodný kočkovité šelmy. Jaguar vás prostě má za volantem bavit a to bohatě splňuje i staré XJ. Má čisté a nezkreslené řízení jak z nějakého sporťáku, kde přední kola naprosto přesně a bez prodlevy reagují na volant. A brzy se tak přistihnete, že začnete ve velkém, pohodlném a luxusním sedanu vyhledávat silnice se zatáčkami, protože XJ je zkrátka zábavné. Na měkčím podvozku si sice trochu pohupuje a neotravuje vás otřesy od děr a výtluků, přesto jako by chtělo ukázat, že jeho sourozencem byl nádherný sportovní E-Type.

Druhá Serie se přestala vyrábět v roce 1979 (tehdy nastoupila Series 3) a do té doby vyjelo z bran továrny 91 227 aut, z toho 14 226 s motorem V12. Nevznikala jen v britském Coventry, ale také v Kapském městě (tam výroba běžela do roku 1981) a v Nelsonu na Novém Zélandu. A netěšila se moc dobré pověsti, protože Jaguar se stal součástí British Leyland a výrobní kvalita a spolehlivost klesly na mizernou úroveň. Většinu problémů ale byli nuceni vyřešit už předchozí majitelé.

Pokud tedy zariskujete a pořídíte si jedno XJ domů, získáte elegantní a proporčně vyváženou krásnou limuzínu klasických tvarů, která vám nabídne nesmírně pohodlnou a příjemnou jízdu, ale i velmi precizní řízení. Jen už vám nebude stačit sto tisíc korun, spíš tak trojnásobek. Je to zkrátka starosvětský britský styl a komfort, který se neomrzí. Jenže spolu s tím získáte i skutečný sportovní sedan z té doby, ve kterém si můžete připadat jako mafián.